Raymond Cattell

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Raymond Cattell
Narození 20. března 1905
West Bromwich
Úmrtí 2. února 1998 (ve věku 92 let)
Honolulu
Povolání psycholog a vysokoškolský pedagog
Alma mater University College London (do 1929)
King's College London
Významná díla 16pf Questionnaire
Cattell Culture Fair III
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Bernard Cattell (20. března 1905, Hilltop v Anglii – 2. února 1998, Honolulu) byl americký psycholog britského původu. Podílel se na vypracování metody faktorové analýzy, aplikované na výzkum osobnosti. Cattell byl známý díky svým výzkumům v mnoha oblastech v psychologie. Patří k nim: základní rozměry osobnosti a temperamentu, řada kognitivních schopností, dynamický rozměr motivace a emocí, klinická dimenze osobnosti, vzory a skupiny sociálního chování, aplikace osobnosti ve výzkumu psychoterapie a teorie učení, prediktory tvořivosti a úspěchu, a mnoho vědeckých výzkumných metod pro zkoumání a měření v těchto oblastech. Cattell byl stále produktivní – i ve svých 92 letech, celkem napsal přes 50 knih a 500 článků a více než 30 standardizovaných testů. Byl 16. nejcitovanějším psychologem ve 20. století.[1]

Jako psycholog se Cattell důsledně věnoval vědeckým metodám. Podporoval výzkum základních dimenzí osobnosti, motivace a kognitivních schopností pomocí tzv. faktorové analýzy místo toho, co nazval "slovním teoretizováním". Jedním z nejdůležitějších výsledků použití Cattellovy faktorové analýzy byl jeho objev 16 faktorů lidské osobnosti. On nazýval tyto faktory "zdrojové rysy", protože věřil, že určují základní zdroje lidského chování. [2] Faktory a nástroje používané k hodnocení osobnosti jsou známy jako 16 faktorový osobnostní model a 16PF dotazník.

Přestože Cattell je nejlépe známý identifikací dimenzí osobnosti, studoval také základní rozměry jiných domén: inteligence, motivace a profesních zájmů. Cattell teoretizoval o existenci tekuté (fluidní) a krystalické inteligence, čímž vysvětloval lidské kognitivní schopnosti, a prosazoval různorodé testování inteligence, aby se minimalizoval vliv psaného jazyka a kulturního zázemí v testování inteligence.

Hlavní díla[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Haggbloom, S.J.; et al. (2002). "The 100 Most Eminent Psychologists of the 20th Century". Review of General Psychology 6 (2): 139–152

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Malá Československá encyklopedie. ČSAV. 1985