Pralesnička Lamasova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPralesnička Lamasova
alternativní popis obrázku chybí
Samec (vlevo) a samice pralesničky Lamasovy
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída obojživelníci (Amphibia)
Řád žáby (Anura)
Čeleď pralesničkovití (Dendrobatidae)
Podčeleď Dendrobatinae
Rod Ranitomeya
Binomické jméno
Ranitomeya lamasi
(Aichinger, 1991)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pralesnička Lamasova (Ranitomeya lamasi), též pralesnička jihoperuánská[2] je druh pralesničky z rodu Ranitomeya. Žije v amazonských deštných pralesích na severu Bolívie (departement Pando), západě Brazílie (stát Acre) a východním Peru (departementy Madre de Dios a Ucayali).

Jed[editovat | editovat zdroj]

Jako většina pralesniček rodu Ranitomeya, pralesnička Lamasova je středně jedovatý druh pralesničky. Její kůže produkuje sekrety s pumiliotoxiny, které mohou způsobit bolest a mírné svalové křeči, pokud není pralesnička držena opatrně. Příznaky mohou být těžší, když je pralesnička snězena, ale oproti druhům patřícím do rodů Phyllobates a Oophaga pralesnička Lamasova má poměrně mírné pumiliotoxiny typu C, a to ve velmi malém množství na svou velikost.

Pralesnička Lamasova jako všechny pralesničky v zajetí ztrácí jed. Důvod ztráty jedu je obvykle kvůli odstraněni jedovatého hmyzu z potravy. Vědci zjistili, že pralesničky rodu Phyllobates získávají svůj jed z jedovatých brouků z čeledi bradavičníkovitých. Jelikož je pralesnička Lamasova daleko méně jedovatá než pralesničky rodu Phyllobates, zdroj jejich jedu není z bradavičníkovitých brouků, ale z jiného, zatím neznámého hmyzu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sira poison dart frog na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2020.2. 9. července 2020. Dostupné online. [cit. 2020-07-12]
  2. ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondřej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2017-12-22]. Dostupné online. (česky)