San Pedro del Pinatar
| San Pedro del Pinatar | |
|---|---|
 Palác barona de Benifayó, nyní muzeum | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 37°50′11″ s. š., 0°47′19″ z. d. |
| Nadmořská výška | 13 m n. m. |
| Stát |  Španělsko |
| Autonomní společenství | Murcijský region |
| Provincie | Murcia |
| San Javier | |
  San Pedro del Pinatar | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 22,3 km² |
| Počet obyvatel | 27 691 (2023)[1] |
| Hustota zalidnění | 1 240,6 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | María Visitación Martinez Martinez |
| Oficiální web | www |
| PSČ | 30740 |
| Označení vozidel | MU |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
San Pedro del Pinatar je španělské přístavní město na jihovýchodním pobřeží Středozemního moře, v comarce Mar Menor, v provincii a autonomním společenství Murcijského regionu. Na sever od obce se nachází přírodní park Salinas y Arenales de San Pedro del Pinatar. Město má velký turistický a ekologický potenciál.
Žije zde 26 287 obyvatel (K 1. lednu 2022).
Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]
Město sestává ze 16 místních částí, z nichž nevětší je San Pedro del Pinatar, které má přes 10 tisíc obyvatel. Sousedními obcemi jsou: San Javier (v regionu Murcia) a Pilar de la Horadada (v provincii Alicante). V okruhu necelých 55 km najdete tři města s více než sto tisíci obyvateli: Torrevieja, Cartagena a Murcia.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Počátky souvislého osídlení sahají do 3. století před naším letopočtem, kdy území tehdejší římské provincie Hispánie dobyl kartaginský vojevůdce Hasdrubal a nedaleko odtud založil město Nové Kartágo (nynější Cartagena). V prvním století našeho letopočtu tam bylo založeno jedno z prvních biskupství na Iberském poloostrově. Roku 425 sídla zničili Vandalové, po nich je ovládli Vizigóti a v letech 711-1269 celý Iberský poloostrov ovládali Arabové. Po vítězství od 15. století připadlo město království Aragonie.
Strategická poloha obce na pobřeží a její přírodní bohatství vedly od 18. století k rychlému růstu populace, nárůstu obchodní a hospodářské činnosti. Kromě tradičního zemědělství se rozvíjel rybolov a těžba soli ze solných dolů. Hladina moře bývá zbarvená do fialova od mořských řas a mikroorganismů.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
- Městem prochází silnice N-332. Kromě toho je přístupné po silnicích AP-7, RM-F24, RM-F25 a RM-F33. V centru města je několik parkovišť a parkovací garáže.
- Autobusová doprava: šest regionálních linkových autobusů společnosti Movibus město spojuje s okolními městy Cartagena, San Javier, Los Alcázares, Santiago de la Ribera a s turistickými středisky. Linky MUR-004 Metropolitan Cartagena-Mar Menor provozuje společnost ALSA (TUCARSA).
- Lodní doprava v Mar Menoru slouží výhradně místní turistice (mělké moře nedovoluje přistávání větších lodí) a rybolovu. Půčují se zde plachetnice a vodní skútry.
Památky a turistické atrakce[editovat | editovat zdroj]
- Iglésia San Pedro apostolo - kostel sv. Petra apoštola - bazilika na půdorysu latinského kříže
- Iglésia de la Santisíma Trinidad - kostel Nejsv. Trojice - moderní stavba na kruhovém půdorysu
- Ezequiela - solný mlýn z 19. století
- Palác v novomúdejárském stylu si dal roku 1892 postavit don Julio Falcó d'Adda, baron de Benifayó, jako svou letní rezidenci. Historizující architekturu navrhl architekt Lorenzo Álvarez Capra roku 1878 a poprvé ji realizoval jako španělský pavilón na Světové výstavě ve Vídni roku 1873. Vídeňský originál v Prátru byl ovšem zbořen, takže tento palác je unikátním dokumentem. Posledními majiteli paláce byla hrabata z Villar de Felices, nyní objekt s parkem slouží jako Archeologické a etnografické muzeum, má rovněž přírodovědnou sbírku a v atriu nádrž s vodními živočichy.[2].
- Park Salinas y Arenales - severně od obce: uzavřená mořská laguna s bahnem; léčivé bahenní lázně, jedno z nejkvětších evropských center talasoterapie: bahno s koncentrovanou mořskou solí se užívá k léčbě chronických bolestí při artritidě nebo revmatu.
Slavnosti[editovat | editovat zdroj]
- Santa settimana (česky Svatý týden) - katolické velikonoční procesí
- svátek svatého Petra, patrona města (30. červen)
- Svátek Panny Marie Sněžné 16. července je hlavní slavností města, k denní pouti s tržištěm se přidávají noční vyjížďky na lodích.[3]
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Bazilika sv. Petra -
Kostel Nejsv. Trojice -
Solný mlýn -
Moře zbarvené do fialova
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Národní statistický institut: Municipal Register of Spain of 2023. 13. prosince 2023. Dostupné online.
- ↑ webové stránky muzea. www.sanpedrodelpinatar.es [online]. [cit. 2023-09-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-23.
- ↑ Info na webových stránkách města
Literatura[editovat | editovat zdroj]
Segal Ulrike (red.) a kol.: Španělsko - Pobřeží Středozemního moře, jižní Španelsko, Baleáry. Nelles Verlag Mnichov-GeoCenter International Praha 1994. 256 s. ISBN 3-88-618-197-9, s. 109
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu San Pedro del Pinatar na Wikimedia Commons
