Sirotčí hrádek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sirotčí hrádek

Sirotčí hrádek, v pozadí Děvičky
Základní informace
Sloh gotický
Výstavba 13. století
Stavitel Wehingenové
Další majitel Lichtenštejnové, Ditrichštejnové
Poloha
Adresa Klentnice, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Sirotčí hrádek
Red pog.svg
Sirotčí hrádek
Další informace
Kód památky 37530/7-1296 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Sirotčí hrádek (též Sirotčí hrad, Sirotčí hrady či Růžový hrad, německy Waisenstein nebo Rassenstein) je zřícenina gotického hradu, která se nachází nad vsí Klentnice v Pavlovských vrších. Počátky zdejšího hradu sahají do 13. století, kdy jej vystavěli Wehingenové, hrad poté patřil Lichtenštejnům a Ditrichštejnům, v 16. století zpustl. Od roku 1958 je chráněn jako kulturní památka ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hrad nechal vystavět v polovině 13. století švábský rod Wehingenů, respektive jejich odnož, kterou založil rytíř Siegfried Sirotek.[2] Po vymření rodu Wehingenů se hrad roku 1305 dostal do držení krále Václava III., který byl o rok později zavražděn. Poté se dostal do rukou Lichtenštejnů. V roce 1575 byl převeden do rukou Ditrichštejnů, přičemž tehdy už byl pravděpodobně zpustlý.[3] I když se urbář z roku 1560 o Sirotčím hradě nezmiňuje, v roce 1590 jej výslovně označuje jako pustý.[2]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pozůstatek paláce se třemi okenními otvory
Zachovalá zeď na jižním skalisku vysoká 8 m a tlustá až 2,5 m s jedním okenním otvorem

Zřícenina se nachází v těsné blízkosti obce Klentnice na severním okraji Stolové hory (jeden z kopců Pavlovských vrchů) v nadmořské výšce 458 metrů v přírodní rezervaci Růžový vrch, asi 3 km severně od Mikulova. Hrad byl vystavěn na dvou vápencových skaliscích, které dělila hluboká rokle, přičemž hlavní část hradu se nacházela na jižněji položené skále.[2] Přes rokli pravděpodobně vedl most.[2] Na menší plošině jižní skály byl vybudován třípatrový palác. Na severní, která je dnes nepřístupná, se nacházela hranolová strážní věž. Celé předhradí bylo ohrazeno valem a palisádou.

Z hradu se dochovala hradní zeď na jižním skalisku o výšce osmi metrů,[3] v jejímž středu se nachází okenní otvor. Na protější straně zdi je pozůstatek třípatrového paláce vysoký několik metrů. V něm jsou hned tři okenní otvory, z toho dva jsou zakončeny lomeným obloukem. V těsné blízkosti zdi se nachází cisterna, která sloužila k zásobování hradu vodou.[3] Na severněji položeném skalisku se dochovaly jen poměrně malé pozůstatky hradního zdiva.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

Se sirotčím hrádkem se váže i pověst o rytíři Čičosovi, který patřil k řádu templářů. Na hradě působil jako kastelán. Když se mu měl narodit syn, přišel Čičosovi povolávací rozkaz jeho řádu. Kvůli narození syna však Čičos odmítl. Nedlouho na to se na hrad dostavil komtur, kterého Čičosova žena Růžena požádala, aby šel nově narozenému dítěti za kmotra. Podle tradičního zvyku jméno dítěte vybírá právě kmotr. Komtur nabídku přijal a dal dítěti jméno Orphanus („sirotek“). Po narození dítěte dal komtur popravit Čičose za zradu řádu a učinil tak Orphana skutečným sirotkem. Poté nechal popravit všechny obyvatele hradu (až na jednoho), zatímco vdově po Čišosovi puklo srdce žalem. Komtur z hradu odjel a Orphana vzal s sebou. Ten když se po letech na hrad vrátil, nalezl tam jediného člověka - starce, kterému se kdysi podařilo uniknou komturovu hněvu. Když mu stařec převyprávěl, co se tehdy s jeho rodiči stalo, Orphanus zešílel a od té doby má po nocích jezdit na koni z hrádku na Turold.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2016-11-05]. Katalogové číslo 149451 : Hrad Sirotčí hrádek. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. a b c d HOSÁK, Ladislav; ZEMEK, Metoděj, etc. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Jižní Morava. Praha : Nakladatelství Svoboda, 1981. Kapitola Sirotčí hrad – hrad, s. 210.  
  3. a b c MUSIL, František. Hrady a zámky na Moravě. Praha : Olympia. Kapitola Mikulov, s. 177.  
  4. Templářská pověst [online]. Hrady.cz, [cit. 2008-11-05]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]