Philippe-Antoine d'Ornano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Philippe-Antoine d'Ornano
Philippe-Antoine d'Ornano
Philippe-Antoine d'Ornano
Narození 17. ledna 1784
Francie Ajaccio
Úmrtí 13. října 1863
Francie Vincennes
Místo pohřbení Hřbitov Père-Lachaise
krypta Saint-Louis-des-Invalides
Ocenění velkokříž Řádu čestné legie
Jména vepsaná pod Vítězným obloukem
velkokříž Řádu sjednocení
medaile Svaté Heleny
komandér Řádu svatého Ludvíka
… více na Wikidatech
Manžel(ka) Maria Walewska
Funkce poslanec francouzského Národního shromáždění
Second Empire senator
Grand Chancellor of the Legion of Honour
member of the Chamber of Peers
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Philippe-Antoine d'Ornano, rodným jménem Filippo Antonio Ornano, (17. ledna 1784 Ajaccio13. října 1863 Vincennes) byl francouzským generálem, pairem, maršálem a na sklonku života guvernérem Paláce invalidů v Paříži.

Život[editovat | editovat zdroj]

Filippo Antonio Ornano byl synem Lodovica Antonia Ornana (17441816) a Isabelly Marie Buonaparte (17491816). Skrze matku byl tedy bratrancem Napoleona I. V letech 17991800 sloužil v Itálii a účastnil se expedice na Santo Domingo. V období let 18051808 sloužil ve Velké armádě (Grande Armée ďAllemagne) a byl odvelen s 5. dragounským plukem do Španělska. 5. května 1811 byl přímo na bitevním poli u Fuentes de Onoro jmenován brigádním generálem. V roce 1812 se účastnil ruské kampaně a vyznamenal se v bitvě u Borodina. Téhož roku byl povýšen na divizního generála. V bitvě u Krasného byl těžce raněn a vlastní lidé jej považovali za mrtvého. Život mu čirou náhodou zachránil jeho pobočník Delaberg. Při tažení v roce 1813 velel gardovým dragounům a po smrti maršála Bessierese velel celé gardové kavalerii.

V roce 1816 se hrabě d'Ornano oženil s ovdovělou hraběnkou Marií Walewskou, bývalou milenkou Napoleona. Jejich manželství ovšem nemělo dlouhého trvání, neboť jeho žena následující roku, v průběhu šestinedělí, zemřela. Syn, Rodolphe Auguste d'Ornano, kterého hraběnka porodila, zajistil, že rod d'Ornano nevymřel po meči. Posledním potomkem rodiny byl Michel d'Ornano (†1991), který byl dvakrát ministrem kultury Francie. V roce 1829 se Hrabě Philippe-Antoine vrátil do aktivní služby a byl jmenován inspektorem 2. a 4. divize v Tours. O čtyři roky později (1832) se podílel na potlačení povstání ve Vendée a byl uveden do sněmovny pairů. V roce 1848 obdržel velení 14. divize, ale zdravotní stav mu nedovolil, aby se této funkce ujal. Odešel tedy do výslužby. Od roku 1849 působil jako poslanec za Indre-et-Loire a pomáhal při státním převratu Napoleona III. Díky této pomoci se stal senátorem a byl vyznamenán velkokřížem Čestné legie. Po smrti generála Exelmanse byl zvolen velkokancléřem Čestné legie. 24. května 1853 byl jmenován do funkce guvernéra pařížské Invalidovny.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

V den převozu ostatků Napoleona I. z Chapelle Saint-Jerome do Invalidovny (2. dubna 1861) byl povýšen do hodnosti maršála Francie. O 18 měsíců později zemřel.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]