Buretová příze
Buretová příze (z franc.: bourre = vycpávka, chomáč) (angl.: silk noil yarn, něm.: Bourettegarn) je výrobek z vlákenných odpadů vzniklých při zpracování šapového hedvábí.[1]
Buretová spolu s šapovou přízí patří k tzv. předenému hedvábí vyráběnému jen v zemích, ze kterých pochází smotávané přírodní hedvábí (75% Čína, 22% Indie).[2]
Způsob výroby příze[editovat | editovat zdroj]
Surovina sestává z výčesků (noils) a odpadů z přádelny šapového hedvábí s délkou vláken 10-60 mm, (cca 20-25 % z množství vyráběných šapových přízí) evtl. s příměsí trhaných hedvábných tkanin. Vlákna mají drsný, matný povrch a obsahují značné množství snopků a uzlíků.
Vlákna se zpracovávají podobným postupem jako česaná vlna (válcový mykací stroj, hřebenová protahovačka, česací stroj, křídlovka, prstencový dopřádací stroj), příze se zpravidla ská (3-6 x družená) a zčásti čistí postřihováním. Během výroby jde nejméně 75 % materiálu do odpadu.[3]
Buretové hedvábí se dá vypřádat cca do jemnosti 17 tex, příze s 80-100 zákruty na metr s pevností 10-14 cN/tex je poněkud nestejnoměrná, s typickými vlákennými smotky. [4]
Podle novějších odborných údajů se buretová vlákna zpracovávají na způsob mykané vlny na hrubší, měkčí příze.[5]
Použití[editovat | editovat zdroj]
Tkaniny pro oděvní účely např. pod obchodními názvy buret, dupion,[6] na bytové textilie, příze na vyšívání, ruční pletení,[7] háčkování[8]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Časopis Chemiefasern/Textilindustrie, 96. Jahrgang, Januar/Februar 1994, str. 40-52
- Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 140-141
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Burelová příze [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 datum přístupu = 2019-09-17 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-11-10.
- ↑ Statistics [online]. ISC, 2019 datum přístupu = 2019-09-17. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Raemisch: Technologie und Wirtschaft der Seide, Springer-Verlag 2013 (reprint z roku 1929), ISBN 9783642992582, str. 144-145
- ↑ Schenek: Lexikon Garne und Zwirne, Deutscher Fachverlag 2005, ISBN 3871508101, str. 403
- ↑ T.Meyer zur Capellen: Lexikon der Gewebe, Deutscher Fachverlag, Frankfurt/Main 2001, ISBN 3-87150-725-3, str. 47
- ↑ China Bourette [online]. Ideen, 2019 datum přístupu = 2019-09-17 [cit. 2019-09-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10. (německy)
- ↑ Bourettseide in Handarbeits-Garne [online]. eBay, 2019 datum přístupu = 2019-09-17. Dostupné online.
- ↑ 100 % buret [online]. maixner, 1995-2019 datum přístupu = 2019-09-17 [cit. 2012-10-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-15.
