Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého (Kroměříž)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého
Základní údaje
Rok vzniku1704
Kód památky68463/7-6023 (PkMISSezObr)
Popis
Výška6,4 m
Umístění
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sloup se sochou svatého Jana Nepomuckého v Kroměříži je volně stojící barokní kamenný sloup se sochou Jana Nepomuckého. Je chráněn jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 68463/7-6023.[1]

Náměstíčko Bělidel

Historie kříže[editovat | editovat zdroj]

Poloha u kostela sv. Mořice

Sloup z roku 1704 stojí v Kroměříži na ulici Pavla Josefa Vejvanovského u mostu přes řeku Moravu nedaleko od vchodu do Podzámecké zahrady. Opraven byl v roce 1733, kdy kolem sloupu bylo postaveno dřevěné zábradlí, obnoven byl v roce 1894. K původní poloze sochy na náměstíčku Bělidel, samostatné poddanské dědiny města Kroměříže,[2] připomíná Julius Chodníček pověst, že na tom místě poslední poprava stětím hlavy se udála.[3] Sedlák ze Štěchovic, jehož jméno na jisto postaviti jsem nemohl, přišel prý ožralý dom, zasedl za stůl a chtěl jisti. Žena, stojíc na protější straně, vadila se, křičela a dráždila muže tak dlouho, až ve vzteku nožem o stůl uhodil. Nůž se po stole smekl a vjel ženě do těla.[4] Dalším umístěním sloupu bylo na Stojanově náměstí před kostelem svatého Mořice. V letech 1997-1998 byl sloup restaurován a vrátil se k mostu cca sto metrů od původní polohy.[5] Socha byla v havarijním stavu, dolní část sochy byla rozlomená, chyběla horní polovina kříže s postavou Krista. Poslední restaurátorský zásah zajistily Kroměřížské technické služby, s.r.o. v roce 2018. Při tomto zásahu byla původní poškozená hlavice sloupu nahrazena novou.

Popis památky[editovat | editovat zdroj]

Sloup po rekonstrukci v roce 2018

Na čtvercové základně s profilem stojí hranolový sokl ukončený v horní části profilovanou římsou. Z něho vyrůstá sloup s volutovou hlavicí s festony, na jejíž krycí desce na čtvercovém nízkém plintu je umístěna socha v podživotní velikosti. Světec pravou rukou podpírá a levou přidržuje kříž s korpusem opřený o levé rameno. Je oděn v klasické kněžské roucho s biretem na hlavě a kovovou zlacenou svatozáří. Celá památka je z hrubozrnného pískovce chřibského typu a je 6,4 metrů vysoká. Z uměleckohistorického hlediska dokazuje úctu ke světci ještě před jeho blahořečením (blahořečen 31. 5.1721) a svatořečením (kanonizován 19. 3.1729). Do sporu historiků o osobě Jana Nepomuckého zasáhl i zakladatel moderního českého dějepisectví profesor Piaristického gymnázia v Kroměříži Gelasius Dobner, který roku 1784 kritickým zkoumáním pramenů potvrdil nespolehlivost Hájkovy kroniky a konkrétně odhalil také Hájkovo chybné čtení dobových pramenů. Podle něj je tedy historický vikář Jan z Pomuku totožný s legendárním mučedníkem zpovědního tajemství. S Dobnerem polemizuje Josef Dobrovský, který vylučuje zpověď jako důvod Janovy smrti. Dobnerova názoru se později přidrží např. František Palacký.[6]

Nápisy[editovat | editovat zdroj]

Latinský nápis v pískovcové kartuši na čelní straně sloupu:
AD SIS
PROTECTOR
MISERIS O SANCTE
IOANNES
F. F.
IOANN MAITO
Český překlad:
Ochraňuj nás v nouzi, svatý Jene
Dal zhotovit Jan Maito[7]
Letopočet na čelní straně podstavce:
1704

Donátor[editovat | editovat zdroj]

Donátorem sloupu je uváděn příslušník původem italské rodiny městských kominíků Jan Maito (Meito).[8] Obec Kroměříž přijala roku 1673 Martina Meitiho za městského komináře a učinila s ním špancetl (služební smlouvu), kterou po 15 letech obě strany vypověděli a 27. 4.1688 učinili novou, která mu ukládala, aby hned prohlédl všecky komíny v městě, a potom aby vymetl každý jednou za čtvrt roku, a kde je potřeba, každých šest neděl. Po novém roce 1689 kominář vypověděl znova, protože teprve nyní si povšiml, že v špancetli má poznámku, kdyby vypukl komínový oheň, že bude tahán k zodpovědnosti. Rada jej však udobřila a poznámka zůstala. Koncem roku 1690 zemřel a vdovu Petronelu vyžádal si 19. 4.1691 k manželství Dobiáš Touch. Dne 9. 2.1691 koupil kominář Jan Maito za 600 zl. m. ( položil 100 zl., zbytek 500 zl. bude pokládati po 100 zl. ročně) dům č.p. 11 (nyní č.p.122/13) v Kovářské ulici, který je chráněn jako nemovitá kulturní památka pod číslem 40120/7-6009.[9] V roce 1700 měl již dům zaplacený. O čtyři roky později již hradil náklady na sloup, v roce 1706 koupil štěpnici ve Vlčetíně a v následujícím roce nedalekou louku u haltýřů na říčce Kotojedce (v dnešní ulici Altýře u kroměřížského letiště). Výnosné řemeslo a dobrý hospodář, jakým byl tenkráte u nás málokterý Vlach.[10]

Zajímavostí je, že v roce 1768 prodal potomek donátora (opět kominář) se svou ženou dům číslo 143 na Riegrově náměstí (dnešní č.p. 140/51 - nemovitá kulturní památka[11] s číslem 30382/7-6009) sochaři Františku Hirnlemu.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-06-13]. Identifikátor záznamu 302004898 : Sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. DUBOVSKÝ, Aleš. Z historie Kroměříže. Oskol - Bělidla. Kroměříž: Saša A. Michajlovič, 1997. 65 s. 
  3. CHODNÍČEK, Julius. Vzpomínky na starou Kroměříž. Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz, 2003. 155 s. Dostupné online. ISBN 80-86768-02-3. 
  4. CHODNÍČEK, Julius. Kroměříž v hradbách. Ilustrace František Vrobel. Kroměříž: J. Gusek, 1938. 105 s. 
  5. http://www.tydenik-km.cz/ Týdeník Kroměřížska 2.12.1997: Vojtěch Březina - Statue se vraceji do života
  6. KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2 počet stran = 1065. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. ISBN 80-7106-252-9. S. 147–151. 
  7. Karban, Aleš: Tajemství nápisů na kroměřížských památkách, Archivní sborník 2008, Moravský zemský archiv v Brně, Státní okresní archiv Kroměříž, 2008. str. 41-66
  8. PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 2. díl, Část čtvrtá / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský národní výbor, 1949. 798 s. 
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-10-13]. Identifikátor záznamu 1000152173 : měšťanský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  10. a b PEŘINKA, František Vácslav. Dějiny města Kroměříže. 3. díl, Obsahující místopis / František Vácslav Peřinka. Kroměříž: Městský osvětový sbor, 1940. 956 s. 
  11. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-25]. Identifikátor záznamu 141823 : Měšťanský dům Hirnlův. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]