Penízovka sametonohá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Penízovka sametonohá

alternativní popis obrázku chybí
Penízovka sametonohá
Vědecká klasifikace
Říše: houby (Fungi)
Oddělení: houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída: stopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřída: houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád: lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď: Čirůvkovité
Rod: penízovka (Flammulina)
Binomické jméno
Flammulina velutipes
(Curtis) Singer
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Penízovka sametonohá (Flammulina velutipes) je známá jedlá zimní houba, její klobouk je široký 2–8 cm. Roste zpravidla v trsech na kmenech tlejících (někdy i živých) listnatých stromů. Je známá netypickým obdobím růstu (od října do března) a vydrží velmi nízké teploty (až do –10 °C). Její chuť a vůně jsou příjemné a typicky houbové.

Penízovka sametonohá

Popis[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má medově zbarvený, až do oranžova, 3 až 5 cm široký, lepkavý, lupeny husté, bělavé a tenké, válcovitý třeníček, zabalený do hustého hnědého kožíšku. Noha je sametová, až tmavě hnědá (u starších plodnic). Za mrazů zmrzne na kost, ale to jí nijak nevadí, po rozmrznutí pokračuje v růstu. Podobnou vlastnost má i hlíva ústřičná a ucho Jidášovo (to roste ma mrtvém dřevě černého bezu).

Trochu podobná je třepenitka svazčitá, která je mírně jedovatá, ale nemá tmavou nohu a lupeny jsou žlutozelenavé. Po zmrznutí neroste.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Penízovka sametonohá je rozšířena na severní polokouli v mírném klimatickém pásu, vyskytuje se také v Austrálii[1]. Roste od října do prosince, během mírné zimy až do března na kmenech a větvích především opadavých stromů. Plodnice jsou nahloučeny téměř vždy v trsech. Výskyt byl zaznamenán na následujících taxonech javor, jírovec maďal, olše lepkavá, bříza bělokorá, habr, svída krvavá, hloh, buk, jasan ztepilý ořešák královský, svitel latnatý, jabloň domácí, morušovník bílý, topol osika, dub, rybíz červený, trnovník, vrba, bez černý, jeřáb ptačí, lípa, jilm. Na jehličnatých dřevinách se vyskytuje velmi zřídka. Zaznamenána byla pouze na zeravu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PILÁT, Albert; UŠÁK, Otto. Mały atlas grzybów. Warszawa : PWRiL, 1977.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kluzák, Zdeněk - Houbařův rok; Jihočeské tiskárny a.s., České Budějovice 1991 ISBN 80-900601-2-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]