Šachové zahájení

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
a b c d e f g h
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
c8 černý střelec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
g8 černý jezdec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
d7 černý pěšec
e7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
d2 bílý pěšec
e2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
g1 bílý jezdec
h1 bílý věž
8
7 7
6 6
5 5
4 4
3 3
2 2
1 1
a b c d e f g h
Počáteční pozice

Zahájení představuje počáteční fázi šachové partie, během níž se obě strany snaží co nejlépe vyvinout figury a připravit se na následný boj ve střední hře. Obvykle se o zahájení mluví jako o prvních 15–20 tazích partie.

Na počátku zmíněná obecná definice však nemusí být příliš přesná, neboť existují „superostré“ varianty zahájení (jako je například Traxlerův protiútok), kde boj propuká prakticky bezprostředně, bez větších příprav. Mnoho z nich patří mezi tzv. gambity – zahájení, v nichž jedna ze stran obětuje materiál, aby urychlila svůj vývin a získala poziční převahu.

Podrobné znalosti úvodních tahů partie dnes představují nutnou výzbroj každého šachového profesionála, bez nichž se v silném turnaji nelze obejít. Čím lépe má hráč svá zahájení zažitá, tím větší má šanci získat v úvodní fázi partie nad svým soupeřem převahu. Soubor zahájení, která pak šachista používá, se nazývá jeho repertoár zahájení.

V turnajových partiích se obvykle zahájení odtahá rychle. Výjimku představují případy, kde je jeden ze soupeřů nepřipraven, nebo pokud jeden ze soupeřů přijde s novým, dosud nepoužitým pokračováním (tzv. teoretická novinka).

Základní dělení[editovat | editovat zdroj]

Šachová zahájení se dělí na otevřená (1. e4 e5), polootevřená (1. e4 ne e5) a zavřená (ne 1. e4). Každá z těchto třech základních skupin pak obsahuje množství jednotlivých zahajovacích systémů, které se dále dělí na jednotlivé varianty a subvarianty, z nichž řada nese své jméno.

Pojmenování zahájení[editovat | editovat zdroj]

Pojmenování zahájení nebo zahajovacích systémů vznikala v průběhu mnoha let vývoje různými způsoby. Některá zahájení nebo varianty byly například pojmenovány po významných šachistech, kteří je objevili, používali ve svých partiích, případně je nějakým způsobem zpopularizovali. Mezi ty můžeme zahrnout například Opočenského hru, Sokolského hru, Aljechinovu hru, Marshallův gambit atd. Někdy bylo jedno zahájení pojmenováno dokonce po více hráčích najednou (např. Caro-Kannova obrana nesoucí své jméno po dvou šachistech Carovi a Kannovi, kteří se jí v minulosti hlouběji zabývali).

Velmi často pak nese zahájení pojmenování po nějaké zemi, území, nebo městě jehož šachisté ho používali (španělská hra, lotyšský gambit, sicilská hra, londýnská varianta, berlínská obrana, ruská hra, holandská hra, italská hra, anglická hra …).

Dalším častým případem je, že zahájení získalo své jméno podle jeho čistě šachového obsahu, např. hra dvou jezdců v obraně, střelcova hra, hra čtyř jezdců, dámské fiancheto.

Někdy však šachové systémy získávají svá jména i dosti kuriózním způsobem. Systém Orangutan získal své označení na základě žertu velmistra Tartakowera, který prohlásil, že v tomto zahájení mu postupující b pěšec připomíná šplhajícího orangutana. Varianta smažená játra je pojmenovaná podle italského rčení „mrtvý jako smažená játra“, kdy je při hře dvou jezdců v obraně král brzy vyštván ke středu šachovnice a těžko ho pak zachraňovat.

Systematický přehled[editovat | editovat zdroj]

Protože používání slovních názvů je z mnoha důvodů dost nepřehledné, protože řada zahájení má vícero jmen a i názvy dílčích variant jsou někdy víceznačné, neboť byly např. po daném šachistovi pojmenovány varianty v různých zahájeních, takže by je bylo třeba rozepisovat mnoha slovy. Proto existuje v oblasti šachových zahájení ještě mezinárodní kód označovaný ECO, který zařazuje jednotlivé varianty pod mezinárodní kombinaci písmene a čísel. Sdělí-li například jeden znalý šachista svému protějšku z druhé strany zeměkoule kód B33, ten ví nebo si vyhledá, že jeho protějšek má na mysli Svěšnikovovu variantu v sicilské hře a již nezáleží na tom, jak oba hráči tuto variantu slovně nazývají ve svých zemích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHMAN, Luděk. Šachová zahájení v praxi. Frýdek-Místek : soukromé nakladatelství PLISKA, 1990. 116 s.  
  • KONIKOWSKI, Jerzy. Malá učebnice šachových zahájení. Praha : ŠACHinfo, 2003. 247 s. ISBN 80-86595-01-3.  
  • JANSA, Vlastimil. Dynamika strategie v zahájení. 1.. vyd. Praha : ŠACHinfo, 1990.  
  • HORA, Vratislav. Zásady hry v zahájení. [s.l.] : Materiál trenérskometodické komise VŠS JmKV ČSTV. Lekce pro kurs trenérů III.třídy.  
  • ALSTER, Ladislav. Šachy hra královská. [s.l.] : [s.n.].  
  • PLISKA, Karel. Učebnice šachu pro samouky, italská hra (C50). 1. vyd. Frýdek-Místek : PLISKA,, 2008. 672 s.  

Související články[editovat | editovat zdroj]