Slučka malá
Slučka malá | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | ptáci (Aves) |
Podtřída | letci (Neognathae) |
Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
Čeleď | slukovití (Scolopacidae) |
Rod | slučka (Lymnocryptes) |
Binomické jméno | |
Lymnocryptes minimus (Brunnich, 1764) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Slučka malá (Lymnocryptes minimus) je malý monotypický druh bahňáka z čeledi slukovitých. Je také jediným druhem v monotypickém rodu Lymnocryptes.[1]
Popis
Vzdáleně se podobá bekasině otavní, je však výrazně menší, s kratším zobákem. Dorůstá délky 17–19 cm, v rozpětí křídel měří 30–36 cm a váží 40–60 g. Výrazná je kresba hlavy s dvojitým nadočním proužkem, tmavou půlměsičitou skvrnou pod okem a tmavým temenem bez středního světlého proužku. Hruď a boky jsou podélně (ne příčně) proužkované, na hřbetě má kontrastní žluté proužky.[2]
Žije velmi skrytě, při ohrožení se tiskne k zemi a spoléhá přitom na své maskovací zbarvení; vyletuje zpravidla až na poslední chvíli. Většinu roku se chová tiše, zpěv, který tvoří rytmické „tlok–tokli–tlok–tokli“, je však velmi výrazný a slyšitelný na velkou vzdálenost. Samci se jím ozývají za letu i na zemi.[3]
Rozšíření
Hnízdí na rozlehlých rašeliništích severní Evropy a východní Sibiře. Tažný druh se zimovišti v západní a severozápadní Evropě, Středomoří, severní Africe, Sahelu a jihozápadní Asii.[4] Zimuje na březích vod nebo v nízkých travnatých bažinatých porostech.[5]
Na území České republiky se objevuje na tahu a velmi vzácně zimuje.[2]
Potrava
Živí se hlavně různými bezobratlými, ale požírá také semena.
Hnízdění
Hnízdí na zemi, v jedné snůšce jsou obvykle 4 hnědá, tmavě skvrnitá vejce. Inkubační doba trvá 17–24 dnů, na vejcích sedí pouze samice.[6][7]
Reference
- ↑ Lymnocryptes [online]. Integrated Taxonomic Information System [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SVENSON, L. a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 150-151.
- ↑ COLSTON, Peter; BURTON, Philip. Limicolen – Alle europäischen Watvogel-Arten, Bestimmungsmerkmale, Flugbilder, Biologie, Verbreitung. München: BlV Verlagsgesellschaft, 1989. ISBN 3-405-13647-4. S. 160.
- ↑ DELANY, Simon Delany; SCOTT, Derek; DODMAN, Tim; STROUD, Davida. An Atlas of Wader Populations in Afrika and Western Eurasia. Wageningen: Wetlands International, 2009. ISBN 978-90-5882-047-1. S. 259.
- ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. S. 108.
- ↑ DIERSCHKE, Volker. Ptáci. Praha: Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 183.
- ↑ Jack Snipe [online]. British Trust for Ornithology [cit. 2011-06-26]. Dostupné online. (anglicky)