Seznam míšeňských purkrabích

Znakový štít míšeňského purkrabství

Hradní vrch v Míšni se sídlem biskupa (vlevo) a markraběte-kurfiřta, tzv. Albrechtsburgem (vpravo). Palác purkrabích se nedochoval

Mapa česko-saského pomezí ke konci 13. století. Růžovou barvou a zkratkami Bgft. a Ms. jsou označeny země purkrabství, žlutou barvou pak území Fojtska/Vogtlandu

Toto je neúplný seznam míšeňských purkrabích (německy Burggrafen von Meißen), úředníků zastupující krále a císaře Svaté říše římské v Míšeňsku, jimž byli přímo podřízeni a jejichž zájmy hájili.

Historie

Míšeňské purkrabství je poprvé zmiňováno k roku 1068, když římsko-německý král Jindřich IV. dosadil nového purkrabího neznámého jména na svůj říšský hrad v Míšni.

Míšeňská purkrabata vytvářela mocenský protipól vůči míšeňským markrabatům, největším místním pozemkovým vlastníkům a vůči tamním biskupům, duchovní vrchnosti, kteří nebývali vládcům Svaté říše již dost loajální. Proto je třeba míšeňské purkrabství rozlišovat od Míšeňského markrabství a biskupství. Všichni tito tři zeměpáni sídlili na hradním vrchu (Burgberg) v Míšni, dodnes se ovšem dochovaly jen paláce markrabský – kurfiřtův Albrechtsburg a biskupský – dnes místní pobočka saského zemského soudu, oba ovšem z pozdějšího období, až z pozdního 15. století.

Ačkoli purkrabí sídlil v Míšni, město samotné mu jako feudálovi nepodléhalo. Financování purkrabství a status zeměpána purkrabím zajišťovala skupina zhruba 10 vesnic východně od města spolu s městečkem Lommatzsch severozápadně od města obdařeným právem vybírat pivní clo a okolními vesnicemi a dále rozsáhlejší a vzdálenější država v saském Podkrušnohoří okolo městeček Crottendorf a Sayda, tzv. panství Purschenstein (česky Boršenštýn). Historické území Fojtska (německy Vogtland, „Fojtova země“), nepatřilo nikdy k zemím purkrabství, pouze mělo v pozdějších letech s purkrabstvím společného panovníka.

Historicky známí purkrabí pocházeli vesměs z rodu Meinherovců a od roku 1426 z rodu Fojtů z Plavna, příbuzných dodnes žijícího durynského rodu Reussů. V letech 1548–1572 mělo, tehdy již pouze titulární purkrabství, status říšského knížectví s právem hlasovat na říšském sněmu a plnými právy říšských stavů. Ačkoli titulárně trvalo purkrabství až do vymření Plavenských v roce 1572, fakticky, jako územní celek a říšský úřad, zaniklo již v roce 1482.

Seznam míšeňských purkrabí (neúplný)

Doložení purkrabí	od	do	data narození a úmrtí	poznámka
Fridrich I. Wettinský	před rokem 1009	1017	† 1017	pověřen od císaře Jindřicha II. správou hradu v Míšni, netitulován však ještě jako purkrabí
Burchard		1076	† 1076	zavražděn
Burchard II.	1114	1117
Jindřich Hlava (Caput)	1116			Dosazen císařem Jindřichem V. namísto Wiprechta z Groitsche, Ludvíka Durynského a Burcharda II.
Hoyer				listinně doložen 1180
Purkrabí z rodu Meinherovců	od	do	data narození a úmrtí	poznámka
Heřman Sterker z Wohlsbachu	1170	1180	* kolem roku 1143, † kolem roku 1171	měl stejnojmenného synovce, Heřmana, hraběte z Wolfsbachu a Schaumbergu (* před rokem 1152, † po roce 1177), zřejmě rovněž purkrabího míšeňského
Meinher I. z Werbenu	1199		* před 1171, † 1217/1218
Meinher II.	1214		* 1203, † po 1250	po jistou vládl společně s bratrem Heřmanem II. (I.)
Meinher (III.)	1243		† po 1297	syn Meinhera II.
Heřman (III.)			* před 1308, † před 1351	vnuk Meinhera (III.), v roce 1336 získal v léno od míšeňských markrabat rytířské zboží Lichtenwalde, později druhotně udělené v léno rodu Honsbergů
Meinher IV. (V.)			* před 1308, † 1352/1355	vnuk Meinhera (III.)
Heřman IV.			† po 1349	syn Heřmana III.
Meinher V. (VI.)			* před 1308, † 1388	zakl. hartensteinské větve rodu, v roce 1352 získává panství Purschenstein v Podkrušnohoří.
Berthold I.	1388	1398	† 1398	zakl. frauensteinské větve rodu
Meinher VI.	1398	po 1401	* před 1381, † po 1403	syn Bertholda I.
Jindřich I. z Hartenštejna	1388	1423	* 1381, † 1423	syn Meinhera V. (VI.), roku1407 přešlo městečko Lommatzsch bez okolních vsí na Míšeňské markrabství.
Jindřich II.	1423	1426	† 1426	posl. Meinhardovec, syn Jindřicha I., roku1423 přechází državy východně od města Míšně pod svrchovanost Saského kurfiřtství
Purkrabí z rodu Fojtů z Plavna	od	do	data narození a úmrtí	poznámka
Jindřich I. z Plavna	1426 (1439)	1446	1387–1446/1447	původně známý jako Jindřich X. z Plavna, pán ve Fojtsku. Roku 1426 ztratil panství Purschenstein v Podkrušnohoří, svrchovanost přešla na saské kurfiřty a panství samo na pány ze Schönbergu. Téhož roku ztratil i lenní svrchovanost nad statkem Lichtenwalde, které přešla na saského kurfiřta. Roku 1439 přešla svrchovanost, nikoli již majetek vesnic severozápadně od Míšně na Saské kurfiřtství.
Jindřich II. z Plavna	1446/1447	1482	1417–1482/1484	syn Jindřicha I., pán ve Fojtsku a na Wildenfelsu. V letech 1450-1454 držel krátce bezprostřední panství Wildenfels v saském Podkrušnohoří. Roku 1466 byl Jindřich II. vyhnán ze svého panství ve Fojtsku, kde toho roku končí vláda Plavenských. Toto panství bylo začleněno do Saského kurfiřtství jako okresy Plauen a Voigtsberg, ovšem kurfiřt Arnošt jej získal jen jako české zahraniční léno.
Jindřich III. z Plavna	1482	1519	1453–1519	syn Jindřicha II. V roce 1482 se zřekl definitivně všech mocenských nároků vůči Wettinům jako míšeňský purkrabství a také všech pozemků, panství a suverénních práv, náležejících k purkrabství ve prospěch saských vládců. Podržel si však titul purkrabího míšeňského, což mu bylo roku1490 potvrzeno listinou od císaře Fridricha III. Purkrabství samo ale fakticky roku 1482 zaniká.
Jindřich IV. z Plavna	1519	1554	1510–1554	syn Jindřicha III., pán ve Fojtsku, na Geře, Greizu, Schleizu a Lobensteinu. Žil převážně v Čechách, kde držel panství na sz. země (Hartenštejn, Andělskou Horu, Žlutice a Toužim). V roce 1547 mu český král Ferdinand I. znovu udělil Fojtsko jako české léno, předtím odebrané Wettinům. Následujícího roku mu císař Karel V. udělil jako míšeňskému purkrabímu titul říšského knížete a právo hlasovat na říšském sněmu. V roce 1550 po vymření Fojtů z Gery zdědil durynská panství Gera, Greiz, Schleiz a Lobenstein.
Jindřich V. z Plavna	1554	1568	1533–1568	syn Jindřicha IV., pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, v roce 1564 mu ho postoupil definitivně. Roku 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako jeho otec žil převážně v Čechách.
Jindřich VI. z Plavna	1554	1572	1536–1572	bratr Jindřicha V., poslední kníže-purkrabí míšeňský, pán ve Fojtsku, na Schleizu a Lobensteinu. V roce 1559 zastavil spolu s bratrem Fojtsko saskému kurfiřtovi Augustovi, v roce 1564 mu ho postoupil definitivně. Roku 1561 ztratil spolu s bratrem rozhodnutím soudu panství Greiz a Gera ve prospěch příbuzných Reussů. Stejně jako otec a bratr žil převážně na svých panstvích v Čechách.

Po smrti Jindřicha VI. z Plavna došlo k rozdělení jeho držav. Durynské statky, nepatřící k purkrabství, získali vzdálení příbuzní z rodu Reussů na Greizu. Česká panství pak z části přešla na příbuzné Jindřichovy bezdětné manželky, vévodkyně Kateřiny Brunšvicko-Lünebursko-Gifhornské a z části na věřitele. Knížecí titul a hlas na sněmu zanikl, titul purkrabích z Míšně přešel jako vedlejší titul na saské kurfiřty, ovšem již 27. února 1579 jmenuje kurfiřt August formálně, bez jakýchkoli práv či povinností a také bez titulu a práv knížete, novým purkrabím Viléma z Rožmberka. Titul míšeňského purkrabího získal Vilém od kurfiřta jako zadostiučinění po rožmbersko-plavenském sporu o přednostní postavení. Vilém však v Čechách musel ještě o prosazení práva titul užívat svést boj s Jiřím starším z Lobkovic. Vymřením Rožmberků se titul purkrabích opět vrátil do rukou Wettinů. Po tzv. Zakončení mimořádné říšské deputace byl v l. 1803-1806 nakrátko obnoven hlas knížecího purkrabství Míšeň v knížecí radě říšského sněmu pro kurfiřta Fridricha Augusta III.

Související informace naleznete také v článku Seznam států na říšském sněmu v roce 1803.

Znak Míšeňského purkrabství

Míšeňské purkrabství užívalo ve znaku černý ondřejský kříž na zlatém poli. Z erbovní helmice vyrůstal zlatý čtyřboký klenot a z něj zlatý kříž, z jehož rohů vystupovalo pět vějířů z pavích per. Stejným znakem se mohla chlubit také blízká purkrabství v Merseburgu, Naumburgu nad Saalou, Neuenburgu u Freyburgu a Osterfeldu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Burggrafen von Meißen na německé Wikipedii.

Literatura

• HASCHE, J. C.,Versuch einer Geschichte derer Burggrafen zu Meissen, oder Diplomatische Annalen derselben, in: Magazin der sächsischen Geschichte, 1784-1791, 6. Teil 1789, Seiten 4 - 23
• MÄRCKER, Traugott, Das Burggrafthum Meissen, in: Diplomatisch kritische Beiträge zur Geschichte und dem Staatsrechte von Sachsen, 1 Bd., Leipzig 1842
• POSSE, Otto, Die Markgrafen von Meissen und das Haus Wettin: bis zu Konrad dem Grossen, Leipzig 1881
• "Elisabeth von Meißen", in: Bau- und Kunstdenkmäler Sachsens, 1919, S. 273 und Fig. 361
• GRÖGER, Helmut, Tausend Jahre Meißen, Meißen 1929
• NAUMANN, Günter, Meißner Geschichte in Daten 929-1993, Meißen 1993
• POHL, Hans-Jürgen, Geschichten und Sagen des Meißner Landes, Teil I bis IV, Meißen 1996 ff
• POHL, Hans-Jürgen, Das Burggrafschloss zu Meissen - Bauwerke des Burggrafenhofes einst und heute, Meissen 2000, ISBN 3-9806962-0-0
• WÄß Helga, "Burggrafschaft Meißen" in: "Form und Wahrnehmung mitteldeutscher Gedächtnisskulptur im 14. Jahrhundert. Ein Beitrag zu mittelalterlichen Grabmonumenten, Epitaphen und Kuriosa in Sachsen, Sachsen-Anhalt, Thüringen, Nord-Hessen, Ost-Westfalen und Südniedersachsen" (Bd. 1), "Katalog ausgewählter Objekte vom Hohen Mittelalter bis zum Anfang des 15. Jahrhunderts" (Bd 2), Bristol u.a. 2006, siehe Band 2: S. 403-428. - ISBN 3-86504-159-0

Externí odkazy

• Atlas střední Evropy k r. 1378 s vyznačením zemí Purkrabství