Papoušek královský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPapoušek královský
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Metazoa)
Kmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Řád papoušci (Psittaciformes)
Čeleď papouškovití (Psittacidae)
Rod papoušek (Alisterus)
Binomické jméno
Alisterus scapularis
(Lichtenstein, 1818)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Papoušek královský (Alisterus scapularis) obývá tropické a subtropické pralesy na východním pobřeží Austrálie a přilehlá pohoří. První, kdo tento druh popsal, byl v roce 1818 Lichtenstein. Tito papoušci se vyskytují v párech nebo hejnech čítajících pár kusů. Ojediněle se s ním můžeme setkat v blahovičníkových buších či křovinách. Papoušci mají přibližně 44 cm.

Jako velká většina australských papoušků i papoušek královský výborně vzdoruje mrazu a v našich klimatických podmínkách je úspěšně chováván ve venkovních celoročních voliérách. Do nedávna nebyl v našich chovech příliš rozšířený, hlavně pro vyšší náročnost jeho odchovu. Nyní se tento druh rozšiřuje a stále častěji jej můžeme spatřit v chovech našich chovatelů. Zemědělci tento druh považují za škůdce, protože dokáží zlikvidovat velké množství obilnin na polích a ovoce v sadech.

Chov[editovat | editovat zdroj]

Pro královské papoušky je doporučená voliéra minimálně 4 metry dlouhá. V podstatě čím větší, tím lepší. V domácích podmínkách byste měli mít klec s rozměry alespoň 60x60x80 cm. Pokud však budete mít tuto klec, je nutné počítat s tím, že bude papoušek potřebovat dlouhodobý každodenní prolet mimo klec.

Voliéra[editovat | editovat zdroj]

Rozměry hnízdních budek pro tyto papoušky jsou větší. Velmi vhodné jsou používané prkenné budky ve tvaru obráceného L, vysoké alespoň 1,5 metru. Mají tu výhodu, že do budky neproniká světlo a samice není rušena často agresivním samcem. Používají se i kmenové budky. Na dně by měla být chovatelem zhotovená hnízdní prohlubeň. Ve svislých typech se připevňuje do vnitřní strany pod otvor žebříček z pletiva nebo z dřevěných latěk, který papouškům usnadňuje přístup do budky a zamezí rozbití snůšky. Vyšší typ hnízdních budek musí mít v dolní části zhotovený kontrolní otvor pro snadný přístup při kontrole snůšky. Ve své domovině páry hnízdí nejčastěji v dutinách eukalyptových stromů, které si papoušci nalézají už „vykotlané“, a které si následně upravují. Podle nálezu byli papoušci schopni hnízdit v hnízdní dutině hluboké 12 m. Jako vystýlka jim slouží štěpky vznikající při úpravě kotliny.

Papoušek královský se může chovat ve skupině pouze mimo dobu rozmnožování, neboť v této době jsou samci v toku dost agresivní. Chovatel v této době musí sledovat chování hnízdícího páru, aby nedošlo k uhonění a usmrcení samice samcem. Tolerovat se budou třeba s bažanty, na jiné druhy papoušků budou však útočit. Ideální stav je chovat je po páru.

Krmení[editovat | editovat zdroj]

Papoušky královské krmíme především směsí slunečnice, ovsa, semence, kukuřice atd. Nedílnou součástí jejich jídelníčku musí být různé druhy ovoce a zeleniny, jež velmi rádi konzumují – hroznové víno, jablka, hrušky, višně, třešně, hlávkový salát, čínské zelí, z přírody je možno podávat pampelišky, ptačinec, žabinec atd. V období rozmnožování se ptákům podává vaječná míchanice s nasekanou kopřivou, popřípadě zakoupenými vitamíny. V zimním období se papouškům do krmení přidávají vitamíny a minerály, nebo například zamrzlé bobule šípku, jeřabiny, kukuřice apod.

Chovná sezóna[editovat | editovat zdroj]

Začíná stejně jako u většiny venku chovaných australských papoušků, po ustálení teplot na jaře. Počátek toku se zahájí tím, že se sameček začne hlasitě ozývat, začne samici krmit a po čase se můžeme těšit na snůšku prvního vajíčka v budce. Královští papoušci většinou kladou snůšku o 3–5 vajíčkách, na kterých sedí samice po dobu 20 dní. Běžná snůška je jednou za rok. Při ztrátě první snůšky, rozbití, či odebrání, přichází druhá snůška. Vejce snáší v pravidelných intervalech, jako většina australských papoušků, to bývá většinou jedno vejce obden. V těchto intervalech se také po uplynutí tří týdnů začnou klubat mláďata. Ta jsou posléze dokrmována oběma rodiči ještě přibližně pět týdnů. V prvních dnech po vylíhnutí, a v několika následujících dnech, samice neopouští hnízdní dutinu. V tuto dobu chodí krmit samec samici k otvoru hnízdní dutiny, posléze samice mláďata v hnízdě. Mláďata zhruba po 40 dnech opouští hnízdní dutinu a jsou nadále dokrmována oběma rodiči.

Pohlaví[editovat | editovat zdroj]

vlevo-samice, vpravo-samec

Královští papoušci mají výrazný pohlavní dimorfismus. Samci jsou jasně červeně zbarveni na hlavě, krku a spodní straně těla. Jejich záda a křídla jsou zelená, zadek a ocas modrý. Duhovky očí mají žluté. Končetiny s prsty jsou stejně jako u samic šedé. Zobák samiček je rovněž šedý, kdežto u samců převážně červený s černými okraji. Samice má celé tělo zbarvené zeleně, prsa malinko načervenalá. Mláďata jsou stejná jako u samic, jen trochu bledší a menší. Při prvním pelichání se u samečků objevují první červená peříčka. Do plného vybarvení i plné pohlavní vyzrálosti dosahují ve třech letech. Některé samičky dospívají však dříve.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Australští papoušci, Milan Vašíček, Petr Podpěra, nakladatelství Svépomoc 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]