Solomon Asch

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Solomon Asch
Narození 14. září 1907
Varšava
Úmrtí 20. února 1996 (ve věku 88 let)
Haverford
Alma mater Columbia University
City College of New York
Povolání psycholog
Zaměstnavatel Rutgers University
Massachusettský technologický institut
Harvardova univerzita
Brooklyn College
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Solomon Eliot Asch (14. září 1907 Varšava20. února 1996) byl polsko-americký sociální psycholog židovského původu.

Byl 41. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1] Zajímaly ho především problémy vytváření dojmů, získávání prestiže ve skupině či šíření konformity ve skupině. Dospěl k závěrům, že skupina či sociální celek dominuje svým částem a zásadně ovlivňuje jejich charakter – tím se zařadil do širšího proudy gestaltismu. Zdůrazňoval, že žádný akt jedince nelze pochopit bez jeho sociálního kontextu. Nejznámějším se staly jeho experimenty, které dokazovaly, jak skupina ovlivňuje názory jedince, a jak je jedinec se skupinou konformní. Jeho žákem byl Stanley Milgram.

Studie konformity[editovat | editovat zdroj]

Karty užité v experimentu

Nejznámější experiment, často nazývaný Aschův experiment, uspořádal v roce 1951. Vyzval studenty, aby porovnávali velikosti čar na dvou kartičkách. Tvrdil, že jde o test zraku, ve skutečnosti to byl test posuzující konformitu. Účastníci experimentu měli porovnat jednu čáru s dalšími třemi na jiné kartičce a svůj názor vyslovit nahlas před ostatními. Většinová část studentů ve skupině byla vždy instruována, aby odpovídala jednotně a chybně. Poslední odpovídající student ve skupině o tom nevěděl a právě on byl vždy předmětem pozorování. 75 procent z těchto studentů podlehlo většinovému náhledu a odpovědělo chybně, ačkoli v kontrolních skupinách, kde nebyli nasazení žádní instruovaní studenti, byla chybovost jen pětiprocentní. Konformita u „posledních studentů“ nicméně klesala, pokud mohli odpovědi psát na papír a nevyslovovat je nahlas.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]