Scharnhorst (1935)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bundesarchiv DVM 10 Bild-23-63-12, Schlachtschiff "Scharnhorst".jpg
Základní údaje Vlajka
Typ bitevní křižník
Třída třída Scharnhorst
Jméno podle Gerhard von Scharnhorst
Objednána 25. ledna 1934
Zahájení stavby 15. června 1935
Spuštěna na vodu 3. října 1936
Uvedena do služby 7. ledna 1939
Osud potopen 26. prosince 1943
Takticko-technická data
Výtlak 31 552 t (standardní)
38 900 t (plný)
Délka 229,8 m (753,9 stopy) na čáře ponoru
235.4 m (772,3 stop) celkem
Šířka 30 m (98,4 stopy)
Ponor 9,93 m (32,5 stopy) 38 100 tun
Pohon 3 parní turbíny Brown-Boveri s převodem;
3 třílisté lodní šrouby, 4,8 m (15,75 stop) v průměru;
161 164 shp (120,18 MW)
Rychlost 33 uzlů
Dosah 10 100 nm při 19 uzlech (18 700 km při 35 km/h)
Posádka 1 968 námořníků
Výzbroj 9 x 280 mm (11 palců) (3x3)
12 x 150 mm (5,9 palce) (4x2, 4x1)
14 x 105 mm (4,1 palce) AA (7x2)
16 x 37 mm AA (8x2)
10 x 20 mm AA (později 38)
6 x 533 mm (21 palců) torpédomety
Letadla 3 x Arado Ar196A-3, 2 katapulty

Scharnhorst byl bitevní křižník sloužící v německé Kriegsmarine. Pojmenován byl podle pruského generála Gerharda von Scharnhorst. Sesterskou lodí byla Gneisenau. V polovině roku 1939 byl přestavěn (hlavní stěžeň byl posunut více dozadu a příď byla prodloužena).

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Scharnhorst byla první loď německého námořnictva, která šla od začátku výrazně nad limity Versaillesské smlouvy. Původně měl být výtlak lodi asi 18 000 tun, ale v reakci na stavbu francouzských bitevních lodí třídy Dunkerque byla stavba v červenci 1934 ukončena a začala znovu zhruba o rok později jako jiná konstrukce s oficiální tonáží 26 000 tun. Nový návrh Scharnhorstu poskytl dobrou pancéřovou ochranu a vysokotlaké parní turbíny mu daly vynikající rychlost. Kýl byl položen 15. června 1935 a spuštění na vodu proběhlo 3. října 1936. Německé Kriegsmarine byl Scharnhorst předán 7. ledna 1939. Kvůli skluzu způsobenému na počátku stavby bylo dokončení zpozděna a námořnictvo tak převzalo Scharnhorstovu sesterská loď Gneisenau dříve. Vzhledem k tomu bývá třída Scharnhorst označovaná (hlavně v anglosaských zemích) i jako třída Gneisenau.

Služba[editovat | editovat zdroj]

Bitevní křižník Scharnhorst, sesterská loď bitevního křižníku Gneisenau, byl postaven v roce 1935 a na vodu spuštěn o rok později. Patřil k největším a nejmodernějším německým hladinovým lodím, přičemž byl projektován jako bitevní křižník, který měl v nadcházející válce napadat konvoje v Atlantiku, protože námořní převaha Velké Británie byla na rovnocenné střetnutí hladinových lodí příliš veliká.

Scharnhorst se zúčastnil několika bojových akcí, pod velením Otto Ciliaxe bojoval v rámci operace Weserübung při vpádu do Norska v roce 1940 spolu se sesterskou lodí Gneisenau a těžkým křižníkem Admiral Hipper. Operace tehdy skončila neslavně, Admiral Hipper byl těžce poškozen srážkou s britským torpédoborcem Glowworm, načež se německá eskadra střetla s bitevním křižníkem HMS Renown, v němž Scharnhorst utrpěl těžká poškození a početně silnější eskadra nakonec ustoupila. Němci se ovšem nemínili spokojit s takto chatrným výsledkem a brzy se Scharnhorst zúčastnil další akce, při níž v uskupení s Gneisenauem 8. června 1940 potopil letadlovou loď HMS Glorious a spolu s ní torpédoborce HMS Ardent a Acasta, evakuující anglické letecké síly ze severu Norska. Scharnhorst ovšem utrpěl zásah torpédem a po skončení norského tažení se přesunul do Německa na opravy.

Od 22. ledna do 22. března 1941 Scharnhorst a Gneisenau operovaly v Atlantiku, kde společně potopily 22 lodí o tonáži 116 000 BRT, a dále ohrožovaly britské konvoje. Poté byly zakotveny v Brestu ve Francii, kde se staly terčem opakovaných leteckých útoků. Z Brestu se jim podařilo uniknout 11. února 1942 při operaci Cerberus za mohutného krytí všech složek německé armády. Obě lodě sice dopluly do Německa, ale Scharnhorst utrpěl další poškození a byl opravován až do března roku 1943.

V dubnu 1943 se Scharnhorst vydal na sever do norských vod, kde se k němu připojil Tirpitz.

Jedinou jejich společnou akcí bylo rozstřílení meteorologické stanice spojenecké základny na Špicberkách 8. září 1943. Když byl Tirpitz později poškozen, Scharnhorst se stal v severních vodách jedinou německou bojeschopnou hladinovou lodí. Jeho účinnost však byla minimální a Hitlerovi, stejně jako německému velení námořnictva už docházela trpělivost.

Bitva u Severního mysu[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Bitva u Severního mysu.

Na kapitánské místo byl dosazen kontradmirál Erich Bey, který dostal 25. prosince 1943 rozkaz zaútočit na spojenecký konvoj JW 55B. Rozkaz byl však dekódován a Britové proti Scharnhorstu poslali silnou skupinu válečných lodí. Lodě HMS Belfast, HMS Norfolk, a HMS Sheffield dorazily před hlavními silami a držely Scharnhorst od konvoje. Poté se Scharnhorst vydal zpět na základnu do Norska, byl však odříznut bitevní lodí HMS Duke of York s jejími torpédoborci a křižníky. Po třech hodinách byl Scharnhorst v bitvě u Severního mysu potopen. Přežilo jen 36 námořníků.

Nalezení vraku[editovat | editovat zdroj]

V září roku 2000 byl potopený Scharnhorst objeven norskou expedicí na mořském dně na souřadnicích 72°16′ s. š., 28°41′ v. d..

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]