Echinopsis
 Echinopsis | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Podčeleď | Cactoideae |
| Tribus | Trichocereeae |
| Rod | Echinopsis Zucc., 1837 |
| Podrody | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Echinopsis je rod kaktusů, jež je považován za jeden z odolnějších a méně náročných z hlediska pěstování. Název rodu je odvozen z řečtiny. Pochází z řeckého slova "Echinos" (= ježek, mořský ježek) a latinského "opsis" (= vzhled), což charakterizuje typický vzhled většiny druhů rodu – kulovitý tvar s bohatým habitem tenkých dlouhých jehlovitých trnů. Rod Echinopsis je jedním v minulosti ze špatně specifikovaných rodů jihoamerických kaktusů, jež je nyní nově definovaný ICSO (Mezinárodní organizace pro výzkum sukulentů). Nejednotnost v názorech spočívala v začlenění různých skupin kaktusů, dříve samostatných rodů, pod tento rod jako podrody.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Tvarem těla jsou obvykle kulovité později až protáhlé (kyjovité) i sloupovitě protažené středně velké až velké, s jednotlivým stonkem i odnožující. Včetně podrodů je zahrnuto v tomto rodu asi 128 druhů, které se vyskytují na jihoamerickém kontinentu. Počtem a tvarem žeber, tvarem areol, počtem okrajových a středových trnů a jejich délkou, tvarem i barvou jednotlivé druhy varírují v široké škále (viz popisy dílčích taxonů).
Květy[editovat | editovat zdroj]
Na bočních areolách se často objevují silně ochlupená poupata, která se postupně vzpřimují a protahují se v dlouhou ochmýřenou trubku vlastního květu. Ten se u některých druhů plně rozvine až zvečera nebo v noci a většinou silně voní. Jejich doba kvetení je poměrně krátká (i jednodenní). Květy jsou obvykle velké mnohdy s délkou 20 až 25, někdy i 30 cm a průměru až 8 cm. Barvou je většina květů ve škále od čistě bílé přes krémové nádechy až po růžové odstíny. Najdou se ale i druhy s květem červeným, krvavě rudým nebo i žlutým. Jsou to rostliny dlouhověké a některé druhy dosahují poměrně větších až decimetrových rozměrů.
Plody[editovat | editovat zdroj]
Kulovité až vejčité a někdy až podlouhlé mnohdy s nepravidelnou délkou, některé plody jsou i jedlé. Často jsou dužnaté. U některých rodů až poměrně suché, často prudce se otvírající. Semena jsou kulovitá až vejčitá černá a matná s patrným kruhovitým hilem.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Kaktusy rodu Echinopsis jsou rozšířeny ve střední a jižní Brazílii, Paraguayi, Uruguayi, Peru, Bolívii, Argentině a v Chile. Rostou jak na slunných skalnatých místech, tak na pampách, na kamenitých, řídkou vegetací pokrytých svazích And tak i v řídkých lesních porostech a křovinových pásmech často až ve výškách kolem 3500 m n. m.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Zemina velmi propustná, humózní, dostatečně výživná. Prospívá jim slunečné a vzdušné stanoviště jako i přistíněná místa s dostatečnou zálivkou a častým rosením. Chladné, světlé a suché přezimování při 5 – 8 st. C je základem úspěšného a opakovaného kvetení.
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Prvopis rodu a popis typového druhu – Echinopsis eryriesii provedl a roku 1837 publikoval Joseph Gerhard Zuccarini. Následně N.Britton a J.Rose(1923) k tomuto rodu přiřadili dalších 28 druhů, dále popsali rod Lobivia s 20 druhy a akceptovali rod Trichocereus. Později Curt Backeberg přidal dalších 6 rodů, u nichž bylo jen málo opodstatněných argumentů k jejich samostatnému rodovému postavení. Roku 1974 prozkoumal a popsal semena Heimo Friedrich a následně popisy doplnily bratři Friedrich a Wolfgang Glaetzleové (1983), což vedlo k tomu, že dříve samostatné rody Helianthocereus, Hymenorebutia, Pseudolobivia, Soehrensia a Trichocereus byli přeřazeny k rodu Echinopsis. Následné vědecké rozbory a diskuse se pak vedly ještě o rodu Lobivia, který nyní patří do rodu Echinopsis a rodu Rebutia, který prozatím zůstal samostatným rodem.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Echinopsis atacamensis -
Echinopsis aurea -
Echinopsis chamaecereus -
Echinopsis chiloensis -
Echinopsis huascha var. rubriflora -
Trichocereus chiloensis -
Echinopsis mamillosa -
Echinopsis oxygona -
Echinopsis eyriesii -
Echinopsis werdermannii
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Backeberg C., Die Cactaceae, Band1–6, Jena 1963
- Backeberg C., Das Kakteenlexikon, Jena 1966
- Haage W, Kakteen von Abiz Z, Neumann Vrlg. Leipzig, 1983
- Rauh W., Kakteen an i.Standorten, Berlin-Hamburg, 1979
- Rausch W., Lobivia 85, Wien 1985
- Ritter Fr., Kakteen in Südamerika, Band1–4, Spangenberg 1983
- Říha J. a Šubík R.,Encyklopedie kaktusů, Pha 1992
- Říha J., Úvod do systematiky(Systémy čeledi Cactaceae), příl. AK, 1988
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Echinopsis na Wikimedia Commons - Atlas: [1]
- BioLib: [2]
- UNEP-WCMC: [3][nedostupný zdroj]
