Rebutia minuscula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxRebutia minuscula
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleďkaktusovité (Cactaceae)
Rodrebucie (Rebutia)
SekceRebutia
Binomické jméno
Rebutia minuscula
K.Schum., 1895
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. minuscula

Rebutia minuscula je nejstarším známým druhem rodu rebucie, jak z hlediska nálezu, tak i popisu. Popis tohoto druhu byl současně i popisem nového, tehdy monotypického rodu. Druh byl pojmenován podle svého celkového vzhledu, minusculus znamená velmi drobný, malinký (posuzováno z pohledu doby jeho popisu).

Rebutia minuscula K. Sch.[editovat | editovat zdroj]

Schumann, Karl Moritz; Monatsschr. f. Kakt.-Kunde, 5: 102, 1895

Sekce Rebutia, řada Minuscula, typový druh sekce, typový druh rodu

Synonyma:

  • Echinopsis minuscula (K.Sch.) Web.; Dictionary Hort. Bois, p. 471, 1896
  • Echinocactus minusculus (K.Sch.) Web.; in K. Schumann, Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 395, 1898
  • Lobivia minuscula (K.Sch.) Kelsey & Dayton; Standard. Pl. Names, p. 73, 1942

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vzrůst jednoduchý, později poněkud odnožující, v kultuře mírně trsovitý, stonky stlačeně kulovité až kulovité, 40 - 60 mm široké; pokožka leskle zelená; temeno snížené, holé; kořeny vláknité. Žeber 16 - 21, svisle až mírně spirálovitě probíhající, zcela rozložená v nízké, ploše kuželovité hrbolky; areoly kruhovité až mírně eliptické, 1,5 mm dlouhé, 4 mm navzájem vzdálené, umístěné na vrcholu hrbolků, slabě pokryté krátkou bělavou plstí, brzy holé. Trnů 25 - 30, štětinovité, sotva píchavé, jen okrajové, paprskovitě rozložené, málo odstávající, 2 - 5 mm dlouhé, bělavé až nažloutlé.

Květy vyrůstají z horní části starších areol ze spodní poloviny stonku, často až od základu těla, jsou štíhle nálevkovité, v dolní části květní trubky poněkud ohnuté, až 40 mm dlouhé, asi 35 mm široké, samosprašné; vnější okvětní lístky jsou kopinaté, zaokrouhlené s krátkou špičkou, jasně červené s nafialovělým leskem; vnitřní okvětní lístky jsou poněkud širší, uvnitř leskle červené, dolů postupně přecházející do žlutého jícnu; květní lůžko téměř kulovité, bledě červené, pokryté několika tmavěji červenými šupinami; květní trubka štíhle nálevkovitá, nažloutlá až načervenalá, nahoře 15 mm široká, vně pokrytá šupinami, které postupně přecházejí ve vnější okvětní lístky, stejně jako na květním lůžku šupiny bez vlasů a štětin; nitky světle žluté, prašníky nažloutlé; čnělka nažloutlá, blizna se 4 - 5 rameny nažloutlá, přesahující nejvýše stojící prašníky. Plod kulovitý, 3 - 4 mm široký, šarlatově červený, ve zralosti vysychající a nepravidelně praskající. Semena protáhle čepičkovitá, asi 1 mm dlouhá a 0,7 mm široká, nejširší v oblasti hila; hilum bazální, poněkud šikmé, bílé; testa leskle černá.

Variety a formy[editovat | editovat zdroj]

Variabilita tohoto druhu je v jednotlivých populacích nízká, a to se týká rovněž pěstovaných klonů. Drobné rozdíly v délce a barvě otrnění jsou často jen důsledkem rozdílů v kultuře, existují však také určité odchylky, které jsou v některých případech snad vázány na samostatné populace nebo se objevily během dlouhé doby pěstování a v důsledku samosprašnosti se stabilizovaly. Tak se mezi pozdějšími nálezy objevily rostliny s nahnědle oranžovými květy - R. minuscula f. brunneoaurantiaca Simon nom.prov. (Kakteen-Sukkulenten 1968). Někde lze snad ještě ve sbírkách nalézt potomky rostlin, které kdysi jako R. minuscula nabízel W. Wessner (Wessn. 9411, 9411A) nebo A.V. Frič (Frič 508, 509, 510; Verzeichnis). R. minuscula byla v minulosti nabízena také pod některými odlišnými jmény, např. R. scarlatea Frič n.n., R. petersonii hort. Zajímavá rostlina z okruhu R. minuscula je také sběr L 442 A. Laua z novější doby, má šarlatově až světle červené květy a delší a bělejší trny. Nově byly jako R. minuscula označeny také sběry RH 1186 a 1190 (?).

Roku 1935 byla C. Backebergem popsána R. grandiflora, která se od R. minuscula odlišuje většími stonky a většími květy s odlišným odstínem červené. Tento taxon byl roku 1960 přeřazen H. Krainzem do úrovně variety jako R. minuscula var. grandiflora a roku 1975 J. Donaldem do úrovně poddruhu jako R. minuscula subsp. grandiflora , mnohé však mluví pro zachování tohoto taxonu na úrovni druhu.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Rebutia minuscula pochází z Argentiny, areál rozšíření tohoto druhu leží v provincii Tucuman. Rostliny podobné původním R. minuscula nalezl v novější době H. Fechser v provincii Tucuman jižně od Trancas (1). Sběr L 442 A. Laua pochází ze Sierra Medina z hraničního území argentinských provincií Salta a Tucuman (2). R. minuscula je v rámci sekce Rebutia nejjižněji se vyskytující taxon. Z provincie Tucuman pocházejí také sběry R. Hillmanna, u obou bylo jako místo nálezu uvedeno Hualinchay.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

Rebutia minuscula byla popsána již roku 1895, což byl současně popis nového, tehdy monotypického rodu. Následně byl přeřazován do jiných rodů (Echinopsis, Echinocactus, Lobivia), rod Rebutia přestal být uznáván, až byl znovu použit N.L. Brittonem a J.N. Rosem roku 1922 v jejich novém návrhu členění čeledi Cactaceae. R. minuscula je typovým druhem rodu Rebutia.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

Rebutia minuscula je pěstitelsky nenáročný druh, který lze doporučit i pro začátečníky. Samosprašné květy vytvářejí dostatečné množství dobře klíčivých semen, semenáčky dorůstají do květuchopnosti během 2 - 3 let. Roubování je zbytečné, rostliny rostou dobře i na vlastních kořenech, i když po naroubování na silné podložky je množství vytvářených květů ještě podstatně větší. Přesto není R. minuscula ve sbírkách nijak hojně zastoupená, ale to je spíše záležitost módnosti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Backeberg, Curt; Die Cactaceae, 3: 1534, 1959
  • Backeberg, Curt; Das Kakteenlexikon, p. 384, 1966
  • Britton, Nathaniel Lord; Rose, Joseph Nelson; The Cactaceae, 3: 147, 1922
  • Donald, John Donald; The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2: 43, 1975
  • Hlinecký, Antonín; Rod Rebutia K. Schumann; Fričiana, 5/36: 9, 1965
  • Krainz, Hans; Rebutia minuscula K. Schumann; Die Kakteen, CVc, 15.7.1960
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 57, 1997
  • Schumann, Karl Moritz; Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 395, 1898
  • Šída, Otakar; Atlas kaktusů, tab. 50, 1991
  • Šída, Otakar; Rod Rebutia (ISBN 80-901383-5-7), p. 31, 1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Rebutia_minuscula&oldid=22436604“