Paolo Pagani
| Paolo Pagani | |
|---|---|
| Narození | 22. září 1655 Valsolda nebo Castello |
| Úmrtí | 5. května 1716 (ve věku 60 let) Milán |
| Povolání | malíř a kreslíř |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Paolo Pagani, jinak též Paolo Antonio Pagani nebo Paolo Pagano, (22. září 1655 Castello Valsolda - 5. května 1716 Milán ) byl italský barokní malíř, který kromě Itálie působil též na Moravě. Maloval historické obrazy, alegorie, velkoplošné oltářní obrazy a fresky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Pagani pocházel z Castello Valsolda v severní Itálii. O jeho raných letech a vzdělání neexistují téměř žádné dokumenty. V letech 1667-1668 se usadil v Benátkách. Zde byl v roce 1675 pověřen namalováním obrazu Mučednictví svatého Erasma pro Palazzo Molin, který je nyní v Galleria nazionale di palazzo Spinola v Janově. V roce 1680 vytvořil sérii leptů podle obrázků malíře a rytce Giuseppa Diamantiniho. V roce 1687 je registrován v seznamu benátských malířů. Jeho žákem byl mladý malíř Giovanni Antonio Pellegrini.
Nejpozději v roce 1690 Itálii opustil. Krátce snad pobýval ve Vídni a poté působil na Moravě. Olomoucký biskup Karel z Lichtenštejna ho pověřil výmalbou své rezidence v Kroměříži. Společně se sochařem a štukatérem Baltazarem Fontanou pracovali na výzdobě sally terreny a také reprezentačních prostor v prvním poschodí zámku (ty se však nedochovaly, byly zničeny při požáru v roce 1752).[1] Na Moravě pobyl Pagani nejméně tři roky. Freskami vyzdobil kostel Nanebevzetí Panny Marie na Velehradě, ale jeho dílo zčásti vzalo zasvé při požáru v roce 1719, zčásti (v některých kaplích) bylo přemalováno. Pro biskupovu obrazárnu namaloval čtyři obrazy, z nichž dva se podařilo identifikovat (Hérakles a Paridův soud). Pravděpodobně také pracoval pro knížete Ferdinanda Ditrichštejna při obnově zámku v Mikulově, ale veškeré stopy jeho díla zničil opět požár.[2]
V roce 1695 odešel do Krakova, kde vytvořil obraz sv. Šebestiána pro kostel sv. Anny. U malířské výzdoby sakristie krakovského chrámu Panny Marie je Paganiho autorství sporné. Po několika měsících se Pagani vrátil do Itálie, se zastávkou v Olomouci, kde snad právě při této příležitosti zanechal v augustiniánském klášteře soubor svých kreseb. V rodném Castello Valsolda pak vytvořil jedno ze svých největších děl, výzdobu klenby kostela San Martino. V posledních letech svého života působil v Miláně, kde namaloval několik obrazů pro tamější kostely.[3]
Pagani byl ženatý a měl tři syny. Zemřel v Miláně a byl pohřben v kostele Santa Maria del Giardino.[4]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Paganiho obrazy se vyznačují dynamickým pojetím lidského těla, dramatickou obrazovou kompozicí, naturalistickými detaily a virtuózním světelným stylem inspirovaným Caravaggiem. Sám byl vzorem dalším malířům, např. Pellegrinimu nebo Tiepolovi.
Z Paganiho děl se dochovalo poměrně málo, některá díla mu nelze spolehlivě připsat. Kromě obrazů a fresek se zachovaly i jeho kresby. Nejrozsáhlejší je soubor kreseb, uložený ve sbírkách Vědecké knihovny v Olomouci, který se po zrušení augustiniánského kláštera dostal do tehdejší olomoucké lycejní knihovny.
Některé z obrazů:
- Svatý Jeroným, kolem 1685-1690 (Lichtenštejnské muzeum)
- Jupiter a Semelé, kolem 1692 (Moravská galerie v Brně)
- Svatý Šebastián, 1695 (kostel sv. Anny, Krakov)
- Svatý Liborius uzdravuje nemocného, 1617 (kostel San Marco v Miláně)
- Alegorie eucharistie (Museo Casa Pagani, Castello Valsolda)
Museo Casa Pagani
[editovat | editovat zdroj]V roce 2004 bylo v barokním paláci ve Valsoldě, bývalém sídle rodiny Pagani, zřízeno Muzeum Paola Paganiho. Zaměřením muzea je dokumentace činnosti sochařů, malířů a architektů z Valsoldy, kteří působili po celé Evropě, zejména v období baroka a rokoka.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paolo Pagani na německé Wikipedii.
- ↑ ZAPLETALOVÁ, Jana. Saly terreny zámku v Kroměříži a návrhy soch pro podzámeckou zahradu. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2022-09-16].
- ↑ TOGNER, Milan. Paolo Pagani : kresby = drawings. Olomouc: Votobia, 1997. 233 s. ISBN 80-7198-277-6. S. 21–31.
- ↑ Togner, s.32-33
- ↑ a b Paolo Pagani - Museo Casa Pagani - Castello Valsolda (Co) [online]. [cit. 2022-09-16]. Dostupné online. (italsky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BURRI, Silva. L'affresco di Castello Valsolda nella vicenda artistica di Paolo Pagani . In: Arte Veneta, XXXV, 1981, str. 113-124. (italsky)
- MORANDOTTI, Alessandro. Paolo Pagani a Pagani di Castello Valsolda . Collana Artisti dei laghi, Fidia edizioni d'arte, Lugano 2000. (italsky)
- Paolo Pagani 1655-1716. (Catalogo della mostra tenuta a Rancate e Campione d'Italia nel 1998), Electa, Milano 1998, ISBN 88-435-6552-4 (italsky)
- TOGNER, Milan. Paolo Pagani: kresby. Olomouc: Votobia, 1997. 233 s. ISBN 80-7198-277-6
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paolo Pagani na Wikimedia Commons - Paolo Pagani na stránkách Museo Casa Pagani (italsky)
