Ahníkov (zámek): Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
mapka v infoboxu (experiment)
redukce wikiodkazů
Řádek 27: Řádek 27:


== Historie ==
== Historie ==
Ahníkov pravděpodobně založil [[Ahník Mašťovský]], jenž je doložen v letech [[1196]]-[[1239]]. Kdy došlo k založení [[tvrz|tvrze]], která předcházela [[zámek (stavba)|zámku]], není jasné. Pravděpodobně tomu bylo již ve [[14. století]], kdy zde sídlili [[man|manové]] [[Hasištejn|Hasištejna]]. Koncem [[15. století]] byl ve vlastnictví [[Mikuláš Chlup|Mikuláše Chlupa]], roku [[1531]] jej získal [[Petr Velemyský z Velemyšlevsi]] a roku [[1567]] [[Vít z Hertenburku]]. Další majitel, [[Bohuslav Felix z Lobkovic]], prodal Ahníkov [[Linhart ze Štampachu|Linhartovi ze Štampachu]], kterého roku [[1581]] [[císař]] [[Rudolf II.]] propustil z [[manství]]. Ještě téhož roku nechal majitel přestavět tvrz na zámek ve stylu [[saská renesance|saské renesance]]. Roku [[1606]] došlo k připojení k Hasištejnu. [[Linhart mladší ze Štampachu]] po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] o majetek na základě [[konfiskace]] přišel a roku [[1623]] jej kupuje [[Jaroslav Bořita z Martinic]]. Ten také zakoupil [[Prunéřov]] a obě [[panství]] spojil. V držení [[Martinicové a Clam-Martinicové|Martiniců]] zůstalo panství do roku [[1791]], kdy jej získal [[hrabě|hraběcí]] rod [[Firmianové|Firmianů]], poté roku [[1840]] [[Wolkenstein-Trostburkové]] a roku [[1880]] [[František Preidl]], jehož [[dědic]] [[Emanuel Karsche]] vlastnil panství do roku [[1945]]. Po [[Druhá světová válka|válce]] se majitelem stal [[státní statek]], jenž se ale o něj příliš nestaral. V roce [[1986]] musel spolu s obcí ustoupit těžbě [[hnědé uhlí|hnědého uhlí]].
Ahníkov pravděpodobně založil [[Ahník Mašťovský]], jenž je doložen v letech [[1196]]-[[1239]]. Kdy došlo k založení tvrze, která předcházela zámku, není jasné. Pravděpodobně tomu bylo již ve [[14. století]], kdy zde sídlili manové [[Hasištejn]]a. Koncem [[15. století]] byl ve vlastnictví [[Mikuláš Chlup|Mikuláše Chlupa]], roku [[1531]] jej získal [[Petr Velemyský z Velemyšlevsi]] a roku [[1567]] [[Vít z Hertenburku]]. Další majitel, [[Bohuslav Felix z Lobkovic]], prodal Ahníkov [[Linhart ze Štampachu|Linhartovi ze Štampachu]], kterého roku [[1581]] císař [[Rudolf II.]] propustil z manství. Ještě téhož roku nechal majitel přestavět tvrz na zámek ve stylu [[saská renesance|saské renesance]]. Roku [[1606]] došlo k připojení k Hasištejnu. [[Linhart mladší ze Štampachu]] po [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hoře]] o majetek na základě [[konfiskace]] přišel a roku [[1623]] jej kupuje [[Jaroslav Bořita z Martinic]]. Ten také zakoupil [[Prunéřov]] a obě panství spojil. V držení [[Martinicové a Clam-Martinicové|Martiniců]] zůstalo panství do roku [[1791]], kdy jej získal hraběcí rod [[Firmianové|Firmianů]], poté roku [[1840]] [[Wolkenstein-Trostburkové]] a roku [[1880]] [[František Preidl]], jehož dědic [[Emanuel Karsche]] vlastnil panství do roku [[1945]]. Po druhé světové válce se majitelem stal státní statek, jenž se ale o něj příliš nestaral. V roce [[1986]] musel spolu s obcí ustoupit těžbě hnědého uhlí.


== Popis ==
== Popis ==
Jednalo se o patrovou budovu se dvěma křídly. V hlavním [[průčelí]] se nacházel bohatě zdobený třípatrový [[arkýř]] a zazděné [[arkády]] v prvním patře na [[nádvoří]]. [[Fasáda|Fasádu]] zdobila [[sgrafita]], v [[přízemí]] se zachovala torza [[štukatura|štukatur]]. V několika pokojích v patře byly [[renesance|renesanční]] stropy. K výstavbě severního křídla došlo ve druhé polovině [[17. století]]. V první polovině [[18. století]] byl zámek [[baroko|barokizován]] a poslední větší přestavba proběhla na konci [[19. století]]. [[Zámecký park]] je poprvé uváděn roku [[1630]].
Jednalo se o patrovou budovu se dvěma křídly. V hlavním [[průčelí]] se nacházel bohatě zdobený třípatrový [[arkýř]] a zazděné [[arkády]] v prvním patře na nádvoří. Fasádu zdobila [[sgrafita]], v přízemí se zachovala torza [[štukatura|štukatur]]. V několika pokojích v patře byly [[renesance|renesanční]] stropy. K výstavbě severního křídla došlo ve druhé polovině [[17. století]]. V první polovině [[18. století]] byl zámek [[baroko|barokizován]] a poslední větší přestavba proběhla na konci [[19. století]]. [[Zámecký park]] je poprvé uváděn roku [[1630]].


== Externí odkazy ==
== Externí odkazy ==

Verze z 6. 7. 2014, 22:06

Šablona:Infobox budova

Zámek Ahníkov stával v zaniklé obci Ahníkov u Málkova mezi Kadaní a Chomutovem. Dnes se zde nachází lom Merkur.

Historie

Ahníkov pravděpodobně založil Ahník Mašťovský, jenž je doložen v letech 1196-1239. Kdy došlo k založení tvrze, která předcházela zámku, není jasné. Pravděpodobně tomu bylo již ve 14. století, kdy zde sídlili manové Hasištejna. Koncem 15. století byl ve vlastnictví Mikuláše Chlupa, roku 1531 jej získal Petr Velemyský z Velemyšlevsi a roku 1567 Vít z Hertenburku. Další majitel, Bohuslav Felix z Lobkovic, prodal Ahníkov Linhartovi ze Štampachu, kterého roku 1581 císař Rudolf II. propustil z manství. Ještě téhož roku nechal majitel přestavět tvrz na zámek ve stylu saské renesance. Roku 1606 došlo k připojení k Hasištejnu. Linhart mladší ze Štampachu po Bílé hoře o majetek na základě konfiskace přišel a roku 1623 jej kupuje Jaroslav Bořita z Martinic. Ten také zakoupil Prunéřov a obě panství spojil. V držení Martiniců zůstalo panství do roku 1791, kdy jej získal hraběcí rod Firmianů, poté roku 1840 Wolkenstein-Trostburkové a roku 1880 František Preidl, jehož dědic Emanuel Karsche vlastnil panství do roku 1945. Po druhé světové válce se majitelem stal státní statek, jenž se ale o něj příliš nestaral. V roce 1986 musel spolu s obcí ustoupit těžbě hnědého uhlí.

Popis

Jednalo se o patrovou budovu se dvěma křídly. V hlavním průčelí se nacházel bohatě zdobený třípatrový arkýř a zazděné arkády v prvním patře na nádvoří. Fasádu zdobila sgrafita, v přízemí se zachovala torza štukatur. V několika pokojích v patře byly renesanční stropy. K výstavbě severního křídla došlo ve druhé polovině 17. století. V první polovině 18. století byl zámek barokizován a poslední větší přestavba proběhla na konci 19. století. Zámecký park je poprvé uváděn roku 1630.

Externí odkazy