Portál:Kolonialismus/Vybraný článek/3

Filip II., jeden z panovníků Španělského zlatého věku.

Španělské kolonie nebo též Španělské koloniální impérium bylo soustavou rozsáhlých území v Americe, Africe a Asii existující v různých obdobích a různém rozsahu vlastněných Španělském od konce 15. století do dnešních dob. V 16. století se díky dobytí bohatých amerických říší Aztéků a Inků stala španělská monarchie přední světovou velmocí. Od 17. století však začala moc Španělska slábnout. Přestože roku 1580 připojil španělský král Filip II. ke svým územím i portugalské kolonie, na zámořské trhy se začaly prodírat nové státy, především Anglie, Francie a Holandsko, které postupně nahlodávaly španělskou mocenskou pozici. Španělské obchodní aktivity v zámoří byly ohrožovány nejen cizími obchodníky, ale zejména piráty, kteří byli často podporováni jednou z nepřátelských mocností. Od druhé poloviny 17. století prestiž a vliv Španělska upadaly. Ve válkách o dědictví španělské přišlo o významné pozice v Evropě, přesto si zachovalo své ohromné zámořské impérium. To však z větší části ztratilo na začátku 19. století, kdy zejména v amerických koloniích proběhl boj za nezávislost. Přesto si Španělsko zachovalo některé kolonie v Asii (Filipíny) a v Karibiku (Kuba). O ty přišlo až důsledkem španělsko-americké války roku 1898, kdy byly některé tyto země uznány jako samostatné, nebo převzaty americkou vládou. O zbytek kolonií pak Španělsko přišlo vlivem dekolonizace v druhé polovině 20. století. Z původního impéria dnes Španělsku zbyly jen Kanárské ostrovy, Ceuta, Melilla a menší území na marockém pobřeží.