Povstání ve Vendée

Povstání ve Vendée
	konflikt: Válka první koalice
	Henri de La Rochejacquelein v bitvě u Cholet roku 1793, Paul-Émile Boutigny
Trvání	březen 1793 – prosinec 1796, 1815
Místo	Vendée, Francie
Výsledek	vítězství republiky povraždění obyvatel regionu Vendée;
Strany
Katolicko-královská armáda z Vendée; ; podpora:; Velká Británie; šuani; émigrés;	Francouzská republika republikáni z regionu Vendée; místní národní gardisté; Francouzské císařství (1815)
Velitelé
Jacques Cathelineau †; Maurice d'Elbée ; Charles de Bonchamps †; Louis Marie de Lescure †; Henri de la Rochejaquelein †; François Athanase de Charette de la Contrie ; Jean-Nicolas; Stofflet ; Charles Aimé de Royrand †	Jean Baptiste Camille Canclaux; Armand Louis de Gontaut; Jean Antoine Rossignol; François Séverin Marceau; Jean-Baptiste Kléber; François Joseph Westermann; Jean Baptiste Carrier; Louis Marie Turreau; Thomas-Alexandre Dumas; Lazare Hoche
Síla
80 000	130 000–150 000
Ztráty
~ 130 000 padlých; vojáků a civilistů	~ 30 000 padlých vojáků
	z obyvatel Vendée ~ 170 000 padlých vojáků a civilistů; (tj. 75–80 % royalistů a 20–25 % republikánů); celkem 170 000–200 000 mrtvých
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povstání ve Vendée, občanská válka ve Vendée nebo vendéeská válka byl ozbrojený boj roajalisticky a katolicky smýšlejícího venkovského obyvatelstva západofrancouzského kraje Vendée a okolních departmentů proti republikánskému revolučnímu vojsku v době Velké francouzské revoluce. Boje s různou intenzitou probíhaly v letech 1793 až 1796, kdy byla vzpoura definitivně republikánskými silami potlačena.

Povstání bylo krvavé a obě strany si počínaly velmi nemilosrdně, brutální represe ze strany republikánů dokonce někteří historici považují za první genocidu moderních dějin.^[1] V prosinci 1793 vydalo Výbor pro veřejné blaho^[rozpor] rozkaz vyvraždit civilní obyvatele v 778 farnostech. Údajně napsali:

„

„Je třeba zmasakrovat ženy, aby nepřibývalo dětí, a děti, aby z nich nebyli zbojníci“.^[2]^{[chybí lepší zdroj]}

“

V roce 1795 bylo povstání přerušeno krátkým příměřím, a dělí se tak na dvě období, označované jako první vendéeská válka (1793–1795) a druhá vendéeská válka (1795–1796). Ve stejné době probíhalo také podobně zaměřené povstání šuanů v Bretani a Maine. Po potlačení povstání došlo na území Vendée ještě k dalším menším a méně významným vzpourám, které se někdy označují jako třetí (1799–1800), čtvrtá (1815) a pátá (1832) vendéeská válka.

Galerie

povraždění civilistů v katolickém regionu Vendeé revolučními vojsky republiky
symbolem povstání se stalo Nejsvětější srdce Ježíšovo (Sacré-Cœur) doplněné heslem Dieu le roi (Bůh král) byl šit na ošacení povstalců
prapor Katolicko-královské armády z Vendée se symboly monarchie

Reference

↑ MCPHEE, Peter. Reynald Secher, A French Genocide: The Vendée.. H-France Review [online]. H-France, March 2004 [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
↑ CHAUNU, Pierre. Mýtus o francouzské revoluci. Redakce PhDr. Ivana Kultová. Konzervativní listy [online]. 2013-7-27 [cit. 2019-11-20]. Dostupné online.

Literatura

ŠŤOVÍČEK, Michal. Vendéeské války: 1793-1832. 1. vyd. Třebíč: Akcent, 2013. ISBN 978-80-7268-945-3.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu povstání ve Vendée na Wikimedia Commons

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] MCPHEE, Peter. Reynald Secher, A French Genocide: The Vendée.. H-France Review [online]. H-France, March 2004 [cit. 2016-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.

[2] CHAUNU, Pierre. Mýtus o francouzské revoluci. Redakce PhDr. Ivana Kultová. Konzervativní listy [online]. 2013-7-27 [cit. 2019-11-20]. Dostupné online.

[1]

[2]