Třída Ersatz Yorck
| Třída Ersatz Yorck | |
|---|---|
 Nákres lodí třídy Ersatz Yorck | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Německé císařské námořnictvo |
| Typ | bitevní křižník |
| Lodě | 3 |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Mackensen |
| Nástupce | třída Scharnhorst |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 33 500 t (standardní) 38 000 t (plný)[1] |
| Délka | 227,8 m |
| Šířka | 30,4 m |
| Ponor | 9,3 m |
| Pohon | 4 turbínová soustrojí 32 kotlů 4 lodní šrouby 90 000 hp |
| Rychlost | 27,3 uzlu |
| Dosah | 5500 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 1227 |
| Výzbroj | 8× 380mm kanón (4×2) 12× 150mm kanón (12×1) 8× 88mm kanón (8×1) 3× 600mm torpédomet |
| Pancíř | až 300mm boky 80mm paluba až 300mm věže až 290mm barbety 150mm kasematy až 350mm velitelská věž |
Třída Ersatz Yorck byla plánovaná třída bitevních křižníků německého císařského námořnictva z doby první světové války. Plánována byla stavba tří jednotek této třídy. Jejich stavba byla zrušena.[1]
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba tří jednotek této třídy byla objednána v dubnu 1915 v rámci třídy Mackensen. Proběhnout měla v loděnicích AG Vulcan a Blohm & Voss v Hamburku a Germaniawerft v Kielu. V červenci 1916 byl založen kýl prototypové jednotky Ersatz Yorck. Roku 1917 bylo rozhodnuto, že plavidla budou dokončena podle upraveného projektu, přičemž hlavní odlišností byla silnější výzbroj v podobě 380mm kanónů a upravená nástavba s jedním komínem. Do konce války plavidlo nebylo dokončeno a následně bylo sešrotováno.[1]
Jednotky třídy Ersatz Yorck:[1]
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Ersatz Yorck | AG Vulcan | červenec 1916 | – | – | Stavba zrušena, plavidlo sešrotováno. |
| Ersatz Gneisenau | Germaniawerft | – | – | – | Stavba zrušena před založenímu kýlu. |
| Ersatz Scharnhorst | Blohm & Voss | – | – | – | Stavba zrušena před založenímu kýlu. |
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj tvořilo osm 380mm kanónů ve dvoudělových věžích, dvanáct 150mm kanónů v kasematách, osm 88mm kanónů a tři 600mm torpédomety. Pohonný systém tvořilo 32 kotlů Marine a čtyři turbínová soustrojí o výkonu 90 000 hp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 27,3 uzlu. Dosah měl být 5500 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.