Romain Gary

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Romain Gary
Narození 21. května 1914
Vilnius
Úmrtí 2. prosince 1980 (ve věku 66 let)
Paříž
Pseudonym Romain Gary
Povolání spisovatel, filmový režisér, scenárista, diplomat, překladatel, právník, pilot, romanopisec, 'Dichterjurist' a autor sci-fi
Významná díla Život před sebou
Les Racines du ciel
Les Couleurs du jour
Ocenění Goncourtova cena (1956)
Společník osvobození
komandér Řádu čestné legie
Manžel(ka) Lesley Blanch (19441961)
Jean Seberg (19621970)
Děti Alexandre Diego Gary
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Romain Gary, rodným jménem Roman Kacew, publikující též pod pseudonymy Émile Ajar, Fosco Sinibaldi, Lucien Brûlard, René Deville či Shatan Bogat (8. květnajul./ 21. května 1914greg. Vilnius2. prosince 1980 Paříž) byl francouzský spisovatel, diplomat, filmový režisér a aviatik rusko-litevského a židovského původu.

Gary napsal na třicet knih, přičemž česky zatím vyšly: Evropská výchova, Tulipán, Příslib úsvitu, Lady L.; pod jménem Émile Ajar: Život s krajtou, Soukromá linka důvěry a Život před sebou.

Je jediným francouzským spisovatelem, který získal prestižní Goncourtovu cenu dvakrát, ač to pravidla neumožňují. V roce 1956 ji získal za román Les racines du ciel (Kořeny nebes) a v roce 1975 za román La vie devant soi (Život před sebou), který publikoval pod pseudonymem Émile Ajar. Komise ocenila „Ajara“, aniž by znala jeho identitu. Román vyvolal literární senzaci a byl zfilmován již v roce 1977 (v hlavní roli Simone Signoretová).

Gary byl během života silně ovlivňován matkou (ruská herečka Nina Borisovskaja) a jejím vztahem k Francii. V Garyho čtrnácti letech se přestěhovali do Nice, kde se matka po počátečních potížích stala ředitelkou hotelu. Romain nastoupil na právnickou fakultu v Aix-en-Provence, po roce přestupil do Paříže a naplno rozjel dráhu spisovatele. V roce 1938 se již jako naturalizovaný Francouz angažoval u letectva. Po několikaleté vojenské kariéře se stal diplomatem a začal psát román s výraznými autobiografickými rysy.[1]

Jeho první ženou byla spisovatelka Lesley Blancheová, druhou herečka Jean Sebergová, která hrála v obou jeho filmech, v Les oiseaux vont mourir au Pérou (1968) i v Kill! (1971). V roce 1970 se manželé rozvedli. J. Sebergová spáchala v roce 1979 sebevraždu. Gary se rok poté zastřelil; v dopise na rozloučenou výslovně uvedl, že jeho čin se sebevraždou J. Sebergové nesouvisí.

Identitu Gary odhalil v dopise na rozloučenou a v posmrtně vydané práci Vie et mort d'Émile Ajar.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Éducation européenne (1945)
    • česky Evropská výchova. Praha: Práce, 1946. 186 s. Edice Příliv.
    • česky Zosia vyzvědačka. Přel. František Hejtman. Praha: Práce, [1946]. 48 s. Edice Románové novinky, roč. I. č. 1.[2]
  • Tulipe (1946)
    • česky Tulipán. Kladno: Komanditní nakladatelská společnost Pašek a spol., 1947. 125 s. Edice [Knihy] Nakladatelství mladých, sv. 36.
  • Le Grand Vestiaire (1949)
  • Les Couleurs du jour (1952)
  • Les Racines du ciel (1956)
  • Lady L (1958)
    • česky Lady L. Přel. Drahoslava Janderová, doslov Jaroslav Fryčer. Praha: Práce, 1990. 169 s. Edice Erb. ISBN 80-208-0013-1.
  • La Promesse de l'aube (1960), autobiografie
    • česky Příslib úsvitu. Praha: Svoboda, 1986. Přel. Drahoslava Janderová. 267 s. Edice Úsvit: světový sociální román.
    • V Českém rozhlase v r. 2015 dramatizovaná četba v podání Igora Bareše v překladu Sergeje Machonina
  • Johnie Cœur (1961)
  • Gloire à nos illustres pionniers (1962)
  • The Ski Bum (1965)
  • Pour Sganarelle (1965)
  • Les Mangeurs d'Etoiles (1966)
  • La Danse de Gengis Cohn (1967)
  • La Tête coupable (1968)
  • Chien blanc (1970)
  • Les Trésors de la Mer Rouge (1971)
  • Europa (1972)
  • The Gasp (1973)
  • Les Enchanteurs (1973)
  • La nuit sera calme (1974)
  • Au-delà de cette limite votre ticket n'est plus valable (1975)
  • Clair de femme (1977)
  • La Bonne Moitié (1979)
  • Les Clowns lyriques (1979)
  • Les Cerfs-volants (1980)
  • Vie et Mort d'Émile Ajar (1981)
  • L'Homme à la colombe (1984)
  • L'Affaire homme (2005)
  • L'Orage (2005)

jako Émile Ajar[editovat | editovat zdroj]

  • Gros câlin (1974)
    • česky Život s krajtou. Přel. Drahoslava Janderová, il. Jiří Vančura. Praha: Práce, 1984. 167 s. Edice Kamarád.
  • La vie devant soi (1975)
  • Pseudo (1976)
  • L'Angoisse du roi Salomon (1979)
    • česky Soukromá linka důvěry. Přel. Jarmila Fialová. Praha: Mladá fronta, 1984. 223 s. Edice Proud, sv. 15.

jako Fosco Sinibaldi[editovat | editovat zdroj]

  • L'homme à la colombe (1958)

jako Shatan Bogat[editovat | editovat zdroj]

  • Les têtes de Stéphanie (1974)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ANISSIMOV, Myriam. Romain Gary, le caméléon. Paris: Denoël, ©2004. 745 s. ISBN 2-207-24835-6.
  • BELLOS, David. Romain Gary: a tall story. London: Harvill, 2010. 518 s. ISBN 978-1-84343-170-1.
  • BONA, Dominique. Romain Gary. Paris: Mercure de France, 1987. 408 s. ISBN 2-7152-1448-0.
  • BONA, Dominique. Romain Gary. Paris: Mercure de France, 2001. 445 s. ISBN 2-07-041761-1. Edice Collection folio, sv. 3530.
  • HUSTON, Nancy. Tombeau de Romain Gary. Arles: Actes sud, 1995. 113 s. ISBN 978-2-7427-0313-6.
  • HUSTON, Nancy. Tombeau de Romain Gary. 2 ed. Arles: Actes sud, 2002. 107 s. ISBN 2742737901. Edice Babel, sv. 363.
  • MARRET, Carine. Romain Gary: promenade à Nice. Nice: Baie des Anges, 2010. 63 s. ISBN 9782917790212.
  • SCHOOLCRAFT, Ralph W. Romain Gary: The man who sold his shadow. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 2002. 214 s. ISBN 0-8122-3646-7. Edice Critical authors & issues.

Česká

  • HOUDKOVÁ, Božena. Diskuse o Evropské výchově a Zosie vyzvědačce. Knihy a čtenáři. 1947, roč. 7, č. 4 (15. 2.), s. 54-58. ISBN 2336–7180.
  • Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947. 2. zasedání. 379. Interpelace poslanců Uhlířové, dr. Uhlíře, dr. Krajiny a Lesáka ministru informací ve věci vydávání t. zv. Románových novinek [online]. [B. r.], [cit. 24. 11. 2016] Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0379_00.htm
  • Příslib úsvitu. Romain Gary. Četba na pokračování z autobiografického románu o hrdinství mateřském i válečném. Překlad Sergej Machonin. Po rozhlas vybral a upravil Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký. Čte Igor Bareš. Nastudovalo Brno v roce 2015. Premiéra 1. dílu 6. 12. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min). [Možnost stáhnout: http://sdilej.cz/folders/Upw7D_/mluven%C3%A9+slovo/]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Premek. Příslib úsvitu 1/10 (2015). In: Panáček v říši mluveného slova [online]. 4. 12. 2015 [cit. 24. 11. 2016] Dostupné z: http://mluveny.panacek.com/cetba-na-pokracovani/131211-prislib-usvitu-110-2015.html
  2. Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé 1947. 2. zasedání. 379. Interpelace poslanců Uhlířové, dr. Uhlíře, dr. Krajiny a Lesáka ministru informací ve věci vydávání t. zv. Románových novinek [online]. [Cit. 24. 11. 2016] Dostupné z: http://www.psp.cz/eknih/1946uns/tisky/t0379_00.htm