Přímorožec beisa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPřímorožec beisa
alternativní popis obrázku chybí
poddruh O. beisa beisa
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída savci (Mammalia)
Řád sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď turovití (Bovidae)
Podčeleď přímorožci (Hippotraginae)
Rod přímorožec (Oryx)
Binomické jméno
Oryx beisa
(Rüppell, 1835)
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přímorožec beisa (Oryx beisa) je sudokopytník dosahující délky až 190 cm a váhy do 240 kg. Výška zvířete v kohoutku nepřesahuje 120 cm. Vyskytuje se v Etiopii a Keni. Výrazným znakem přímorožce beisa jsou jeho rohy. Barva krátké srsti je šedá až žlutá s bílým břichem. Vzhled zvířete doplňují černé pruhy okolo břicha, na nohou a hlavě.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Přímorožec beisa tvoří menší stáda do 40 jedinců, která jsou tvořena pouze samicemi a jedním samcem. Ostatní samci žijí samotářským životem a ke stádu se připojují pouze v období říje, kdy však musí svádět urputné boje s vůdčím samcem stáda, které můžou skončit až smrtí slabšího samce. Přímorožec beisa je zvíře teritoriální, který území svého stáda vyznačuje močí.

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Živí se zejména listy a výhonky rostlin, zejména trav. V době nouze přímorožec beisa dokáže vyhrabat kořínky skryté až metr pod zemí.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Samice přímorožce beisa rodí jedno celohnědé mládě po osmi a půl měsících březosti. Samice zůstává po dobu jednoho a půl měsíce s mládětem, odděleně od stáda. Kojení trvá přibližně tři a půl měsíce.

Chov v zoo[editovat | editovat zdroj]

Přímorožec beisa je v Evropě chován v pouhých 8 zoo a to v počtu 35 jedinců. V Česku chovala tento druh na počátku roku 2018 Zoo Praha, která zároveň vede Evropskou plemennou knihu pro tento druh, a samčí skupinu Zoo Ostrava.[2] Na Slovensku tento druh chován není. Mimo Evropu lze zmínit čtyři instituce na Arabském poloostrově a jednu na Tchaj-wanu.[3]

Chov v Zoo Praha[editovat | editovat zdroj]

Zoo Praha začala chovat tento druh v roce 2000, kdy byl přivezen samec a tři samice z francouzské zoo La Palmyre[4]. První mládě se narodilo 22. 12. 2001. V roce 2015 byl odchovaný samec Damián (narozen 4. 2. 2014) převezen do Džibutska v rámci reintrodukčního projektu.[5] Roku 2017 byla zoo pověřena vedením evropské plemenné knihy pro tento druh.[4]

Na konci roku 2017 byli chováni tři samci a pět samic.[6] 5. ledna 2018 se narodil další samec.[7] Dosud se narodilo 20 mláďat.[3]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN. 5. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2017-12-21]
  2. www.Zootierliste.de. zootierliste.de [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. 
  3. a b Zoo Praha - interní přehledy chovaných druhů, 2018
  4. a b Zoo Praha povede plemennou knihu gaviála indického a přímorožce beisa. iDNES.cz [online]. 2017-11-06 [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. 
  5. Dlouhorohý přímorožec Damián odletěl do východní Afriky. Novinky.cz. Dostupné online [cit. 2018-04-12]. (česky) 
  6. Ročenka Unie českých a slovenských zoologických zahrad 2017
  7. Přírůstky. www.zoopraha.cz [online]. [cit. 2018-04-12]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]