Robert Pynsent

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Pynsent
Narození20. prosince 1943
Úmrtí28. prosince 2022 (ve věku 79 let)
Povoláníspisovatel, bohemista, učitel, slavista a jazykovědec
Tématalingvistika, bohemistika, slavistika, česká literatura a Slovenská literatura
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Robert Burton Pynsent (20. prosince 1943 Milliken Park28. prosince 2022[1] Colchester) byl britský bohemista a slavista, profesor české a slovenské literatury.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1963–1969 vystudoval germanistiku, bohemistiku a slovakistiku na Churchill College v Cambridgi (B.A.,1966, PhD. 1970). K jeho učitelům patřili například J. P. Stern a Karel Brušák. V letech 1969–1972 vyučoval anglickou literaturu a český jazyk a literaturu na Kolínské univerzitě. Od roku 1972 působil na Škole slovanských a východoevropských studií při University College London. Roku 1991 zde byl jmenován profesorem české a slovenské literatury.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Byl autorem několika monografií, editorem či spolueditorem více než desítky akademických publikací a autorem více než stovky studií a článků a cca 150 recenzí v angličtině, češtině i němčině. Česky vyšla v roce 1996 v překladu Blanky Hemelíkové jeho kniha Pátrání po identitě (Questions Of Identity: Czech And Slovak Ideas Of Nationality And Personality), která se skládá ze čtyř kapitol: Pátrání po identitě a odpovědnosti v díle Václava Havla, Mýtus slovanství: Pavel Josef Šafařík a Jan Kollár, Dekadentní Já, Vymezení národní identity v obraze mučedníků.[2]

Mezi jeho další publikace patří knihy a sborníky o Čapku-Chodovi, Zeyerovi, Páralovi a Masarykovi. Dále zkoumal dekadenci posledního desetiletí 19. století, K. H. Máchu, českou literaturu 14. století a renesance, současnou slovenskou prózu (např. skupinu autorů, které nazýval „genitalisty“[3]) a další aspekty české a slovenské literatury a kultury, pohádky, antisemitismus, středověký nacionalismus. V roce 2008 vyšel v překladu Jana Pospíšila rozsáhlý výbor z Pynsentových esejů problematizujících literární stereotypy a národní mýty pod názvem Ďáblové, ženy a národ. Výbor z úvah o české literatuře.[4][5]

Spolu s Ivanem Poldaufem připravil česko-anglický slovník (1986, nově 1996).

Je označován za „bohemistu přinejmenším evropského formátu“[6] i za „enfant terrible“ lingvistiky.[4][7] Vycházel ze zásady, že jedním z předních úkolů literárního kritika je bavit čtenáře.[8] Svými texty mnohdy provokoval, např. srovnáním Babičky Boženy Němcové s Hitlerovým Mein Kampfem[4]. Nejčastějším předmětem jeho zájmu byly mýty a stereotypy. V literárních textech analyzoval ideová pozadí a tradice, utvrzování nebo narušování různých stereotypů v literatuře a v jejím vztahu k dobové politické situaci.[8] Stereotypy podle něj představovaly „zásadní složky soustav věr a ideologií“, které definují „já“ a vymezují se vůči „cizímu“. Dělil je na etnické, náboženské, politické a sexuální.[4]

V roce 2004 obdržel cenu ministra zahraničí Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě.[9][6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřel známý britský bohemista Robert Pynsent. Deník N [online]. 2022-12-29 [cit. 2022-12-29]. Dostupné online. 
  2. Robert N. Stacy: Who Are the Czechs? Who Are the Slovaks? HABSBURG (1996)
  3. Jan Čulík: Slovensko za mečiarismu a komunismu: Britská kniha o Slovensku, která nejde ke kořenu věci
  4. a b c d BOROVIČKA, Lukáš. Kritik musí čtenáře bavit!. A2. 19. 11. 2008, čís. 47. Dostupné online [cit. 2012-08-30]. 
  5. Ďáblové, ženy a národ. Výbor z úvah o české literatuře, katalog Nakladatelství Karolinum
  6. a b ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Českou kulturu zničili husité, obrozenci a komunisté, tvrdí britský bohemista Pynsent. Radio Praha [online]. 3. 7. 2004 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  7. HOLÝ, Jiří. Robert Pynsent mýtoborný - a mýtotvorný. Britské listy [online]. 10. 4. 2009 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  8. a b ČRo. Robert B. Pynsent: Britské kočky a jejich barbarští imperialističtí páni. ČRo 3 Vltava [online]. 4. 10. 2010 [cit. 2012-08-30]. Dostupné online. 
  9. Seznam laureátů Ceny Gratias agit, MZV ČR, aktualizováno 4. 6. 2012, navštíveno 30. 8. 2012.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]