Otevřené zahájení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
a b c d e f g h
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
c8 černý střelec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
g8 černý jezdec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
d7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
e5 černý pěšec
e4 bílý pěšec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
d2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
g1 bílý jezdec
h1 bílý věž
8
7 7
6 6
5 5
4 4
3 3
2 2
1 1
a b c d e f g h
Základní pozice otevřených her
Skvělým rytířem otevřených her byl i geniální Paul Morphy

Otevřená zahájení, nebo též otevřené hry, jsou v šachové terminologii souborem těch šachových zahájení, která začínají úvodním dvojkrokem královského pěšce bílého a úvodním dvojkrokem královského pěšce černého (vyjádřeno zkrácenou šachovou notací: 1. e4 e5, dle plné šachové notace 1. e2-e4 e7-e5, v šachovém indexu zahájení se tyto systémy pohybují v rozmezí od C20 do C99). Samotné označení „otevřené hry“ vychází z historického zdůvodnění a názoru současníků, že v těchto zahájeních často dochází již od úvodních tahů k ostrému, taktickému boji, kde obě strany dávají zřetelně najevo své plány.

Otevřené hry patří mezi nejstarší soubor zahájení, jejichž vznik je ruku v ruce spojen se vznikem novodobého šachu jako takového. Jsou zmiňovány již v gotinském rukopise z roku 1490 a dlouhou dobu měly tyto hry naprosto dominantní postavení v šachové teorii i praxi. Ještě počátkem dvacátého století se mělo za to, že otevřené hry a jedno polootevřené zahájenífrancouzská obrana, jsou jedinými správnými postupy, jak v šachu černými reagovat na úvodní tah 1. e4. Teprve následný raketový rozvoj šachové teorie a vznik nové šachové školyhypermodernismu (přibližně po první světové válce), která začala intenzivně hledat a propagovat nové cesty a ideje, způsobilo, že otevřené hry začaly postupně ztrácet své absolutně dominantní postavení na turnajové scéně. Vrcholem tohoto procesu bylo masivní zpopularizování dnes nejpoužívanějšího polootevřeného zahájení – sicilské hry (přibližně počínaje polovinou dvacátého století).

Avšak i dnes, ačkoliv se tento soubor zahájení musí dělit o své „místo na slunci“ s množstvím jiných pokračování, která byla v průběhu novodobého šachového vývoje vynalezena, si otevřená zahájení zachovala vynikající pověst. Dá se říci, že není jediného mistra světa, který by je alespoň někdy nepoužíval a společně se Sicilskou hrou tvoří základní pilíř turnajů nejvyšších kategorií.

Teorie otevřených zahájení je za staletí vývoje velmi obsáhlá, dělí se na množství zahájení, která se pak dále rozdělují na veliký soubor variant a subvariant. Mezi absolutně nejpoužívanější otevřené hry v současné šachové praxi elitních turnajů patří španělská,ruská a skotská hra. Tyto tři zahájení se tudíž i nejbouřlivěji rozvíjejí a doslova přes noc se mění a rozrůstá jejich teorie. Svůj určitý okruh příznivců si na světové scéně dosud udržují i italská hra či hra dvou jezdců v obraně. Masivní okruh příznivců pak mají tato zahájení zejména na turnajích nižší kategorie a dětí. Řada systémů pak byla populární v minulosti, ale moderní vývoj je odsouvá do pozadí. Mezi ty patří především královský gambit, jenž byl nesmírně populární zejména v devatenáctém století, i když toto zahájení čas od času zažívá období krátkých návratů do elitní turnajové praxe, Philidorova obrana, ve své době hojně propagovaná jedním z prvních zakladatelů moderního šachu Philidorem, a hra čtyř jezdců. Čas od času se objevují i vídeňská hra a střelcova hra. Ostatní otevřená zahájení se pak spíše vyskytnou jako snaha o překvapení soupeře a jinak je jejich existence omezena na turnaje nízké šachové kategorie a začátečníků. Přehled nejznámějších otevřených zahájení je tento:

a systémy bez jména a málo známé systémy.

Související články[editovat | editovat zdroj]