Slavíkovice (Rousínov)
| Slavíkovice | |
|---|---|
.jpg) Náves ve Slavíkovicích | |
| Lokalita | |
| Charakter | vesnice |
| Obec | Rousínov |
| Okres | Vyškov |
| Kraj | Jihomoravský kraj |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°11′38″ s. š., 16°52′6″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 713 (2021)[1] |
| Katastrální území | Rousínov u Vyškova |
| Nadmořská výška | 227 m n. m. |
| PSČ | 68301 |
| Počet domů | 238 (2011)[2] |
  Slavíkovice | |
| Další údaje | |
| Kód části obce | 141941 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavíkovice (německy Slawikowitz, Lakowitz) jsou vesnice, část města Rousínova v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Ves leží v údolí potoka Rakovce, 4 km severně od Slavkova u Brna, v nadmořské výšce 227 m n. m. Součástí Rousínova je od roku 1942.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o Slavíkovicích pochází s určitostí z roku 1351, i když snad se podle této vsi psal již roku 1237 Předbor ze Slavíkovic. V letech 1376–1398 drželi Slavíkovice Majnušové z Mlékovic a Mejlic.[3]
Původně se nacházely v samostatném katastrálním území, které bylo roku 1968 začleněno do katastru Rousínova.[4]
Orba Josefa II. na poli u Slavíkovic[editovat | editovat zdroj]
Vláda císaře Josefa II. se díky vydání tolerančního patentu, zrušení roboty a dalším progresivním výnosům stala obdobím, na které se často vzpomínalo, vztyčovaly se pomníky. Pozoruhodný příběh, který zapříčinil zřízení několika pomníků, vypráví, jak Josef II. dne 19. srpna 1769 vyoral při zastávce na cestě do Olšan na Vyškovsku brázdu na poli u Slavíkovic. Událost, známá dnes z učebnic dějepisu pro základní školy, přiměla již Marii Terezii ke vztyčení pomníku, který by ji připomínal budoucím pokolením.
Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází dosud neznámý dřevěný model reliéfu „Josef II. orající na poli u Slavíkovic“. Sloužil jako předloha pro zpracování formy na odlití litinové desky, jež byla součástí pomníku vztyčeného v letech 1835-1836 na poli u Slavíkovic. Byl to už čtvrtý pomník připomínající událost z roku 1769. Rychlá destrukce předchozích tří pomníků přiměla moravské stavy k vytvoření stavby trvalejšího charakteru. Díky aktivitě starohraběte Hugo Františka Salm-Reifferscheidta, majitele železáren v Blansku, bylo roku 1832 rozhodnuto o zhotovení pomníku z litiny. Starohrabě, v roli zadavatele prací, se obrátil na vídeňského sochaře a medailéra Josefa Kliebera (1773-1850).
Litinový pomník Josefa II. orajícího na poli u Slavíkovic byl slavnostně odhalen v květnu roku 1836 a setrval zde až do roku 1921, kdy byl rozebrán.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[5]
| Místní části | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Slavíkovice | 572 | 557 | 564 | 586 | 633 | 732 | 768 | 680 | 549 | 583 | 579 | 575 | 665 | 678 |
| Počet domů | část Slavíkovice | 72 | 99 | 110 | 122 | 136 | 146 | 159 | 181 | 0 | 175 | 172 | 222 | 232 | 238 |
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- František Král – voják, interbrigadista a účastník bojů na východní frontě druhé světové války, padl v lednu 1944 u Kyjeva
- Zikmund Trnka – učitel ze Slavíkovic, jenž byl za první světové války popraven za vlastizradu.
- Libor kufka Kužela 1967 rodák ze Slavíkovic zakladatel a bubeník místní kapely Mravní Bahno která se později dala na komunistický odboj v okresu Vyškov.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Barokní zvonice se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1728
- Venkovský dům čp. 707 / ul. Npor. Krále čo. 15 z 19. století
Ulice[editovat | editovat zdroj]
- Budín, Hlinky, Kovářská, Mlékařská, Nádražní, Npor. Krále, Rudé armády, Šíby, Velešovická, Zábraní
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Železniční stanice Rousínov -
Knihovna a bývalá základní škola -
Obchod ve vsi -
Zvonice -
Dům čp. 707 -
Kříž na návsi -
Pomník padlým v první světové válce -
Pamětní deska nadporučíka Františka Krále na budově knihovny
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ http://www.slavikovice.info/?page_id=1021
- ↑ SOUČEK, Zbyněk. Retrospektivní rejstřík katastrálních území (5. verze). Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. Archivováno 3. 12. 2013 na Wayback Machine.
- ↑ Slavíkovice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavíkovice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Slavíkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
