Přeskočit na obsah

Přádelna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nejstarší přádelna na světě v anglickém Cromfordu: Část budovy z roku 1771 s přítokem pro vodní kolo

Přádelna je mechanizovaný, průmyslově organizovaný provoz, který se zabývá výrobou příze z tzv. staplových textilních vláken.[1][2]

Z historie výroby příze

[editovat | editovat zdroj]

Příze se až do konce 18. století vyráběly s pomocí jednoduchých nástrojů (kolovrat) s jedním vřetenem, na které se navíjela hotová příze. Práce se prováděla v jednotlivých domácnostech, předením se zabývaly zpravidla ženy. Asi od 14. století pracovaly většinou ve mzdě pro faktory, kteří jim dodávali vlákennou surovinu a odebírali od nich hotovou přízi.[3] [4]

Soustředění výroby do větších celků začalo teprve po vynálezu dopřádacího stroje (zpočátku se 4 vřeteny, později s několika desítkami na stroj). V roce 1769 si dal Angličan Arkwright patentovat svůj stroj waterframe a v roce 1771 spolu se dvěma investory nechal v Cromfordu (v blízkosti Derby) postavit pětipodlažní budovu (s kovovou nosnou konstrukcí), ve které umístil vedle svých dopřádacích strojů také sklad surovin (především bavlny) a (jeho vynález z roku 1775) víčkové mykací stroje. Stroje byly poháněny vodním kolem. V přádelně bylo zaměstnáno více než 1000 dělníků (z toho 60 % děti).[5] Továrna v Cromfordu je považována za první přádelnu na světě.[6] Pro tento nový útvar se začalo asi v roce 1785 používat označení cotton mill.[7] (České slovo přádelna bylo známé už dříve,[8] ale jako označení továrny na přízi se začalo používat spolu s většinou technických výrazů teprve asi od poloviny 19. století.[9])

Arkwrightova továrna se stala vzorem pro podnikání v textilním oboru. V roce 1784 byla otevřena první přádelna vlny,[10] a v roce 1787 (ve Skotsku) první lnářská přádelna.[11] Na evropském kontinentě byla jako první v provozu v roce 1783 přádelna bavlny v německém Ratingenu, [12] které následovaly v letech 1797-1798 továrny v Saské Kamenici,[13] v belgickém Gentu[14] a (přestavbou textilní tiskárny) v severočeských Verneřicích.[15]

V roce 1800 bylo v Anglii registrováno už více než 40 přádelnických provozů[16] a v 19. století se počet nově otevřených přádelen rychle zvyšoval především v Evropě a USA. Koncem 20. století se však více než 90 % výroby staplových přízí přesunula do oblastí s nízkou úrovní mezd. V Evropě, Českou republiku nevyjímaje, zůstala v 21. století jen nepatrná část kapacit výroby příze.[17]

V roce 2020 dosáhla světová kapacita přádelen 250 milionů vřeten. x[18] Počet přádelen v provozu není nikde evidován, dá se jen odhadnout na řádově 10 000.[19]

(x Včetně přádních jednotek rotorových a tryskových dopřádacích strojů přepočtenými na výkon vřeten prstencových dopřádacích strojů)

Budova a vybavení přádelny

[editovat | editovat zdroj]

Až asi do poloviny 20. století se pro výrobu příze stavěly vícepodlažní budovy s výtahy pro dopravu materiálu mezi jednotlivými etážemi. Moderní přádelny jsou umístěny v přízemí jedno- nebo dvouetážových staveb.[20]

Nezbytnou součástí přádelny byla už vždy klimatizace tj. zařízení k udržování konstantní vlhkosti a teploty ovzduší ve výrobních prostorách.[19][21]

V závislosti na zpracovávaném materiálu a druhu vyráběné příze jsou v přádelnách instalovány stroje v mnoha kombinacích a variantách (výroba probíhá diskontinuálně v cca 5–10 pasážích obsahujících stroje se zčásti velmi rozdílným výkonem). Výrobní cyklus začíná (zpravidla) vlákennou surovinou a končí přízí navinutou na kónické cívce.[22]

Podle "klasického" rozdělení se rozeznávají tři druhy přádelen: bavlnářské (s více než 90 % výrobních kapacit), vlnařské a přádelny lýkových vláken. Vedle těchto jsou ve světě v provozu přádelny s nepatrným podílem na celkovém počtu, které vyrábějí velmi speciální druhy přízí (např. šapové, buretové, z kašmírské vlny, vigoňové aj).[23]

Oddělení speciální údržby a servis (jako sklad a doprava surovin a polotovarů, laboratoř pro provozní zkoušky, broušení mykacích potahů a průtahových válečků, údržba česacích hřebenů, opravy a čištění součástek strojů apod.) jsou také většinou umístěny v budově přádelny.[2]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Budova ve Verneřicích, ve které byla (před rekonstrukcí) nejstarší přádelna ve střední Evropě
    Budova ve Verneřicích, ve které byla (před rekonstrukcí) nejstarší přádelna ve střední Evropě
  • Zaniklá přádelna bavlny Ferdinand Přibyl a synové, Slaný
    Zaniklá přádelna bavlny Ferdinand Přibyl a synové, Slaný
  • Bývalá vlnařská přádelna ve Strakonicích
    Bývalá vlnařská přádelna ve Strakonicích
  • Bývalá přádelna lýkových vláken (Bielefeld, Německo)
    Bývalá přádelna lýkových vláken (Bielefeld, Německo)
  • Vřetena (s potáči) na prstencovém dopřádacím stroji – jednotky pro velikost kapacity přádelen
    Vřetena (s potáči) na prstencovém dopřádacím stroji – jednotky pro velikost kapacity přádelen

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ spinning-mill [online]. The Century Dictionary, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1987, str. 13
  3. ↑ Vodruška: Život staré Šumavy, Albatros Media 2019, ISBN 978-80-7601-367-4, str. 38
  4. ↑ Berg:The Age of Manufactures, 1700-1820: Industry, Innovation and Work in Britain, Routledge 2005, ISBN 978-1-134-91472-2
  5. ↑ The Water Frame – The most important invention of its time [online]. Dreamreader, 2015 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Cromford Mill [online]. Silver Travel Adviser, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Icotton mill [online]. dictionary, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ Jahn: Přádelna, Tisk a náklad Pospíšil Praha 1859
  9. ↑ Šumavský: Deutsch-böhmisches Wörterbuch: K - Z, Band 2, Spurný 1846, digit. 2011, str. 1028
  10. ↑ NOTES AND QUERIES [online]. Wikisource, 1916-12-02 [cit. 2020-10-30]. 1. vlnařská přádelna_Queries_-_Series_12_-_Volume_2.djvu/454 Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Linen [online]. Oecotextiles, 2010-06-30 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Germes: Ratingen im Wandel der Zeiten – Geschichte und Kulturdolumente einer Stadt, 4. verbesserte und erweiterte Auflage, Verlag Norbert Ernst Henn, Ratingen 1979, S. 82
  13. ↑ Spinner, Weber und Maschinen [online]. TU Chemnitz, 1998-10-29 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  14. ↑ „Spinning Mule“ oder die Erfindung der Textilindustrie [online]. ERIH, 2021 [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (německy) 
  15. ↑ Jindra/Jakubec: Hospodářský vzestup českých zemí od poloviny 18. století do konce monarchie, KU Praha 2015, ISBN 9788024629452, str. 260-281
  16. ↑ Industrial Heritage [online]. Historic England, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Přádelna bavlny v Chocni je poslední v Česku [online]. Týden, 2019-05-22 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ Rieter Business Model [online]. Rieter, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b Feasibility study for a cotton spinning mill [online]. Gherzi, 2011 [cit. 2020-10-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-08. (anglicky) 
  20. ↑ Feasibility study for a cotton spinning mill [online]. Gherzi, 2011-07-11 [cit. 2020-10-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Importance of Air Conditioning in Spinning Mill [online]. Textile Learner, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-03-10. (anglicky) 
  22. ↑ Costing for a Spinning Mill [online]. cottonyarnmarket, 2020 [cit. 2020-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-06-14. (anglicky) 
  23. ↑ Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Přádelna&oldid=23733044“