Philip Dormer Stanhope, 4. hrabě z Chesterfieldu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Philip Dormer Stanhope, 4. hrabě z Chesterfieldu
Philip Dormer Stanhope, 4th Earl of Chesterfield by William Hoare.jpg
Narození 22. září 1694
Londýn
Úmrtí 24. března 1773 (ve věku 78 let)
Londýn
Alma mater Trinity Hall
Politická strana Whigové
Manžel(ka) Meluzína von der Schulenburg
Děti Philip Stanhope
Rodiče Philip Stanhope a Elizabeth Stanhope, Countess of Chesterfield
Funkce poslanec parlamentu Velké Británie
Lord Lieutenant Irska
Státní sekretář severního departmentu
Lord Steward
Captain of the Yeomen of the Guard
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Philip Dormer Stanhope, 4. hrabě z Chesterfieldu (Philip Dormer Stanhope, 4th Earl of Chesterfield, 4th Baron Stanhope of Shelford) (22. září 1694, Londýn, Anglie24. března 1773, Londýn, Anglie) byl britský státník, diplomat a spisovatel ze šlechtického rodu Stanhope. Zastával hodnosti u dvora a uplatnil se jako vyslanec v několika zemích. V politice patřil k whigům, byl ministrem zahraničí a místokrálem v Irsku. Byl rytířem Podvazkového řádu a za manželku měl nelegitimní dceru Jiřího I. Melusinu de Schulenberg, hraběnku z Walsinghamu. Mimo jiné se zasloužil o zavedení gregoriánského kalendáře ve Velké Británii.

Dvořan, diplomat a ministr[editovat | editovat zdroj]

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Stanhope, byl synem vysoce postaveného dvořana 3. hraběte z Chesterfieldu, po matce vnuk 1. markýze z Halifaxu. Studoval v Cambridge, poté podnikl kavalírskou cestu po Evropě, cestu ke kariéře mu otevřel vzestup jeho příbuzného Jamese Stanhopa. V roce 1714 se stal komořím Jiřího I. a v letech 1715–1723 byl členem Dolní sněmovny, kde patřil k whigům a vynikl jako účastník parlamentních debat. V letech 1723–1725 byl velitelem královské tělesné stráže (Captain of the Yeomen of the Guard) a v roce 1727 se stal komořím Jiřího II. Mezitím v roce 1726 po otci zdědil titul hraběte z Chesterfieldu a vstoupil do Sněmovny lordů. Značné diplomatické schopnosti projevil jako vyslanec v Haagu (1728–1730) a stal se přítelem premiéra R. Walpola. Díky Walpolově vlivu se stal nejvyšším hofmistrem (1730–1733), v roce 1730 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu a v letech 1731–1732 byl mimořádným vyslancem ve Vídni. V roce 1733 se postavil na odpor Walpolově daňové reformě. Ten tehdy sice svůj návrh neprosadil, ale s podporou krále se mohl zbavit svých spolustraníků, kteří jej odmítli podpořit.

Do vysoké politiky se vrátil až v Pelhamově vládě jako místokrál v Irsku (1745–1747). Zde se znovu projevil jako státník mimořádného rozhledu, diplomatického taktu a náboženské tolerance, jeho zájem o rozvoj Irska mu přinesl největší popularitu v celé jeho kariéře, v Irsku jej pak jako místokrál nahradil jeho bratranec lord Harrington. V letech 1746–1748 byl ministrem zahraničí, funkci opustil po ukončení války o rakouské dědictví. Nabídnutý titul vévody odmítl.

Mimo jiné vynikl svou korespondencí, která obsahuje filozofické myšlenky, zároveň je ale dokladem mravního úpadku společnosti 18. století. Svou korespondenci vydal tiskem v roce 1774, později byla vydána ještě dvakrát v 19. století.

Jeho jméno nese ulice Chesterfield Street v Londýně, jsou po něm pojmenovány také dva okresy v USA, hrabství Chesterfield ve Virginii a Jižní Karolíně.

Rodina a majetek[editovat | editovat zdroj]

Londýnský palác Chesterfield House, postavený v letech 1747–1752

Jeho manželkou byla od roku 1733 Melusina de Schulenberg, hraběnka z Walsinghamu (1693-1778), nemanželská dcera Jiřího I. Manželství zůstalo bezdětné, bez potomstva zemřel i nelegitimní syn Philip Stanhope (1732-1768), který byl členem Dolní sněmovny a vyslancem v Drážďanech. Bez potomstva zemřeli i tři mladší bratři 4. hraběte z Chesterfieldu, Sir William Stanhope (1702–1772), John Stanhope (1704–1748) a Charles Stanhope (1708–1736), všichni byli poslanci Dolní sněmovny. Titul hrabat z Chesterfieldu pak přešel na vzdáleného příbuzného Philipa (1755–1815).

Hlavním sídlem hrabat z Chesterfieldu byl zámek Bretby Hall (Derbyshire), Philip nechal v letech 1747–1752 postavit v Londýně palác Chesterfield House.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 12.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 158 ISBN 80–7203–181–3

Odkazy[editovat | editovat zdroj]