Platforma pro život a mír

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Platforma pro život a mír
Платформа за життя та мир
Datum založení21. dubna 2022
PředsedaJurij Bojko
ZakladatelJurij Bojko
PředchůdceOpoziční platforma – Pro život
Ideologiesociální demokracie[1]
ruské menšinové zájmy
proevropanství[2]
Politická pozicestředstředolevice
Zisk mandátů ve volbách
Parlament Ukrajiny
26/450
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Platforma pro život a mír (ukrajinsky Платформа за життя та мир, Platforma za žyttja ta myr) je parlamentní skupina v Parlamentu Ukrajiny. Založili ji bývalí členové proruské strany Opoziční platforma – Pro život, která byla zakázána kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Skupina podporuje kroky ukrajinské vlády a prezidenta.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Skupina vznikla 21. dubna 2022 a jejím předsedou se stal Jurij Bojko.[3]

Skupina výslovně oznámila, že do ní nepatří Viktor Medvedčuk, Vadim Rabinovič, Vadim Stolar a jejich příznivci, kteří patřili k předchozí straně Opoziční platforma – Pro život.[4] Někteří z těchto politiků opustili Ukrajinu ještě před začátkem invaze[5] nebo jsou na Ukrajině vnímáni jako zmocněnci Ruska.[6]

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po událostech Euromajdanu Strana regionů de facto zanikla a její bývalí členové založili Opoziční blok.[7]

V parlamentních volbách v roce 2014 se Opoziční blok umístil na čtvrtém místě se ziskem 9,43 % hlasů a 29 mandátů.

Na konci roku 2018 došlo k rozkolu v řadách Opozičního bloku, kdy část bloku vytvořila Opoziční blok – Stranu míru a rozvoje, zatímco druhá část se spojila se stranou Pro život do Opoziční platformy – Pro život (OPZŽ).[8]

V prezidentských volbách v roce 2019 byl kandidátem OPZŽ Jurij Bojko, který získal 11,67 % hlasů a umístil se na 4. místě.

V parlamentních volbách v roce 2019 získala OPZŽ 13,05 % hlasů a umístila se na 2. místě se 43 mandáty.

Po začátku ruské invazi na Ukrajinu zaujala většina členů OPZŽ proukrajinský postoj,[9] i když mezi členy strany byl rozšířený i kolaborantismus.[10]

Činnost proruských stran, včetně OPZŽ, byla v březnu pozastavena[11] a v červnu zcela zakázána.[12] Dne 14. dubna byla pozastavena činnost OPZŽ v Parlamentu Ukrajiny.[13] Dne 21. dubna vytvořilo 25 bývalých členů OPZŽ Platformu pro život a mír, v jejímž čele stojí bývalý spolupředseda OPZŽ Jurij Bojko.[14]

Dne 17. července podala OPZŽ odvolání proti zákazu.[15]

Názory[editovat | editovat zdroj]

Podle Jurije Bojka jsou ve skupině „poslanci ochotní pracovat na ochraně Ukrajiny, pomoci lidem a obnově naší země“.[4]

Skupina podporuje vstup Ukrajiny do Evropské unie.[16][17][18][19]

Před svým zákazem byla OPZŽ proruskou stranou a hlásila se k myšlenkám sociální demokracie.[20]

Není jasné, zda se vnitropolitické názory bývalých členů OPZŽ od začátku invaze změnily, protože OPZŽ podporuje všechny vládní iniciativy, ale názory na zahraniční politiku se dramaticky změnily. OPZŽ opustila svůj euroskepticismus a nyní se zasazuje o evropskou integraci Ukrajiny.[21]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Платформа за жизнь и мир na ruské Wikipedii.

  1. Лідер ОПЗЖ розповів, що робитиме після заборони партії [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ua) 
  2. "Путин разрушил мой город", - Бойко из запрещенной партии удивил заявлением о войне. ВИДЕО [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ua) 
  3. Нардепы Верховной Рады из ОПЗЖ переехали в ПЗЖМ – Левый берег [online]. 2022-04-21 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  4. a b Twenty-five Ukrainian MPs set up new group called Platform for Life and Peace [online]. Interfax, 2022-04-21 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  5. В ОПЗЖ розповіли, скільки чинних та колишніх її депутатів – поза межами України під час війни [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  6. Кремль без рук, або Як розвалилась ОПЗЖ [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  7. Чем отличается "Оппозиционный блок" от Партии регионов? [online]. BBC News Ukrainian [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  8. Чем вызван раскол в украинском "Оппозиционном блоке" [online]. Deutsche Welle, 2018-11-21 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (rusky) 
  9. Остался один фронтмен – Бойко: зачем нардепы из ОПЗЖ решили назваться ПЗЖМ [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  10. Корниенко рассказал о депутатах-коллаборантах в местных советах, большинство которых из "ОПЗЖ" [online]. UNIAN, 2022-05-03 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  11. В Украине приостановили деятельность ОПЗЖ и еще десяти пророссийских партий [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (rusky) 
  12. Украинский суд запретил партию "Оппозиционная платформа - За жизнь" Виктора Медведчука [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (rusky) 
  13. Деятельность фракции ОПЗЖ в Раде приостановлена на основании решения СНБО. Kommersant [online]. 2022-04-14 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (rusky) 
  14. Нардепы из запрещенной ОПЗЖ создали депутатскую группу "Платформа за жизнь и мир" [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  15. ОПЗЖ и еще несколько пророссийских партий обжалуют свой запрет – министр. Ukrajinska pravda [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  16. Бойко назвал хорошим сигналом обещание лидеров ЕС дать Украине статус кандидата в члены союза [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  17. Бойко и посол ЕС обсудили создание органа, который будет заниматься переселенцами [online]. 2022-05-24 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  18. Підтримують Зеленського і курс на ЄС та планують ребрендинг: як живе ОПЗЖ після розколу і заборони? [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  19. "Путин разрушил мой город", - Бойко из запрещенной партии удивил заявлением о войне. ВИДЕО [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  20. ЩО ОБІЦЯЄ ВИБОРЦЯМ «ОПОЗИЦІЙНА ПЛАТФОРМА — ЗА ЖИТТЯ». ЕКСПЕРТНИЙ АНАЛІЗ ПРОГРАМИ [online]. [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  21. "Путин разрушил мой город", - Бойко из запрещенной партии удивил заявлением о войне. ВИДЕО [online]. 2022-07-11 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. (ukrajinsky)