Ruská obrana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Ruská obrana
a b c d e f g h
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
c8 černý střelec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
d7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
f6 černý jezdec
e5 černý pěšec
e4 bílý pěšec
f3 bílý jezdec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
d2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
h1 bílý věž
8
7 7
6 6
5 5
4 4
3 3
2 2
1 1
a b c d e f g h
Tahy 1. e4 e5 2.Jf3 Jf6
ECO C42-C43
Původ Göttingenský rukopis, 1471
Pojmenováno po ruských šachistech
Kategorie Otevřené hry
Stoupencem ruské hry je i exmistr světa Vladimir Kramnik.

Ruská obrana (či ruská hra) je šachové zahájení, které začíná tahy 1. e4 e5 2. Jf3 Jf6.

Toto zahájení se řadí do skupiny takzvaných otevřených her, jeho hlavní idea spočívá v okamžitém obsazení malého centra královskými pěšci, po čemž však následuje jejich bezprostřední napadení a obvykle oboustranná likvidace, čímž vznikají předpoklady pro vznik symetrických pozic, či pozic s prázdným centrem šachovnice.

Ještě před nějakými dvaceti lety se ruská obrana vyskytovala ve velkých mezinárodních turnajích poměrně vzácně a to i přes to, že toto zahájení mělo i tehdy pověst solidního systému. Důvody byly v podstatě dva, jednak je hra relativně málo agresivní a vznikají v ní často symetrické, zjednodušené pozice, které se nehodí pro situace, kdy chce černý usilovat o výhru, nikoliv jen o remízu. Druhý důvod byl ten, že v ruské obraně získá bílý téměř vždy převahu, která je sice obvykle pouze minimální nebo symbolická, ale na druhou stranu de facto trvalá.

Zejména v posledních letech však toto zahájení zaznamenává mezi šachovými profesionály až neuvěřitelný nárůst popularity, ačkoliv výše zmíněný pohled na ruskou se při tom v podstatě nijak nezměnil. Rozdíl je však ten, že stále se zdokonalující metody domácí přípravy špičkových světových profesionálů, do nichž v posledních letech stále více vstupují i počítače, umožnily nalézt poměrně spolehlivé výstavby a prostředky, jak zmíněné minimální nevýhodě, kterou černý v tomto zahájení trpí, s úspěchem čelit a permanentně, v průběhu partie, bránit bílému v jejím zvětšování. Černý se přitom snaží systematicky zjednodušovat postavení a dosáhnout tím smírného výsledku, popřípadě donutit bílého, aby své snahy o vítězství přehnal a černý tak, za pomoci kvalitní defenzívy, rozrazil všechny útoky bílého a následnou protiakcí dosáhl vítězství. Ruská hra si tak stále více vybudovává pověst dobrého zahájení pro okamžiky, kdy se v průběhu turnaje hráč octne v situaci, kdy potřebuje černými čelit silnějšímu protivníkovi, případně když je z důvodu momentální turnajové taktiky, či z jakékoliv jiné příčiny, jeho prioritou na prvním místě neprohrát a pak až eventuálně vyhrát.

Ruskou hru, jako obranu proti tahu 1.e4, v současné době používá celá paleta předních hráčů, včetně bývalého mistra světa Vladimira Kramnika, jemuž toto zahájení plně vyhovuje a ladí s jeho stylem hry, se kterým se řadí mezi skupinu šachistů, jenž mají v turnaji či zápase obvykle vyčkávací strategii, v níž se často snaží minimalizovat rizika a trpělivě vyhlížet své šance.

V angličtině a některých dalších jazycích bývá ruská nazývána Petrovova obrana (Petrov's Defence).

Historie ruské obrany[editovat | editovat zdroj]

Ruská obrana je uvedena již v gotinském rukopise z roku 1490. Ve stejném rukopise je uvedena i Philidorova obrana. Můžeme ji také nalézt v knize portugalského mistra Pedra Damiana z roku 1512, která se jmenuje Questo libro e da imparare giocare a scachi et de li partiti. Ve své knize Libro de la invencion liberal y arte del juego del Axedrez ji zmiňuje také Španěl Ruy López, jehož kniha pochází z roku 1561.

Jeden z prvních analytiků a průkopníků ruské obrany byl Petrov.

V roce 1824 bylo toto starodávné zahájení analyzováno ruským šachistou A. D. Petrovem. V roce 1842 jeho rozbory doplnil další ruský mistr Karl Friedrich Jänisch. Odtud vznikl název ruská obrana, resp. ruská hra.

Systémy ruské obrany[editovat | editovat zdroj]

V podstatě existují dva základní systémy, index zahájení prvního z nich je stejný jako ruské obrany, tedy C42. Index zahájení druhého systému, který se nazývá též Steinitzův systém, je C43.

Klasická varianta (C42)[editovat | editovat zdroj]

Vzniká po pokračování 3. Jf3xe5. Jediné správné pokračování černého je 3. … d7-d6 (3. … Jxe4?? 4. De2 +/-). Velmi zajímavý tah je tah 4. Jxf7. Tento tah se nazývá Cochraneho gambit.

Cochraneho gambit[editovat | editovat zdroj]

Jak bylo uvedeno výše, Cochraneho gambit vzniká po tahu 4. Jxf7. Tento smělý gambit objevil skotský šachista John Cochrane (1798-1878) při svém pobytu v Indii v letech 1824-1869, kde ji veleúspěšně používal proti nejsilnějším indickým šachistům. Vyhrál většinu partií, nebylo to však způsobeno silou tohoto gambitu, ale špatnou obrannou hrou černého.

Steinitzův systém (C43)[editovat | editovat zdroj]

Vzniká po tahu (první dva tahy jsou opět stejné) 3. d2-d4 … . Tento tah považoval první mistr světa Wilhelm Steinitz za vyvrácení ruské obrany. Později však bylo prokázáno, že černý udrží rovnou hru. Černý má především dvě možnosti odpovědi:
1. 3. … Jf6xe4
2. 3. … e5xd4