Robert Edward Lee

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Robert Edward Lee
Robert Edward Lee.jpg
Narození 19. ledna 1807
Stratford Hall, Virginie
Úmrtí 12. října 1870
Lexington, Virginie
Vojenská kariéra
Hodnost Plukovník (USA)
Generál (CSA)
Doba služby 1829–61 (armáda USA)
1861–65 (armáda konfederace-CSA)
Sloužil Spojené státy americké Spojené státy americké
Konfederace Konfederované státy americké
Velel Armáda Severní Virginie
Války Mexicko-americká válka
Americká občanská válka
Generál Robert Edward Lee

Robert Edward Lee (* 19. ledna 1807, Stratford Hall, Virginie12. října 1870, Lexington, Virginie) byl americký generál, který se vyznamenal během amerického tažení proti Mexiku a zejména jako velitel konfederačních vojsk v americké občanské válce. Je považován za jednoho z nejlepších vojevůdců 19. století a mistra obranných a ústupových bojů.

Doba dětství a studií[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 19. 1. 1807 v rodině generálmajora Henryho Leea, guvernéra státu Virginie a účastníka války amerických osad proti Velké Británii. Jeho předkové přišli jako jedni z prvních anglických kolonistů do Virginie a tato prominentní rodina tak patřila na Jihu USA mezi vyšší střední vrstvu. Po otcově smrti, v době kdy mu bylo 11 let, ale rodina upadla do dluhů, proto vstoupil do vojenské školy v Alexandrii a později, ve svých 17 letech, na elitní vojenskou akademii ve West Pointu, kterou absolvoval v roce 1829.

První válečné zkušenosti[editovat | editovat zdroj]

Svoji vojenskou kariéru zahájil jako ženijní důstojník ve Fort Pulaski v Georgii. Následně sloužil na řadě míst a funkcí, kde měl většinou na starosti inženýrské práce při výstavbě pevností, silnic a vojenských zařízení. V roce 1831 se oženil s Mary Annou Custisovou, která byla pravnučkou Marthy Washingtonové, choti prvního amerického prezidenta. Se svou manželkou měl sedm dětí (děti se narodily v rozpětí let 1832 – 1846). První válečné zkušenosti získal v americko-mexické válce, kdy působil jako jeden z pobočníků vrchního velitele generála Winfielda Scotta. Po bitvě u Cerro Gordo byl v roce 1847 povýšen na majora a na konci tohoto válečného konfliktu dosáhl hodnosti podplukovníka.

Velitel akademie West Point[editovat | editovat zdroj]

Tři roky po skončení americko-mexické války byl pověřen velením posádce ve Fort Carroll v Baltimore. V roce 1852 se stává velitelem akademie ve West Pointu a v roce 1855 je odvelen na hranici do Texasu, kde jako velitel 2. pluku kavalerie bojuje proti Apačům a Komančům.

Plantážník[editovat | editovat zdroj]

V roce 1852 zdědil po svém tchánovi plantáž v Arlingtonu a 63 otroků. Jaký vztah měl k otrokům a otrokářskému systému vůbec, zůstává dodnes předmětem diskuzí historiků. Na jedné straně panuje názor, že k tomuto problému nezaujímal žádné stanovisko a problém otroctví mu byl zcela lhostejný. Na druhé straně však existují důkazy, že se ke svým otrokům choval v některých případech krutě, když je nechal uvěznit za neposlušnost a údajně i bičovat[1]. V dopise své manželce z 27. 12. 1856 Robert Lee píše: Černoši se zde mají nesrovnatelně lépe než v Africe, morálně, sociálně a fyzicky. Tuhá disciplína, které jsou vystaveni, je nezbytná k jejich poučení jako rasy a doufám, že je to připraví a dovede k lepšímu životu. Jak dlouho toto jejich podmanění bude nutné, je známo a řízeno pouze moudrou a Milosrdnou Prozřetelností[2]. Šlo o hluboce věřícího člověka, který patřil k těm americkým křesťanům, kteří se domnívali, že osud černošských otroků je Božím rozhodnutím a bílí obyvatelé na tento osud nemají žádný vliv.

Od Unie ke Konfederaci[editovat | editovat zdroj]

V době vypuknutí konfliktu mezi Severem a Jihem USA přešla řada důstojníků ke Konfederaci. On sám jakožto jeden z nejlepších ženijních důstojníků Armády USA, byl ochoten zůstat v armádě Unie, ale jen za předpokladu, že jeho rodný stát Virginie zůstane součástí Unie. Vrchní velitel armády Unie, generál Winfield Scott, jej považoval za svého oblíbence i za nejschopnějšího důstojníka a svého nástupce. To sdělil také prezidentu Lincolnovi. Získal takovou důvěru, že se od generála Scotta dozvěděl veškeré plány, jak Unie hodlá postupovat v boji proti vojskům Konfederace. Ještě týden po vypuknutí bojů mezi oběma stranami setrvával po boku generála Scotta a dalších vojenských představitelů Unie a podrobně se tak seznámil se strategickou koncepcí postupu vojsk Unie i s jeho variantami[3] 18. 4. 1861 padl Fort Sumter a Lee poté odmítl nabídku na nejvyšší velitelský post Unie. O dva dny později odešel ze služeb ozbrojených sil Severu a 23. 4. 1861 převzal velení nad vojsky Konfederace, což byl pro vojenské velení Unie skutečný šok[4]. V této funkci zůstal po celou dobu americké občanské války až do konečné bitvy u Appomattoxu, po níž 9. 4. 1865 podepsal kapitulační listinu.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Přestože byl nejvyšším polním velitelem poražené Jižanské armády, těšil se i nadále velké vážnosti a již v únoru 1866 byl předvolán na zasedání Společného kongresového výboru pro obnovu Jihu. V roce 1865 se stal ředitelem Washington College v Lexingtonu ve státě Virginie, kde zůstal jako pedagog až do své smrti. Zemřel 12. 10. 1870 a je pohřben pod kaplí, která nese jeho jméno a nachází se na akademické půdě univerzity, která rovněž nese jeho jméno – Washington and Lee University.

Amnestie[editovat | editovat zdroj]

Během války a po válce ztratil v rámci konfiskace část majetku (například panské sídlo Custis-Lee Mansion, na jehož pozemcích se dnes rozkládá Arlingtonský národní hřbitov) a také byl zbaven volebního práva. V roce 1865 si tedy zažádal o amnestii, ale ta se dostala na stůl ministra Williama H. Sewarda, který o těchto záležitostech nerozhodoval. Když Lee neobdržel žádnou odpověď, domníval se, že mu amnestie nebyla udělena. Žádost byla znovu nalezena až o více jak sto let později, v roce 1970, v americkém federálním archivu. Status občana USA mu byl uznán in memoriam v roce 1975 prezidentem Geraldem Fordem[5]. Ve skutečnosti ale byla už v roce 1868 vyhlášena všeobecná amnestie, která se vztahovala i na něj osobně. V současné době se na území USA nachází řada jeho soch a památníků, jeho jméno nesou parky, ulice, školy a univerzity. V roce 1929 byl vybrán do Síně slávy velkých Američanů na Bronx Community College, jeho podobizna ozdobila v roce 1955 poštovní známku a jeho dům Custis-Lee Mansion patří mezi americké národní památníky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 40
  2. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 41
  3. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str.36
  4. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 36
  5. Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2, str. 299

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ivan Brož, Hvězdy proti hvězdám, Americká občanská válka 1861–1865, Nakladatelství Epocha 2009, ISBN 978-80-87027-33-2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]