Sofia Goggiová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sofia Goggiová
Sofia Goggiová, 2019
Sofia Goggiová, 2019
Datum narození15. listopadu 1992 (31 let)
Místo narozeníBergamo, Itálie
Výška169 cm
Hmotnost67 kg
Sportovní informace
Sportalpské lyžování
KlubG.S. Fiamme Gialle[1]
LyžeAtomic
Světový pohár v alpském lyžování
Debut28. prosince 2011 (v 19 letech)
Nejlepší umístění3. (2017)
Počet výher17 (12 sjezd, 5 Super-G)
Stupně vítězů40 (22 sjezd, 12 Super-G, 5 obří sl., 1 komb.)
Malý glóbus3 (sjezd: 2018, 2021, 2022)
Medaile v alpském lyžování
Olympijské hry1 – 1 – 0
Mistrovství světa0 – 1 – 1
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 5. dubna 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Zimní olympijské hry
zlato      2018 Pchjongčchang sjezd
stříbro      2022 Peking sjezd
Mistrovství světa v alpském lyžování
stříbro 2019 Åre superobří slalom
bronz 2017 Svatý Mořic obří slalom

Sofia Goggiová (nepřechýleně: Goggia, * 15. listopadu 1992 Bergamo) je italská alpská lyžařka specializující se na rychlostní disciplíny sjezd, obří slalom a Super-G. Závodí také v superkombinaci.

Na Zimních olympijských hrách 2018 v Pchjongčchangu se stala olympijskou vítězkou ve sjezdu,[2] jakožto jediný šampion italské výpravy v lyžování. Z pekingské Zimní olympiády 2022 přidala stříbrnou medaili v téže disciplíně, přestože ji limitovalo tři týdny staré zranění kolene.[3] V rámci světových šampionátů získala dvě medaile. Na Mistrovství světa 2017 ve Svatém Mořici obsadila třetí místo v obřím slalomu.[4] Z MS 2019 v Åre si odvezla stříbrnou medaili v superobřím slalomu s minimální ztrátou dvou setin sekundy na Mikaelu Shiffrinovou.[5]

Ve Světovém poháru debutovala lienzským obřím slalomem v prosinci 2011, v němž nepostoupila do druhého kola. V celkovém konečném hodnocení poháru se nejlépe umístila v sezóně 2016/2017 na 3. pozici. Malý křišťálový glóbus za sezónní vítězství ve sjezdu poprvé vybojovala v ročníku 2017/2018 o pouhé tři body před Vonnovou. Další vítězství přidala v sezónách 2020/2021 a 2021/2022. Stala se tak čtvrtou italskou držitelkou malého glóbu po Compagnoniové (obří slalom, 1997), Kostnerové (sjezd, 2001 a 2002) a Karbonové (obří slalom, 2008).[6]

Do října 2022 ve Světovém poháru vyhrála 17 závodů, z toho 12 ve sjezdu a 5 v superobřím slalomu. Premiérového triumfu dosáhla během března 2017 sjezdovým vítězstvím v olympijském středisku Čongson. Následující den ovládla i Super-G. V ročníku 2020/2021 vyhrála čtyři sjezdy v řadě, když si připsala prvenství ve Val-d'Isère, Svatém Antonu a dvě v Crans-Montaně. Naposledy předtím tohoto výkonu dosáhla Američanka Lindsey Vonnová během roku 2018.[7]

V sezóně 2020/2021 vyhrála do února čtyři z pěti odjetých sjezdů a v pátém obsadila druhé místo. Dva týdny před Světovým šampionátem 2021 v Cortině si však zlomila horní část holenní kosti během odpočinkové jízdy na turistické sjezdovce namísto zrušeného závodu v Garmisch-Partenkirchenu. V milánské nemocnici nemusela podstoupit operaci, ale sezóna pro ni skončila pro předpokládanou 45denní rekonvalescenci.[8][9][10]

V letech 2017 a 2018 byla vyhlášena italskou Sportovkyní roku.[11] V roce 2019 ji italský olympijský výbor jmenoval ambasadorkou na podporu pořádání Zimních olympijských her 2026 v Miláně a Cortině. V této roli se tak připojila k Albertu Tombovi.[12] V červnu 2019 se zúčastnila volby v lausannském centru MOV, v níž Italové porazili švédskou kandidaturu. V témže roce se rovněž stala velvyslankyní pro Mistrovství světa 2021 v Cortině.[13] Italský olympijský výbor ji vybral za vlajkonošku na zahajovacím ceremoniálu Zimních olympijských her 2022 v Pekingu.[14] Dva týdny před olympiádou si však při pádu v cortinském Super-G přivodila drobnou zlomeninu holenní kosti a poškodila zkřížený vaz v levém koleni. Role vlajkonošky tak připadla snowboardkrosařce Michele Moioliové. V rámci rychlé rekonvalescence po zahajovacím ceremoniálu odletěla do Pekingu.[15] Z olympijského Super-G se však odhlásila, když ji nedoléčené koleno stále nedovolilo zasáhnout do závodu.[16] O čtyři dny později se postavila na start sjezdu, v němž dojela druhá.

Světový pohár[editovat | editovat zdroj]

Sezónní vítězství – křišťálové glóby[editovat | editovat zdroj]

Sofia Goggiová po Super-G v Garmischi, 2017
Sezóna Disciplína
2018 sjezd
2021 sjezd
2022 sjezd

Stupně vítězů[editovat | editovat zdroj]

Přehled[editovat | editovat zdroj]

  Slalom Obří slalom Sjezd Super-G Kombinace Paralel. sl. Celkem
Výhry 0 0 12 5 0 0 17
Pódium 0 5 22 12 1 0 40

Závody[editovat | editovat zdroj]

Umístění na stupních vítězů
Sezóna datum místo konání disciplína umístění
2017
(2 vítězství)		 26. listopadu 2016 USA Killington, Spojené státy obří slalom 3.
2. prosince 2016 Kanada Lake Louise, Kanada sjezd 2.
4. prosince 2016 Super-G 3.
10. prosince 2016 Itálie Sestriere, Itálie obří slalom 2.
16. prosince 2016 Francie Val-d'Isère, Francie superkombinace 3.
17. prosince 2016 sjezd 3.
7. ledna 2017 Slovinsko Maribor, Slovinsko obří slalom 2.
28. ledna 2017 Itálie Cortina d'Ampezzo, Itálie sjezd 2.
29. ledna 2017 Super-G 2.
4. března 2017 Jižní Korea Čongson, Jižní Korea sjezd 1.
5. března 2017 Super-G 1.
15. března 2017 USA Aspen, Spojené státy sjezd 3.
19. března 2017 obří slalom 2.
2018
(3 vítězství)		 16. prosince 2017 Francie Val-d'Isère, Francie Super-G 2.
17. prosince 2017 Super-G 3.
6. ledna 2018 Slovinsko Kranjska Gora, Slovinsko obří slalom 3.
14. ledna 2018 Rakousko Bad Kleinkirchheim, Rakousko sjezd 1.
19. ledna 2018 Itálie Cortina d’Ampezzo, Itálie sjezd 1.
3. února 2018 Německo Garmisch-Partenkirchen, Německo sjezd 2.
4. února 2018 sjezd 2.
14. března 2018 Švédsko Åre, Švédsko sjezd 2.
15. března 2018 Super-G 1.
2019
(1 vítězství)		 26. ledna 2019 Německo Garmisch-Partenkirchen, Německo Super-G 2.
27. ledna 2019 sjezd 2.
23. února 2019 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 1.
2020
(1 vítězství) 		14. prosince 2019 Švýcarsko Sv. Mořic, Švýcarsko Super-G 1.
2. února 2020 Rusko Roza Chutor, Rusko Super-G 2.
2021
(4 vítězství) 		18. prosince 2020 Francie Val d’Isère, Francie sjezd 2.
19. prosince 2020 sjezd 1.
9. ledna 2021 Rakousko Sv. Anton, Rakousko sjezd 1.
22. ledna 2021 Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 1.
23. ledna 2021 sjezd 1.
2022
(6 vítězství) 		3. prosince 2021 Kanada Lake Louise, Kanada sjezd 1.
4. prosince 2021 sjezd 1.
5. prosince 2021 Super-G 1.
18. prosince 2021 Francie Val-d'Isère, Francie sjezd 1.
19. prosince 2021 Super-G 1.
22. ledna 2022 Itálie Cortina d’Ampezzo, Itálie sjezd 1.
27. února 2022  Švýcarsko Crans-Montana, Švýcarsko sjezd 3.

Konečné pořadí v sezónách[editovat | editovat zdroj]

Sezóna
Věk Celkové Slalom Obří slalom Super-G Sjezd Kombinace
2014 21 let 85. — — 30. — —
2015 22 let 123. — — 58. — —
2016 23 let 38. — 22. 20. 32. 35.
2017 24 let Bronzová medaile — Bronzová medaile 6. Stříbrná medaile 8.
2018 25 let 4. — 22. 5. Zlatá medaile 17.
     2019[p 1] 26 let 22. — 43. 14. 7. —
2020 27 let 11. — 19. 8. 17. —
     2021[p 2] 28 let 9. — 13. 18. Zlatá medaile —
2022 29 let 6. — 35. 5. Zlatá medaile
Aktualizováno k 5. dubnu 2022

Vrcholné akce[editovat | editovat zdroj]

Mistrovství světa[editovat | editovat zdroj]

Italský prezident Sergio Mattarella při předání italských vlajek vlajkonošům národní výpravy na olympiádě a paralympiádě 2022. Goggiová se přesně o měsíc později zranila v Cortině a vlajkonoškou se stala Moioliová, 23. prosince 2021
Rok  Věk   Slalom   Obří slalom  Super-G Sjezd Kombinace Týmy
2013 20 let — — 4. 22. 7. —
2015 22 let nestartovala
2017 24 let — 3. 10. 4. DNF2 —
2019 26 let — DNF2 2. 15. — —
2021 28 let nestartovala pro zranění
DNF1/2 – nedojela do cíle v 1. nebo 2. kole

Zimní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Rok  Věk   Slalom   Obří slalom  Super-G Sjezd Kombinace Týmy
2018 25 let — 11. 11. 1. DNS —
2022 29 let nestartovala pro zranění 2. —
DNS – nenastoupila na start

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V říjnu 2018 si Goggiová během tréninku v rakouském Hintertuxu přivodila zlomeninu pravého hlezna.[17][18] Sezónu Světového poháru zahájila až 26.–27. ledna 2019 druhými místy v Super-G a sjezdu v Garmisch-Partenkirchenu.[19][20]
  2. ↑ V závěru ledna 2021 si Goggiová během rekreační jízdy v Garmisch-Partenkirchenu zlomila horní část holenní kosti a sezóna pro ni skončila.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sofia Goggia na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Sofia Goggia - Athlete Information [online]. FIS, 2021 [cit. 2021-01-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ iDNES.cz, ČTK. Sjezd ovládla Italka Goggiaová, Pauláthová se vešla do třicítky. iDNES.cz [online]. 2018-02-21 [cit. 2018-02-23]. Dostupné online. 
  3. ↑ Magický návrat nezničitelné Goggiové. Před třemi týdny si zlomila nohu, teď má stříbro ze sjezdu. cnn.iprima.cz [online]. Prima F. T. V., 2022-02-15 [cit. 2022-02-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ Tessa Worleyová má druhé zlato ve dvou dnech. Na MS ovládla obří slalom. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-02-18 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ tie. Shiffrinová je mistryní světa v super-G. Pauláthová porazila Ledeckou. iDNES.cz [online]. 2019-02-05 [cit. 2019-02-11]. Dostupné online. 
  6. ↑ Lindsey Vonn wins in Are but misses out on history as Goggia takes downhill title [online]. Eurosport, 2018-03-14 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Ledecká narazila ve sjezdu v Crans Montaně do ochranné sítě, je ale v pořádku [online]. ČT sport, 2021-01-23 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ Ledecká má o soupeřku méně, Goggiaová se zranila na turistické sjezdovce a přijde o mistrovství světa. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2021-02-01 [cit. 2021-02-14]. Dostupné online. 
  9. ↑ Tomáš Macák. Sportovní tragédie lyžařské hvězdy, které už došly slzy. Přesunem do údolí si odstřelila šampionát. cnn.iprima.cz [online]. Prima F. T. V., 2021-02-02 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. 
  10. ↑ Goggia shock, knee fracture: farewell to Cortina’s world championships. Italy24 News English [online]. 2021-02-01 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  11. ↑ Gazzetta Sports Awards 2018: Tortu è l'Uomo dell'anno, bis per la Goggia. ItalVolley femminile, squadra top. La Gazzetta dello Sport [online]. Milano: 2018-12-04 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ HIGGINS, Sean. Sofia Goggia Named Ambassador for Italian Winter Olympic Bid [online]. 2019-06-17 [cit. 2021-01-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-26. (anglicky) 
  13. ↑ 2021 Ski World Championship has a new ambassador [online]. FIS, 2019-08-22 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Taliani už oznámili, kto ponesie vlajku na ZOH. Bude to Vlhovej súperka. Sme.sk [online]. 2021-10-22 [cit. 2021-12-05]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ ZOH 2022 | Zraněná Goggiaová už lyžuje a chystá se do dějiště olympiády. Sport.cz [online]. 2022-02-05 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online. 
  16. ↑ Talianska lyžiarka Sofia Goggiová nebude na ZOH. Denník N [online]. 2022-02-10 [cit. 2022-02-14]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ Olympic downhill champion Goggia fractures ankle [online]. France24, 2018-10-20 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ Olympic downhill champion Goggia plans return from injury. AP NEWS [online]. 2019-01-16 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Winter sports news - Sofia Goggia comes back from injury to claim Super G silver at Garmisch [online]. Eurosport, 2019-01-26 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Venier denies Olympic champ Goggia downhill win in Garmisch [online]. France24, 2019-01-27 [cit. 2021-01-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Olympijské vítězky v alpském lyžování – sjezd
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sofia_Goggiová&oldid=22331723“