Quai Anatole-France
| |||
|---|---|---|---|
 Musée d'Orsay na nábřeží | |||
| Umístění | |||
| Stát |  Francie | ||
| Město | Paříž | ||
| Obvod | 7. obvod | ||
| Čtvrť | Saint-Thomas-d'Aquin, Invalides | ||
| Poloha | 48°51′41,04″ s. š., 2°19′23,81″ v. d. | ||
| Začíná na | Rue du Bac (48°51′34″ s. š., 2°19′45″ v. d.) | ||
| Končí na | Boulevard Saint-Germain (48°51′45″ s. š., 2°19′10″ v. d.) | ||
| Historie | |||
| Denominace | 13. září 1947 | ||
| Pojmenováno po | Anatole France | ||
| Starší názvy | Quai de la Grenouillière Quai d'Orsay Quai Bonaparte | ||
| Další údaje | |||
| Délka | 585 m | ||
| Šířka | 19,9 m | ||
| PSČ | 75007 | ||
 | |||
 multimediální obsah na Commons | |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Quai Anatole-France (nábřeží Anatola France) je nábřeží v Paříži. Nachází se v 7. obvodu.
Poloha[editovat | editovat zdroj]
Nábřeží vede po levém břehu řeky Seiny mezi mosty Royal a Concorde. Začíná na úrovni ulice Rue du Bac, kde proti proudu navazuje Quai Voltaire a končí u Boulevardu Saint-Germain, odkud dále pokračuje Quai d'Orsay.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Nábřeží bylo v roce 1704 pojmenováno Quai de la Grenouillière a v roce 1707 přejmenováno na Quai d'Orsay. V letech 1802-1915 se nazývalo Quai Bonaparte.
V roce 1947 byla původně východní část Quai d'Orsay odpojena a pojmenována po francouzském spisovateli Anatolu Francovi, který bydlel v domě č. 15 na Quai Malaquais a jeho otec provozoval knihkupectví v domě č. 9 na Quai Voltaire.
Významné stavby[editovat | editovat zdroj]
- Domy č. 1-3-5: komplex budov, které tvoří sídlo finanční instituce Caisse des dépôts et consignations, postavený na místě paláců z počátku 18. století. Tyto budovy byly strženy při stavbě železniční tratě a na konci 19. století nahrazeny současnou zástavbou ve stylu Ludvíka XV.
- Dům č. 7-9: Musée d'Orsay
- Dům bez č.: Palais de la Légion d'honneur
- Dům č. 9bis-11: městský palác z konce 19. století
- Dům č. 15: další sídlo Caisse des dépôts et consignations
- Dům č. 19: zahrada, která je součástí Hôtel Beauharnais, sídlo německého velvyslance
- Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
- Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 architekt Louis Visconti v novoklasicistním stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele Pařížské mincovny. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z Džerby, ředitel státního obchodu v Tunisku. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do Konstantinopole prodal svůj majetek. V paláci pak v letech 1864-1880 sídlilo španělské velvyslanectví. V roce 1923 dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce 1932 dům koupila společnost Société Générale Commerciale de l'Est, která zde sídlila až do roku 2004, kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě restaurovali a zřídili zde galerii.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quai Anatole-France na francouzské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Quai Anatole-France na Wikimedia Commons - (francouzsky) Nábřeží na stránkách města Paříže Archivováno 18. 4. 2017 na Wayback Machine.
