Jurij Bojko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jurij Anatolijovyč Bojko
Boiko Yurii Wiki Vadim Chuprina.jpg
Stranická příslušnost
Členství Labour Ukraine (2001–2004)
Republican Party of Ukraine (2005–2007)
Strana regionů (2007–2014)
Opoziční blok (2014–2018)
Opposition Platform — For Life (od 2018)

Narození 9. října 1958 (61 let)
Horlivka
Alma mater Ruská chemicko-technologická univerzita D. I. Mendělejeva (do 1981)
East Ukrainian Volodymyr Dahl National University (do 2001)
Profese politik
Ocenění Řád za zásluhy III. třídy
The Order of St. Seraphim of Sarov
Hrdina Ukrajiny, státní řád
Hrdina Ukrajiny
Řád knížete Jaroslava Moudrého V. třídy
Commons Kategorie Yuriy Boyko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jurij Anatolijovyč Bojko (ukrajinsky Юрій Анатолійович Бойко, * 9. října 1958HorlivceDoněcké oblasti Ukrajinské SSR) je ukrajinský politik za Stranu regionů, od 11. března 2010 do 24. prosince 2012 ministr paliv a energetiky Ukrajiny. Ve funkci nahradil Jurije Vasylovyče Prodana, před kterým tento post zastával již v období od srpna 2006 do prosince 2007. Od 24. prosince 2012 byl ve funkci místopředsedy vlády[1] až do 27. února 2014, kdy kabinet Mykoly Azarova odstoupil v důsledku Euromajdanu. V březnu téhož roku oznámil svoji kandidaturu v prezidentských volbách, přestože Strana regionů nominovala Mychajla Dobkina. Poté byl vyloučen ze strany a kandidoval jako nezávislý, získal pouhých 0,19 %. Novinář Arťom Kobzev vysvětlil jeho kandidaturu snahou vyhnout se trestnímu stíhání za korupci a kontakty s oligarchou Dmytrem Firtašem.[2] V parlamentních volbách v říjnu 2014 byl lídrem koalice Opoziční blok[3] a byl zvolen poslancem. V únoru 2015 podal návrh na zahájení mírových rozhovorů mezi Ukrajinou a Ruskem.[4] Zúčastnil se prezidentských voleb v roce 2019, v prvním kole skončil na čtvrtém místě se ziskem 11,54 % hlasů a do druhého kola nepostoupil. Největší podporu měl ve východní části země, kde v některých obvodech i vyhrál.[5]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

  • Hero of Ukraine.png Hrdina Ukrajiny (Ukrajina, 22. srpna 2004)[6]za vynikající osobní služby ukrajinskému státu při vývoji palivového a energetického komplexu a za mnoho let odborné práce
  • Order of Merit 3rd Class of Ukraine.png Řád za zásluhy III. třídy (Ukrajina, 22. května 2003)[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Yanukovych appoints new Cabinet of Ministers - Dec. 24, 2012. KyivPost [online]. 2012-12-24 [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie. cz.sputniknews.com [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-30. 
  3. Ukrajinští separatisté jdou do voleb, vedou je Janukovyčovi blízcí. E15.cz [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  4. Экс-соратники Януковича предлагают вести прямые переговоры с Россией. Украинская правда [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. (rusky) 
  5. HARZER, Filip. Ukrajinské volby na mapě: Porošenka opustili voliči na západě, v Donbase vyhrál proruský Bojko. iROZHLAS.cz [online]. 2019-04-02 [cit. 2019-04-17]. Dostupné online. 
  6. zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 
  7. zakon1.rada.gov.ua [online]. [cit. 2019-10-09]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]