Salus Populi Romani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ikona Matky Boží z Lyddy, Salus Populi Romani v bazilice Santa Maria Maggiore v Římě

Salus Populi Romani – nazývaná také Matka Boží z Lyddy nebo Římská, což znamená Spása římského lidu. Svátek této enkaustické ikony se v pravoslavné církvi drží 26. června[1], také 12. března[2] a v katolické církvi 28. ledna. Je umístěna v římské bazilice Santa Maria Maggiore v Pavlově kapli (Capella Paolina).[3]

Ikona Panny Marie je obzvláště uctívána zejména obyvateli Říma, jehož je hlavním obrazem. V roce 1954 byla ikona korunována papežem Piem XII.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle křesťanské tradice kázali apoštolové Petr a Jan v Lyddě (později zvané Diospolis) nedaleko Jeruzaléma. Tam postavili chrám zasvěcený Nejsvětější Bohorodici, pak se vydali do Jeruzaléma a požádali ji, aby přišla a posvětila chrám svou přítomností. Ona je poslala zpět do Lyddy a řekla: "Jděte v pokoji a já tam budu s vámi." Všichni se vrátili do Lyddy.[4]

Po návratu do Lyddy apoštolové našli na stěně chrámu barevně obtištěnou ikonu Panny Marie (některé prameny uvádějí, že obraz byl na sloupu). Pak se objevila Matka Boží a zaradovala se nad množstvím lidí, kteří se tam shromáždili. Požehnala ikonu a dala jí moc konat zázraky. Tato ikona nebyla vytvořena lidskou rukou, ale božskou mocí a řadí se k ikonám acheiropoieta.[4]

Santa Maria Salus Populi Romani

Julián Apostata, který vládl v letech 361-363, se o ikoně dozvěděl a pokusil se ji zničit. Zedníci s ostrými nástroji obraz odsekávali, ale barva a linie se hluboko vpily do kamene a ikonu se nepodařilo zničit. Zpráva o zázraku se rozšířila a ikonu přišly uctít miliony lidí.[4][5]

V osmém století procházel Lyddou svatý Germanus, budoucí konstantinopolský patriarcha, a nechal zhotovit kopii ikony, kterou v době ikonoklastických sporů poslal do Říma. Podle vyprávění ji Germanus hodil do moře, aby se sama zachránila. Druhého dne se ikona objevila na pobřeží Itále. Papež Řehoř II. se ihned vydal s procesím zázračnou ikonu uvítat k ústí řeky Tibery a ona mu sama vzlétla do náruče. Papež ji poté umístil v bazilice svatého Petra, kde stala se zdrojem mnoha uzdravení věřícího lidu. Po skončení ikonoklasmu v Konstantinopoli se ikona začala při bohoslužbách v Římě sama kývat, dávajíc tak najevo, že je čas, aby byla navrácena zpět. A tak papež Sergius II. ji v roce 842 vrátil do Konstantinopole císařovně Theodoře, kde od té doby byla známa jako Římská.[4][5]

Liturgické zdroje[editovat | editovat zdroj]

Nejstaršími zdroji informací o ikoně z Lyddy je dokument připisovaný svatému Ondřeji z Kréty z roku 726, dopis tří východních patriarchů císaři ikonoklastovi Theofilovi z roku 839 a dílo mnicha Jiřího z roku 886.[4]

Toto je vzácná fotografie ikony Salus Populi Romani, kterou v roce 1953 korunoval Pius XII. Po renovaci byly koruny a klenoty odstraněny a jsou uloženy v klenotnici baziliky svatého Petra.

Původ ikony je stručně objasňován v bohoslužbě k ikoně Matky Boží Kazaňské:[6]

Božského Slova apoštolové, Kristova Evangelia velehlasní světu zvěstovatelé, kteří Boží chrám založili v přesvaté tvé jméno, Bohorodice, i k tobě, Pane, přicházejí a prosí tě v modlitbách, přijď k jeho posvěcení. Ty však, ó Boží Matko, řekla jsi: jděte v pokoji, a já s vámi tam budu. Když se (tam) odebrali, získali na stěně chrámu, Vládkyně, tvého obrazu podobu..
— sedálen 3. písně kánonu

Salus Populi Romani[editovat | editovat zdroj]

Název Santa Maria Salus Populi Romani (Svatá Marie spása římského lidu) dostala tato ikona proto, že právě tuto ikonu nesl svatý Řehoř Dvojeslov v roce 590 na procesí Římem v době řádění moru, který se zastavil ve stejnou dobu.

Rozměry ikony jsou 117 × 79 cm. Panna Maria je vyobrazena v jasně červeném maphoriu[7] a s červenou svatozáří. Na pravé ruce má konzulský prsten symbolizující její zasnoubení s římským lidem. V levé ruce má položenou mappulu, malou lněnou látku, kterou používala starořímská šlechta. Panna Maria má ruce zkřížené v kruhu a objímá v nich malého Ježíška, který jí sedí na klíně. Tvář Dítěte je obrácena k Matce Boží, pravou ruku má složenou v gestu požehnání.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Starověké město Lydda (izraelské město Lod) je několikrát zmíněno v Novém Zákoně Sk 9, 32-38 (Kral, ČEP) a je rodištěm svatého Jiřího, kde se nachází i jeho hrobka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Salus Populi Romani na ruské Wikipedii.

  1. Nástěnný kalendář a diář. pravoslav.or.cz [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  2. March 12 - OrthodoxWiki. orthodoxwiki.org [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  3. Santa Maria Maggiore: papežská bazilika zázraků. skryté perly s Radynacestu.cz [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. (cz) 
  4. a b c d e Icon of the Mother of God of Lydda or “the Roman”. www.oca.org [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  5. a b Ikona Matky Boží z Liddy (svátek 9. července) [online]. 2014-07-09 [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  6. Uspenskij: Obrazy nevytvořené lidskou rukou. www.orthodoxia.cz [online]. [cit. 2024-02-09]. Dostupné online. 
  7. ŠEVČENKO, Nancy Patterson ŠevčenkoNancy Patterson; KAZHDAN, Alexander KazhdanAlexander. Maphorion. [s.l.]: Oxford University Press Dostupné online. ISBN 978-0-19-504652-6. DOI 10.1093/acref/9780195046526.001.0001/acref-9780195046526-e-3328. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • USPENSKIJ, Leonid Alexandrovič; SACHAROV, Nikolaj. Ikona – okno do věčnosti. Překlad Jana Baudišová. 1. vyd. [s.l.]: Olomoucko-brněnská eparchie Pravoslavné církve v českých zemích. Úřad eparchiální rady., 2018. 539 s. Dostupné online. ISBN 978-80-907376-0-0. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]