Slavíkovice (Rousínov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Slavíkovice
Náves ve Slavíkovicích
Náves ve Slavíkovicích
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 665 (2002)
Nadmořská výška 227 m
Lokalita
PSČ 68301
Obec Rousínov
Okres Vyškov
Historická země Morava
Katastrální území Rousínov u Vyškova
Zeměpisné souřadnice
Slavíkovice
Slavíkovice
Další údaje
Kód části obce 141941
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Slavíkovice (německy Slawikowitz, Lakowitz) jsou vesnice, část města Rousínova v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Ves leží v údolí potoka Rakovce, 4 km severně od Slavkova u Brna, v nadmořské výšce 227 m n. m. Součástí Rousínova je od roku 1942.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Slavíkovicích pochází s určitostí z roku 1351, i když snad se podle této vsi psal již roku 1237 Předbor ze Slavíkovic. V letech 1376–1398 drželi Slavíkovice Majnušové z Mlékovic a Mejlic.[1]

Původně se nacházely v samostatném katastrálním území, které bylo roku 1968 začleněno do katastru Rousínova.[2]

Orba Josefa II. na poli u Slavíkovic[editovat | editovat zdroj]

Císař Josef II. účastnící se orby

Vláda císaře Josefa II. se díky vydání tolerančního patentu, zrušení roboty a dalším progresivním výnosům stala obdobím, na které se často vzpomínalo, vztyčovaly se pomníky. Pozoruhodný příběh, který zapříčinil zřízení několika pomníků, vypráví, jak Josef II. dne 19. srpna 1769 vyoral při zastávce na cestě do Olšan na Vyškovsku brázdu na poli u Slavíkovic. Událost, známá dnes z učebnic dějepisu pro základní školy, přiměla již Marii Terezii ke vztyčení pomníku, který by ji připomínal budoucím pokolením.

Ve sbírkách Moravské galerie v Brně se nachází dosud neznámý dřevěný model reliéfu „Josef II. orající na poli u Slavíkovic“. Sloužil jako předloha pro zpracování formy na odlití litinové desky, jež byla součástí pomníku vztyčeného v letech 1835-1836 na poli u Slavíkovic. Byl to už čtvrtý pomník připomínající událost z roku 1769. Rychlá destrukce předchozích tří pomníků přiměla moravské stavy k vytvoření stavby trvalejšího charakteru. Díky aktivitě starohraběte Hugo Františka Salm-Reifferscheidta, majitele železáren v Blansku, bylo roku 1832 rozhodnuto o zhotovení pomníku z litiny. Starohrabě, v roli zadavatele prací, se obrátil na vídeňského sochaře a medailéra Josefa Kliebera (1773-1850).

Litinový pomník Josefa II. orajícího na poli u Slavíkovic byl slavnostně odhalen v květnu roku 1836 a setrval zde až do roku 1921, kdy byl rozebrán.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[3]

Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Slavíkovice 572 557 564 586 633 732 768 680 549 583 579 575 665 678
Počet domů část Slavíkovice 72 99 110 122 136 146 159 181 0 175 172 222 232 238

Rodáci[editovat | editovat zdroj]

  • František Král – voják, interbrigadista a účastník bojů na východní frontě druhé světové války, padl v lednu 1944 u Kyjeva
  • Zikmund Trnka – učitel ze Slavíkovic, jenž byl za první světové války popraven za vlastizradu.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Rousínově.
  • Barokní zvonice se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1728
  • Venkovský dům čp. 707 / ul. Npor. Krále čo. 15 z 19. století

Ulice[editovat | editovat zdroj]

  • Budín, Hlinky, Kovářská, Mlékařská, Nádražní, Npor. Krále, Rudé armády, Šíby, Velešovická, Zábraní

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.slavikovice.info/?page_id=1021
  2. SOUČEK, Zbyněk. Retrospektivní rejstřík katastrálních území (5. verze). Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2010. Dostupné online. 
  3. Slavíkovice [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-28]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]