Pečárka zápašná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPečárka zápašná
alternativní popis obrázku chybí
Pečárka zápašná
Vědecká klasifikace
Říše houby (Fungi)
Oddělení houby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třída stopkovýtrusé (Agaricomycetes)
Podtřída houby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řád lupenotvaré (Agaricales)
Čeleď pečárkovité (Agaricaceae)
Rod pečárka (Agaricus)
Binomické jméno
Agaricus xanthodermus
Genev.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pečárka zápašná (Agaricus xanthodermus) je mírně jedovatá stopkovýtrusá houba z čeledi pečárkovitých.[1]

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

  • žampion zápašný
  • Agaricus meleagris var. grisea (A. Pearson) Wasser, Ukr. bot. Zh. 35(5): 516 (1978)
  • Agaricus pseudocretaceus Bon, Docums Mycol. 15(no. 60): 34 (1985)
  • Fungus xanthoderma (Genev.) Kuntze, (1898)
  • Pratella xanthoderma (Genev.) Gillet, Tabl. analyt. Hyménomyc. France (Alençon): 129 (1884)
  • Psalliota flavescens Richon & Roze, Fl. champ. com. ven.: 42 (1885)
  • Psalliota grisea (A. Pearson) Essette, Psalliotes: tab. 42 (1964)
  • Psalliota xanthoderma (Genev.) Richon & Roze, Fl. champ. com. ven.: 53 (1885)[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Fruktifikuje od května do listopadu. Roste obvykle ve skupinách, v lesích, parcích, loukách i zahradách.[3][4] Dává přednost stanovištím bohatým na dusík.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Severní Amerika, Evropa, Afrika.[6]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk je 5–15 cm široký, kuželovitý s plochým středem, křídové barvy. Je lysý a matný. Jeho lupeny jsou v mládí růžové a ve stáří kakaově hnědé. Po poranění rychle žloutne. Třeň je hlízovitý s blanitým prstenem. Jeho dužina páchne po fenolu.[7][5]

Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]

Výtrusy jsou fialové až černé barvy, elipsoidního tvaru, veliké 5–6,5 × 3–4 µm.[8]

Jedovatost[editovat | editovat zdroj]

Plodnice obsahuje termostabilní toxiny ve všech stadiích vývoje.[7] Otravy se projevují trávicími obtížemi, bolestí žaludku, zvracením či nevolností.[4]

Zaměnitelnost[editovat | editovat zdroj]

Zaměňuje se s ostatními pečárkovitými houbami, které žloutnou, jako je pečárka ovčí, pečárka hajní a pečárka hlíznatá. Tyto jedlé pečárky ale voní po hořkých mandlích nebo po anýzu.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b http://www.myko.cz/clanek301/
  2. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60507/
  3. SMOTLACHA, Miroslav; ERHARTOVÁ, Marie; ERHART, Josef. Kapesní atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2002. ISBN 80-7181-675-2. 
  4. a b HAGARA, Ladislav. Ottova encyklopedie hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2015. ISBN 978-80-7451-407-4. 
  5. a b HAGARA, Ladislav; ANTONÍN, Vladimír; BAIER, Jiří. Velký atlas hub. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. ISBN 978-80-7360-334-2. 
  6. http://botany.cz/cs/agaricus-xanthodermus/
  7. a b GARIBOVOVÁ, L. V.; SVRČEK, M.; BAIER, J. Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme, konzumujeme. 1. vyd. Praha: Lidové nakladatelství, 1985. 
  8. {title}. www.rogersmushrooms.com [online]. [cit. 2015-04-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-16. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]