Bedla dívčí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxBedla dívčí
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšehouby (Fungi)
Odděleníhouby stopkovýtrusné (Basidiomycota)
Třídastopkovýtrusé (basidiomycetes)
Podtřídahouby rouškaté (Agaricomycetidae)
Řádlupenotvaré (Agaricales)
Čeleďpečárkovité (Agaricaceae )
RodLeucoagaricus
Binomické jméno
Leucoagaricus nympharum
(Kalchbr.) Bon, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bedla dívčí (Leucoagaricus nympharum (Kalchbr.) Bon, 1977) je jedlá houba z čeledi pečárkovitých.

Synonyma[editovat | editovat zdroj]

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Makroskopický[editovat | editovat zdroj]

Klobouk má v průměru 4-10 cm. Zpočátku téměř kulovitý, později sklenutý až plochý s nízkým hrbolem na středu. Klobouk je na bílém podkladě pokrytý zpočátku bílými, později hnědavými, velkými a odstátými šupinami. Závoj je bílý, blanitý.

Lupeny jsou husté, vysoké a odsedlé. Barva je bílá, ve stáří špinavě růžová. Lupeny pomačkáním hnědnou.

Třeň je válcovitý, dole hlízovitě rozšířený. Barva je v mládí bělavá, v dospělosti zahnědlá, nežíhaná. Dřevnatý a rourkovitě dutý.

Dužnina je bělavá, ve třeni na řezu slabě růžoví. Chuť je příjemná, vůně slabě ředkvová.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Bedla dívčí roste od července do října v humózních jehličnatých lesích.

Nejčastější záměny[editovat | editovat zdroj]

Podobná je taktéž jedlá bedla červenající, která na řezu rychle červená a poté hnědne a nemá ředkvovou vůni.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Josef Erhart; Marie Erhartová; Antonín Příhoda: "Houby ve fotografii", str 106. Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 1977.
  • Josef a Marie Erhartovi: "Houbařský atlas", str. 24. Nakladatelství Finidr, Český Těšín. ISBN 80-86682-18-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]