Reuven Feuerstein

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Reuven Feuerstein
Reuven Feuerstein.JPG
Narození 21. srpna 1921
Botoșani
Úmrtí 29. dubna 2014 (ve věku 92 let)
Jeruzalém
Alma mater Pařížská univerzita
Ženevská univerzita
Ocenění Izraelská cena (1992)
Děti Rafi Feuerstein
Aharon Feuerstein
Příbuzní Shmuel Feuerstein
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Reuven Feuerstein (hebrejsky ראובן פוירשטיין‎‎), (21. srpna 192129. dubna 2014) byl izraelský klinický, vývojový a kognitivní psycholog, známý především svou teorií o modifikovatelnosti inteligence, která říká: "(inteligence) není fixní, ale lze ji měnit". Feuerstein byl zakladatelem mezinárodního centra The International Center for the Enhancement of Learning Potential (ICELP) v Jeruzalémě v Izraeli.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Reuven Feuerstein se narodil jako jedno z devíti dětí v chudé židovské rodině v Botoşani v Rumunsku. Mladý Feuerstein byl silně ovlivněn svým otcem, který pracoval jako poradce židovské obce v Botoşani. V letech 1940 až 1944 studoval učitelství a pedagogiku na univerzitě v Bukurešti. Svá studia však musel přerušit v důsledku nacistické invaze do Rumunska. Nastoupil na roční nucené práce do pracovního tábora v Transylvánii a po propuštění pracoval jako poradce a učitel židovských dětí zasažených nacistickou perzekucí.

Studium a profesní kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1944 byl nucen uprchnout z Rumunska a vydal se do Palestiny. Usadil se v kibucu, kde po následující čtyři roky pracoval s dětmi zasaženými holokaustem, dětmi přicházejícími ze Sovětského svazu a kulturně deprivovanými dětmi z PersieMaroka, kterým pomáhal začlenit se do nové kultury. Období strávené v kibucu bylo klíčové pro rozvoj Feuersteinovy teorie o modifikovatelnosti inteligence. Zde si poprvé položil otázku, jakým způsobem lze měnit lidské bytosti, a začal prozkoumávat velkou otázku modifikovatelnosti jedince. Byl to počátek dlouhé kariéry, v níž se Feuerstein zaměřil na psychologické a vzdělávací potřeby imigrantů, uprchlíků a jinak znevýhodněné populace.[1]

Po čtyřech letech strávených v izraelském kibucu, v roce 1948, se Reuven Feuerstein vrátil do Evropy, aby zde dokončil studium psychologie. Vzápětí mu však byla diagnostikována tuberkulóza a byl mu doporučen pobyt v sanatoriu. Jeho obě plíce byly zasaženy a švýcarští odborníci jej prohlásili za nevyléčitelně nemocného. Vydal se tedy hledat své poslední útočiště do sanatoria ve švýcarských Alpách. Nějaký čas strávený léčbou a blízkost smrti ale Feuersteina naučila, že síla lidské víry a přesvědčení je obrovská. Rozhodl se a věřil, že se uzdraví, a jak sám řekl „...neuposlechl jsem své doktory a šel jsem studovat a pracovat.“[2]

Začal tedy studovat na Ženevské univerzitěAndré ReyeJeana Piageta, kde navštěvoval přednášky takových osobností jako byl např. Karl Jaspers nebo Carl Gustav Jung a získal titul z obecné a klinické psychologie. V roce 1970 získal doktorát z vývojové psychologie na Sorbonně. O této době později prohlásil: „Poznal jsem podstatu lidské modifikovatelnosti a překročil ji, abych nastínil obrysy teorie, která se později stala známou jako teorie Strukturální kognitivní modifikace.“[3]

V padesátých a šedesátých letech působil Reuven Feuerstein jako ředitel psychologických služeb mladé Aliji (židovské imigrace do Izraele) v Evropě. V této funkci byl zodpovědný za umisťování potenciálních emigrantů do různých vzdělávacích programů v Izraeli. To mu pomohlo ke zjištění, že při předložení standardních testů inteligence židovským dětem z Maroka, vedly si tyto děti chabě. Když však byly provázeny těmito testy zprostředkovatelem, jejich výkony se dramaticky zlepšily. Tato zkušenost přiměla doktora Feuersteina zpochybnit dosavadní názory na stabilitu inteligence a předpokládal, že kulturní rozdíly ve stylu učení jsou onou zásadní otázkou. Vyvinul nové metody hodnocení a učební pomůcky, které se zaměřovaly na kognitivní flexibilitu a opíraly se o tuto schopnost.

Toto období bylo rovněž určující pro Feuersteinovu hypotézu potenciálu pro změnu u více limitovaných dětí. Zjistil, že klíč ke smysluplnému předávání instrukcí všem dětem leží ve zprostředkování. Zpočátku aplikoval svou metodu a nástroje na děti s Downovým syndromem, později ji rozšířil na lidi zasažené mrtvicí, mozkovou obrnou, trpící demencí, autismem aj. Jeho institut Center of the Enhancement of Learning Potential (ICELP; Mezinárodní centrum pro zvýšení učebních schopností) v Jeruzalémě nejen spolupracuje s lidmi z celého světa, ale také školí terapeuty a školitele své metody v mezinárodním prostředí. V 80. letech rozšířil svou metodu také pro využití v komerčním, vládním i vojenském prostředí. Metoda je používána k trénování zaměstnanců v Číně, Indii, Jižní Americe, AfriceKanadě.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 mu byla udělena Cena Izraele za oblast sociálních věd a roku 2012 byl nominován na Nobelovu cenu míru. Byl profesorem pedagogické psychologie na Bar-Ilanově univerzitě a na Univerzitě Vanderbilt.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 3. COGITO - Centrum kognitivní edukace. (2013). Retrieved from: http://www.centrum-cogito.cz
  2. Goldberg, M. (1991). Portrait of Reuven Feuerstein. Educational Leadership, vol. 49 (issue 1), pp. 37-40. Retrieved from: http://www.ascd.org/ASCD/pdf/journals/ed_lead/el_199109_goldberg.pdf
  3. 2. The Feuerstein Institute. (2013). Retrieved from: http://www.icelp.info

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Feuerstein, Reuven; Falik, L. J.; a kol.: Myslet nahlas, mluvit nahlas: Přístup k rozvoji řeči. Praha: Portál, 2017. ISBN 978-80-262-1168-6