Slovenské učené tovarišstvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Slovenské učené tovarišstvo (česky Slovenské učené tovaryšstvo) nebo také Tovarišstvo literného umenia nebo starší Učené slovenské tovarišstvo byl spolek, který sdružoval přívržence Bernolákovců na celém Slovensku a šířil slovenský jazyk a literaturu. Byl založen v roce 1792 v Trnavě jako výsledek národních snah o kulturní a osvětové pozvednutí Slováků. Mezi členy a hlavní osobnosti spolku patřili Anton Bernolák, Juraj Fándly, Jozef Ignác Bajza, Ján Hollý, Alexander Rudnay a další.

Anton Bernolák a Juraj Fándly se snažili o vytvoření takové společnosti, která by vydávala i osvětové a vzdělávací díla. Tou bylo právě Slovenské učené tovaryšstvo, jehož úkolem bylo hlavně organizovat a vést národní hnutí a pomáhat inteligenci v edukativní a osvětové činnosti. Následně proto byly založeny i podobné „stánky“ tovaryšstva v Nitře, v Banské Bystrici, v Egeru a na východním Slovensku v Rovném, Solivaru, v Rožňavě a v Košicích. Na konci třetího roku své existence mělo již tovaryšstvo na území celého Slovenska téměř 450 členů.

Členové tovaryšstva projevovali velký zájem i o zakládání slovenských novin a časopisů, protože v nich viděli důležitý nástroj ovlivňování veřejného mínění a posilování slovenské myšlenky. Ve vídeňské „pobočce“ tovaryšstva chtěli vydávat noviny v bernolákovské češtině, vzhledem k tomu, že v hlavním městě monarchie bylo možno získat klíčové zprávy o vnitropolitickém vývoji země. Hlavním cílem jejich vydávání bylo „našej slovenskej reči očiščení, krásu a vivíšení“, ale tyto plány se nakonec neuskutečnily.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slovenské učené tovarišstvo na slovenské Wikipedii.