Samospráva Jihočeského kraje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Jihočeský kraj jako vyšší územní samosprávný celek má podle zákona o krajích právo na samosprávu, která se týká různých odvětví. Mezi ně patří například školství, doprava, nebo zdravotnictví. Jeho dalšími pravomocemi je suverénní vystupování v právních vztazích, vydávání vyhlášek a předpisů a v neposlední řadě hospodaření s krajským majetkem. Správa kraje je vykonávána orgány kraje, a to krajským úřadem, zastupitelstvem kraje, radou kraje a hejtmanem.[1][2]

Kraj vznikl spolu s ostatními kraji na základě článku 99 a následujících Ústavy České republiky s přijetím ústavního zákona č. 347/1997 Sb. o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., který vstoupil v platnost 1. ledna 2000. Zákon také vymezil sedm okresů na území Jihočeského kraje – České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor. Kompetence autonomní správy a vedení kraje vychází ze zákona č. 129/2000 Sb., který nabyl účinnosti 12. listopadu 2000 společně s první volbou do krajských zastupitelstev. Kraj se původně jmenoval Budějovický, jeho název se však společně s třemi dalšími kraji (Jihomoravský, Moravskoslezský a Vysočina) změnil přijetím novelizačního ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

Vývoj veřejné správy[editovat | editovat zdroj]

První republika[editovat | editovat zdroj]

Návrh českých žup z roku 1920

Po vzniku Československa byla převzata organizační struktura z Habsburské monarchie. Veřejná správa tím pádem byla prováděna na úrovní obecní, okresní a zemské. Celé území Jihomoravského kraje tak spadalo do kompetencí českého zemského správního výboru.[3]

Na základě zákona č. 126/1920 Sb., o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé, měly vzniknout samosprávné jednotky, které by rozdělovaly Československo do 21 žup (s výjimkou Prahy), přičemž území dnešního Jihočeského kraje by pokrývala Českobudějovická župa, jihozápadní část Pražské župy a jihovýchodní část Plzeňské župy. Zákon však vstoupil v platnost pouze na Slovensku 1. ledna 1923 a v Česku byl stále odkládán a v platnost nevstoupil nikdy.[4]

Dne 1. ledna 1928 vstoupil v platnost zákon č. 125/1927 Sb., o organizaci politické správy, který nahradil župní zákon a reformoval zemské zřízení, ale dále zachovával územní strukturu z Habsburské monarchie (kromě nové země Moravskoslezské, která vznikla spojením zemí Moravské a Slezské.)[5]

Druhá republika a protektorát[editovat | editovat zdroj]

Mezi roky 1938 a 1945 spadala část území dnešního Jihočeského kraje do pohraničí připojené k Německé říši. Během Protektorátu byly Čechy a Morava rozděleny do 19 oberlandrátů, pod které spadala správa těchto oblastí.[6]

Poválečné období a socialistické Československo[editovat | editovat zdroj]

Vládním nařízením č. 4/1945 Sb. veřejná správa spadala do kompetencí místních, okresních a zemských výborů. Zákonem č. 280/1948 Sb. byly zrušeny zemské národní výbory, byly vytvořeny krajské národní výbory a vznikl společně s dalšími 18 kraji Českobudějovický kraj, který se svojí rozlohou podobá dnešnímu Jihočeskému kraji.

V roce 1960 bylo předchozí krajské uspořádání přijetím zákona 36/1960 Sb. nahrazeno. Vzniklo tak 10 krajů, včetně kraje Jihočeského a byly také určeny okresy na jeho území, které přetrvávají dodnes. Kromě okresu Pelhřimov, který je nyní součástí Vysočiny, je území kraje velmi podobné tomu dnešnímu. V roce 1990 byly zrušeny dosavadní krajské výbory, ale tyto kraje stále existují jako formální územní jednotka dodnes.[7]

Vedoucími tajemníky KV KSČ Jihočeského kraje byli:[8][9]

Vedle nich působili i předsedové krajského národního výboru Jihočeského kraje jakožto představitelé státní správy kraje.

Krajské volby[editovat | editovat zdroj]

V Jihočeském kraji lze pozorovat silnou pozici dvou tradičních politických stran – ODS a ČSSD. ODS v tomto kraji vždy převyšovala celorepublikový průměr, z čehož plyne i její přítomnost ve třech koalicích a dvakrát zajištěný post hejtmana. Sociální demokracie byla součástí koalice dokonce čtyřikrát a z toho třikrát získala křeslo pro hejtmana/hejtmanku.

Zajímavostí tohoto kraje je nepřítomnost SPD/SPO v krajském zastupitelstvu po volbách v roce 2016, kdy se jeden z těchto subjektů (nebo jejich společná kandidátka) dostal do zastupitelstev v deseti krajích. Kromě Jihočeského kraje nepřekročili pětiprocentní hranici ani ve Středočeském a v Pardubickém kraji.

Další řádný termín voleb do krajského zastupitelstva se konal v roce 2020.

Krajské volby v roce 2000[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce 2000 vyhrála s více než 25 % hlasů ODS, která také získala post hejtmana pro Jana Zahradníka. Koalici utvořila společně s Čtyřkoalicí a ČSSD (celkem 37 mandátů). V jedenáctičlenné radě tedy zasedli čtyři zástupci ODS, čtyři zástupci Čtyřkoalice a dva zástupci ČSSD.[14]

Krajské volby v roce 2004[editovat | editovat zdroj]

O čtyři roky později se opět vítězem voleb stala ODS (44,19 %), která se na vedení rady dohodla s KDU-ČSL (celkem 33 zastupitelů). Sedm křesel obsadil vítěz voleb, tři křesla připadla KDU-ČSL a jedenácté křeslo bylo na nabídnuto lídrovi kandidátky SNK, aniž by se strana podílela na koalici. Hejtmanem se opět stal Jan Zahradník.[15]

Krajské volby v roce 2008[editovat | editovat zdroj]

Krajské volby v Jihočeském kraji zaznamenaly v roce 2008 zatím největší volební účast (40,78 %) a vítězem se stala ČSSD se ziskem 33,80 %. Koalice nakonec vznikla s druhým v pořadí, kterým byla ODS (29,63 %). Sociální demokracie obsadila sedm míst v radě a hejtmanem se stal Jiří Zimola. ODS měla v radě zastoupení zbylých čtyř křesel. Tato velká koalice získala celkem 41 zastupitelů.[16]

Krajské volby v roce 2012[editovat | editovat zdroj]

Volby v roce 2012 opět opanovala ČSSD (27,99 %), která vytvořila koalici s KSČM (19,37 %). Hejtmanem se stal opět Jiří Zimola a ČSSD získala v radě osm křesel, zatímco KSČM tři. Koalice měla celkem 31 zastupitelů.[17]

Krajské volby v roce 2016[editovat | editovat zdroj]

Po krajských volbách v roce 2016 Radu kraje tvořila ČSSD, ANO a Jihočeši 2012 (celkem 31 zastupitelů). Hejtmanem se stal Jiří Zimola (ČSSD). V dubnu příštího roku se však tato koalice rozpadla a vznikla nová na základě domluvy ČSSD, PRO JIŽNÍ ČECHY - Starostové + HOPB + TOP 09, KDU-ČSL a Jihočeši 2012 (celkem 28 zastupitelů). Novou hejtmankou se stala Ivana Stráská (ČSSD).[18]

Výsledky voleb[editovat | editovat zdroj]

Výsledky jednotlivých stran v krajských volbách do Jihočeského kraje – počet mandátů (získaná procenta) [19]
4KOALICE ANO 2011 ČSSD JIHOČEŠI 2012 KDU-ČSL KSČM ODS PRO J.ČECHY=STAN+HOPB+TOP 09 SNK TOP 09+STAN CELKOVÝ POČET MANDÁTŮ VOLEBNÍ ÚČAST
2000 13 (22,52%) - 8 (13,43%) - - 12 (19,44%) 16 (25,84%) - 6 (10,59%) - 55 34,13%
2004 - - 7 (12,65%) - 6 (9,57%) 12 (19,10%) 27 (44,19%) - 3 (5,04%) - 55 30,45%
2008 - - 22 (33,80% - 4 (6,95%) 10 (15,94%) 19 (29,63%) - - - 55 40,78%
2012 - - 18 (27,99%) 9 (14,57%) 4 (6,43%) 13 (19,37%) 8 (12,56%) - - 3 (5,00%) 55 38,59%
2016 - 12 (17,67%) 15 (22,55%) 4 (5,80%) 4 (6,63%) 7 (10,00%) 8 (12,67%) 5 (8.00%) - - 55 36,31%

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČMEJREK, Jaroslav, 2008. Obce a regiony. Praha: Alfa Nakladatelství. Politologie (Alfa Nakladatelství), s. 28. ISBN 978-80-87197-00-4.
  2. VODIČKA, Karel a Ladislav CABADA, 2011. Politický systém České republiky: historie a současnost. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: Portál, s. 395 ISBN 978-80-7367-893-7.
  3. SCHELLE, Karel. Vývoj české veřejné správy. 2008. ISBN 9788087071922. str. 236
  4. HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 351
  5. HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 352
  6. SCHELLE, Karel. Vývoj české veřejné správy. 2008. ISBN 9788087071922. str. 365
  7. HLEDÍKOVÁ Zdeňka, JANÁK Jan, DOBEŠ Jan; [mapové přílohy zhotovil Jaroslav Synek]. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost. 2007. ISBN 9788071069065. str. 481
  8. MAJER, Vladimír. Ti vedoucí tajemníci. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019-09-24 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  9. MAJER, Vladimír. Jak to tajemníci dokončili. Českobudějovický deník.cz [online]. VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2019-09-24 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  10. a b c PETRÁŠ, Jiří. Systemizace aparátu KSČ v jihočeském kraji na přelomu 40./50. let 20. století; kariéra místních politických elit. In: Dzieje biurokracji. [s.l.]: http://tonik-libra.pl/, 2018. Dostupné online. ISSN 2544-9761. Svazek VIII. S. 153-167.
  11. Informační centrum vlády. Lubomír Štrougal [online]. https://www.vlada.cz/ [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 
  12. ústřední volební komise. Poslanci Národního shromáždění. Rudé právo. 15.. červen 1960, roč. 1960, s. 1. Dostupné online. 
  13. PAVLOVSKÝ, Oldřich. Náročný, ale nezbytný úkol. Rudé právo. 23.. listopad 1962, roč. 1962, s. 2. Dostupné online. 
  14. ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 13
  15. ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 17
  16. ŘEHÁK, Milan. Politické koalice v krajích [online]. Brno, 2011 [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: <http://is.muni.cz/th/345134/pravf_b/>. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Jiří Kroupa str. 23
  17. Rada kraje ve 4. volebním období. Jihočeský kraj [online]. [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: http://www.kraj-jihocesky.cz/2212/clenove_rady_kraje_ve_4_volebnim_obdobi.htm Archivováno 17. 6. 2018 na Wayback Machine
  18. Složení Rady Jihočeského kraje. Jihočeský kraj [online]. [cit. 2018-02-03]. Dostupné z: http://www.kraj-jihocesky.cz/1737/slozeni_rady_jihoceskeho_kraje.htm Archivováno 28. 2. 2018 na Wayback Machine
  19. Výsledky voleb a referend. VOLBY.CZ [online]. 2018 [cit. 2018-01-24]. Dostupné z: https://www.volby.cz/