Dámský gambit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Dámský gambit
a b c d e f g h
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
c8 černý střelec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
g8 černý jezdec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
e7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
d5 černý pěšec
c4 bílý pěšec
d4 bílý pěšec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
e2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
g1 bílý jezdec
h1 bílý věž
8
7 7
6 6
5 5
4 4
3 3
2 2
1 1
a b c d e f g h
Tahy 1.d4 d5 2.c4
ECO D06-D69
Původ Göttingenský rukopis, 1471
Pojmenováno po oběti c pěšce

na Dámském křídle

Kategorie Zavřené hry

Dámský gambit (ECO označení D06 - D69) je šachové zahájení spadající do skupiny zavřených her, charakterizované tahy

1.d4 d5 2.c4

Název zahájení je odvozen od oběti bílého c pěšce na dámském křídle. Ve skutečnosti se však o pravý gambit vlastně nejedná, oběť pěšce je totiž pouze zdánlivá. Po jejím případném přijetí může bílý, pokud chce, investovaný materiál dobýt ihned zpět. V některých variantách slovanské a poloslovanské obrany však černý oběť přijme dodatečně a gambitového pěšce hájí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Od začátku dvacátého století je Dámský gambit trvale jedním z nejpopulárnějších, zcela nadčasových šachových zahájení a to na všech herních úrovních, od amatérů až po profesionály nejvyšší světové třídy. Historie Dámského gambitu sahá až ke kořenům novodobého šachu. První zaznamenané zmínky o něm nacházíme již v Göttingenském rukopise z roku 1471.[1] Další zmínky jsou například u G.C. Poleria roku 1590.[2] V šachové praxi se běžně začíná objevovat v polovině 19.století a od té doby jeho popularita stále roste, až se ve století dvacátém stává jedním ze základních pilířů šachové hry. Přibližně do třicátých let dvacátého století se dokonce po zahajovacím tahu 1.d4 na nejvyšší úrovni téměř nehrálo nic jiného, jen výjimečně Holandská hra. Absolutního vrcholu popularity dosáhlo zahájení roku 1927, kdy se v zápase o mistra světa mezi Aljechinem a Capablancou objevilo třicet dvakrát ze třiceti čtyř partií. Až teprve hypermodernismus rozvinul Indické výstavby, čímž v zavřených hrách vznikly k Dámskému gambitu skutečně významné alternativy.

O rozvoj teorie dámského gambitu se zasloužilo veliké množství praktických i korespondenčních hráčů, Dámský gambit se objevuje v herní praxi u všech mistrů světa.

Hlavní varianty[editovat | editovat zdroj]

Teorie Dámského gambitu je velice rozsáhlá. Je možno ji rozdělit do dvou základních skupin:
a) Přijatý dámský gambit vzniká, sebere-li černý nabízeného pěšce na c4 tahem 2... dxc4.
b) Odmítnutý dámský gambit, rozhodne-li se černý oběť pěšce nepřijmout, což může učinit několika způsoby:

vzácně se vyskytují:

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHMAN, Luděk. Moderní šachová teorie - dámský gambit, 1. díl. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1993. 2 svazky (152 s.)  
  • PACHMAN, Luděk. Moderní šachová teorie - dámský gambit, 2.díl. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1994. 2 svazky (160 s.)  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Konikowski, Modr. Malá učebnice šachových zahájení. [s.l.] : Modr Břetislav, 2006. ISBN 80-86595-01-3.  
  2. Veselý, Kalendovský, Formánek. Malá encyklopedie šachu. [s.l.] : Olympia Praha, 1989.