Pjatra Krečeuski
| Pjatra Krečeuski | |
|---|---|
 | |
| Narození | 7. srpna 1879 Dubna |
| Úmrtí | 8. března 1928 (ve věku 48 let) Vinohrady |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Alma mater | Vilna Theological Seminary |
| Povolání | politik, básník, publicista a překladatel |
| Politické strany | Belarusian Socialist Assembly Socialist-Federalist Party of Belarus |
| Funkce |  Q277790 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pjatra Krečeuski, též uváděn jako Piotra Krečeuski[1], počeštěle Petr Krečevský (bělorusky: Пётра Крэчэўскі; 7. srpna 1879, Dubna – 8. března 1928, Praha[2]) byl běloruský exilový politik, básník a historik. V letech 1919-1928 byl předsedou běloruské exilové vlády, neboli Rady Běloruské lidové republiky, pro niž nakonec zvolil sídlo v Praze.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Hrodenské oblasti, tehdy Grodenské gubernii Ruského impéria. Vystudoval duchovní seminář ve Vilniusu, absolvoval v roce 1902.[3] Poté pracoval jako učitel v Jałówce a bankovní úředník. Za první světové války sloužil v ruské carské armádě. Během únorové revoluce roku 1917 se stal předsedou rady vojenských a dělnických zástupců v Baryšově. V prosinci 1917 byl zvolen členem výkonného výboru Všeběloruského sjezdu (Першы Ўсебеларускі кангрэс) v Minsku. Sjezd zvolil Radu (vládu), přičemž v únoru 1918 se stal členem první běloruské vlády i Krečeuski, držel funkci státního kontrolora. Sjezd pak v březnu 1918 vyhlásil Běloruskou lidovou republiku. V květnu 1918 se Krečeuski stal ministrem obchodu. V prosince 1919 byl zvolen předsedou Rady Běloruské lidové republiky, která však již v té době neměla kontrolu nad zemí, již ovládli ruští bolševici.
Exil[editovat | editovat zdroj]
V roce 1920 tedy odešel do exilu, pobýval nejprve v Kaunasu, poté v Berlíně. Roku 1921 poprvé navštívil Prahu, kde se zúčastnil Všeběloruské konference, která kritizovala polsko-ruský rižský mír, který rozdělil Bělorusko na dvě části. Při tom zjistil, že jsou v masarykovském Československu dobré podmínky pro protibolševické emigrace a zároveň pro socialistickou činnost (neboť ač antibolševik, uchoval si levicové přesvědčení). V roce 1923 se tudíž v Praze trvale usídlil a s ním se Praha stala sídlem exilové vlády a hlavním centrem běloruské emigrace. V Praze také založil Socialistickou ligu nového Východu. Napsal historické drama Rahněda, věnované osudu Rognědy Polocké. Přesvědčil československou vládu, aby poskytla granty pro běloruské studenty. Vytvořil v Praze také Běloruský archiv, který uchovával některé z nejdůležitějších dokumentů o moderních běloruských dějinách (tento archiv záhadně zmizel roku 1945 po vstupu sovětských vojsk do Prahy). Roku 1926 zde také vydal sborník Zamežnaja Belarus (Замежная Беларусь), kde publikoval i tři vlastní statě: Bělorusko v minulosti a současnosti (Беларусь у мiнулым и сучасным), Historie běloruských knih (Гiстория беларускай кнiгi) a Skaryna a nezávislost (Скарына i незалежнасць).[4] Poslední dvě byly z velké části věnovány renesančnímu tiskaři a překladateli Francišku Skarynovi, který taktéž působil v Praze. Krečeuski držel post exilového premiéra až do smrti, byl pochován na pražských Olšanských hřbitovech.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Běloruská národnostní menšina. www.vlada.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých české pravoslavné církve u sv. Mikuláše, sign. ČPRAV Z2, s. 73
- ↑ Piotra Kreceuski. web.archive.org [online]. 2001-03-06 [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ SWADOSCHOVÁ, Tereza. Česko-běloruské literární vztahy. Adoc.pub [online]. Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KOLENOVSKÁ, Daniela. Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Soudobé dějiny XIV/1 [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjatra Krečeuski na Wikimedia Commons
