Seckauské Taury

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Seckauské Taury
Seckauer Tauern
Seckauské Alpy na topografické mapě Východních Alp
Vrch Geierhaupt od východu

Nejvyšší bod 2 417 m n. m. (Geierhaupt)

Nadřazená jednotka Nízké Taury
Sousední
jednotky
Rottenmannské Taury, Lavanttalské Alpy, Eisenerzské Alpy

Světadíl Evropa
Stát Rakousko Rakousko
Horniny břidlice, žula
Povodí Enns, Mura
Souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Seckauské Taury jsou pohoří geograficky se řadící do celku Nízké Taury, ve spolkové republice Štýrsko v Rakousku. Nejvyšším vrcholem je Geierhaupt (2417 m).

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Seckauské Taury dělí na severu od sousedních Eisenerzských Alp údolí Liesingtal, v němž protéká potok Liesingbach. Na jihu a jihovýchodě je od rozlehlých Lavanttalských Alp odděluje údolí řeky Mury. Na východě sousedí s masivem Gleinalpe, který je již součástí Lavanttalských Alp. Západní hranice, jenž pohoří dělí od Rottenmannských Taur, je tvořena údolími potoků Triebenbach a Pölsbach, mezi nimiž leží silniční sedlo Hohentauern (1265 m).

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Seckauské Taury mají tvar jednolitého klikatého hřebene, který probíhá ve směru jihovýchod–severozápad mezi údolím Liesingtal a silničním sedlem Hohentauern (spojnice mezi městy Trieben a Judenburg). Nejvyšší vrchol Geierhaupt (2417 m) leží zhruba uprostřed masivu, východně od něj je jen o metr nižší vrchol Hochreichart (2416 m), a ještě dále na východ vrchol Seckauer Zinken (2397 m n. m.). Na jih hřeben vysílá dlouhé rozsochy, ve kterých se nachází několik dalších relativně vysokých vrcholů. Seckauské Taury jsou charakteristické většinou travnatými vrcholovými partiemi, i když zde nechybí i skalnaté úseky. Oproti ostatním horským skupinám Nízkých Taur jsou Seckauské Taury chudé na jezera, jednu z mála výjimek tvoří jezero Ingeringsee.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Seckauské Taury jsou oblíbeny mezi milovníky trekingu pro svůj tvar dlouhého hřebene, který přímo vybízí k dlouhým přechodům v relativně ještě člověkem nepoznamenané horské přírodě. Přesto je pohoří velmi málo navštěvované. Hlavními turisticky významnými body oblasti jsou města Knittelfeld a Judenburg na jihu masivu, malá obec Seckau ve východní části a silniční sedlo Schoberpass (849 m), na němž leží obec Wald am Schoberpass, na severní straně pohoří. Na jihovýchodním konci hřebene u vrchu Hochalm nalezneme poutní kostel Panny Marie Sněžné.

Panoráma východní části hlavního hřebene. Vlevo vrchol Seckauer Zinken, vpravo vrchol Hochalm (s poutním kostelem), vpravo dole vesnice Seckau.
Panoráma východní části hlavního hřebene. Vlevo vrchol Seckauer Zinken, vpravo vrchol Hochalm (s poutním kostelem), vpravo dole vesnice Seckau.

Chaty[editovat | editovat zdroj]

V pohoří slouží turistům tři horské chaty.

  • Sonnleitnerhütte (1215 m) – kapacita 27 lůžek. Výchozím místem je obec Gaal, čas výstupu 1,5 hod., k chatě vede sjízdná silnice.
  • Triebentalhütte (1104 m) – kapacita 18 lůžek, v zimě k dispozici winterraum. Výchozím místem je město Trieben.
  • Hochreichhart-Schutzhaus (1483 m)