Státní poznávací značka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z SPZ)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mexická SPZ (stát Chiapas)

Státní poznávací značka (zkratka SPZ, hovorově espézetka, též rozeznávací, evidenční, rejstříková nebo policejní značka je jednoznačné písmeno-číselné označení motorového vozidla nebo jeho přívěsu či návěsu, zaregistrovaného v určitém státu.

Česká legislativa (zákony č. 56/2001 Sb. a 361/2000 Sb.) zavedla pro státní poznávací značky legislativní zkratku registrační značka, tabulce státní poznávací značky říká tabulka registrační značky nebo tabulka s registrační značkou. Povinné registraci a označení tabulkou v ČR podléhají motorová vozidla (s výjimkou trolejbusů, které se registrují pouze podle drážního zákona a registrační značka se jim nepřiděluje) a přípojná vozidla k motorovým vozidlům. Na Slovensku se státní poznávací značky od dubna 1997 nazývají evidenčné číslo vozidla.

Porovnání rozměrů poznávacích značek:
     euroformát
     čínský formát
     švýcarský malý
     americký
     japonský
     monacký malý
Podoby SPZ v evropských zemích

V některých státech lze z některých druhů státních poznávacích značek vyčíst, v jaké oblasti státu je vozidlo registrováno. Jiné země volí odlišné přístupy, jak a zda vůbec má SPZ prozrazovat místo registrace. Např. v Itálii se od této praxe ustupuje údajně proto, že fotbalovým fanouškům z cizího města hrozilo poškození jejich vozidla domácími. Na Slovensku se od 1. března 2023 nová evidenční čísla vozidel přidělují v jednotné řadě bez rozlišení okresu.

Tabulky s registračními značkami vozidel mohou používat k odlišení kromě čísel a písmen také různé barvy podkladu nebo barvu znaků. Tak jsou v některých zemích rozlišena například vozidla diplomatických a konzulárních úředníků, cizích státních příslušníků, testovací nebo historická vozidla, vozidla z půjčoven nebo užitková vozidla.

Pro cesty do ciziny slouží ještě tzv. mezinárodní poznávací značky (MPZ).

Historie státních poznávacích značek[editovat | editovat zdroj]

Jako první na světě zavedla státní poznávací značky pro automobily Francie v roce 1893, následovalo ji Německo v roce 1896. V Nizozemsku došlo k jejich zavedení v roce 1898.[1]

Státní poznávací značky v českých zemích[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Státní poznávací značky v Československu.

V Rakousko–Uhersku byly státní poznávací značky pro automobily zavedeny zákonem s platností od 7. ledna 1906.[2]

Pro jednotlivé země a nejvýznamnější města bylo přiděleno samostatné písmeno. Tak např. značky automobilů ve Vídni začínaly písmenem A, v Praze N, zbytku Čech O, na Moravě P a ve Slezsku R. Poslední tři číslice rakousko–uherských značek byly uváděny v dolní části tabulky; jednalo-li se o více než třímístné číslo, tisíce byly uvedeny v části horní. Toto rozdělení bylo zdůvodněno tím, že „by se číslo více než trojmístné za rychlé jízdy automobilu těžko četlo“.[3]

Systém označování zemí na státních poznávacích značkách přešel i do prvorepublikového Československa,[4] místo podle místa deponace vozidla však byla přidělována podle sídla majitele. V roce 1932 byl zaveden nový systém, podobný původnímu. Praha měla písmeno P, ČSD a Československá pošta písmeno D, jinak písmena odpovídala zemi: Č česká, M moravskoslezská, S slovenská, R podkarpatoruská. Vojenské značky byly bez písmene. Písmena H, Z a T byla určena pro zahraniční vozidla.

V období Protektorátu byla příslušnost registrace označována písmena PA (Čechy), PB (Morava a Slezsko), PC (železnice a pošta), PD (vládní vojsko).[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Geschiedenis van de kentekenplaat [online]. De Autogids.nl, 2022-07-06 [cit. 2022-07-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-02-16. (nizozemsky) 
  2. Poznávací značky automobilů v Českých zemích [online]. 2006 [cit. 2022-07-06]. Dostupné online. 
  3. Politický kalendář občanský a adresář zemí koruny České na rok 1910. Praha: Nákladem vydavatelstva Politického kalendáře občanského a adresáře zemí koruny České, 1910. Dostupné online. Kapitola Označení automobilu, s. 141. 
  4. BURŠÍK, Zdeněk. Služba policejní a správní. Praha: Bdeřich Bočánek, 1923. Dostupné online. Kapitola Poznávací značky silostrojů, s. 175. 
  5. Přidělení úředních poznávacích značek. S. 809. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. Státní tiskárna, 1939-10-30. S. 809. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]