Přeskočit na obsah

Příhradová konstrukce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Diagram prostě podepřené příhradové konstrukce
Příhradová konstrukce železničního mostuzaniklém sídle Willow (Florida, USA).

Příhradová konstrukce (prutová soustava či zkráceně také příhrada) je široce využívaný typ nosné konstrukce (specifické soustavy těles), kde namísto masivních a těžkých stěn, desek či bloků jsou využity štíhlé a lehké podélné nosné binární prvky (členy), pruty, nosníky, lana apod. V příhradách jsou pruty pospojovány styčníky, které lze chápat jako klouby s vhodně zvolenou mírou idealizace reality. Podstata aplikace příhradové konstrukce je tedy ve vhodném přenesení a rozložení zatížení/mechanického napětí mezi nosnými prvky tak, aby vznikla konstrukce s ohledem na co nejmenší hmotnost, rozměry a nižší finanční náklady. Příhradovou konstrukci je možno také chápat jako určitou formu optimalizace konstrukce. Příhrady se vyskytují také běžně v přírodě a lze je kombinovat s dalšími typy konstrukcí.[1][2][3][4]

Pavučina jako prostorová, staticky neurčitá a přírodní příhradová konstrukce složená z lan z biologického materiálu s nelineárním chováním.

Pojem příhradové konstrukce a prutové konstrukce (prutové soustavy) mnohdy splývá, avšak někteří autoři považují za příhradové konstrukce jen takové konstrukce, ve kterých se vyskytují alespoň některé členy seskupené do trojúhelníků případně občasně i čtyřúhelníků. Nicméně, postupy technického a výpočtového řešení jsou stejné pro příhrady i prutové konstrukce. Ve stavebnictví se také používá pojem příhradový nosník, především u mostních konstrukcí.[5]

Ptačí a lidská kost. Vnitřní strukturu diafýzy ptačí kosti lze také chápat jako komplikovanou přírodní prostorovou příhradovou konstrukci.[6]
Ocelová příhradová konstrukce uvnitř Velké jižní věže Katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze

Základní dělení příhradových konstrukcí

[editovat | editovat zdroj]

Podle[1][6][3] lze dělit příhradové konstrukce na:

Dřevěná příhradová konstrukce rozhledny Kunovická hůrka, Kunovice.

Typy příhradových konstrukcí

[editovat | editovat zdroj]

Podle[1] existují následující typy příhradových konstrukcí:

Metodika výpočtu příhradových konstrukcí

[editovat | editovat zdroj]

Výpočty příhradových konstrukcí se dělají za účelem designového návrhu nebo posouzení pevnosti a životnosti. Jedním z cílů je také výpočet vnitřních statických účinků, tj. vnitřních normálových sil u prutových členů, případně normálových sil, posouvajících sil a ohybových momentů u nosníků. Existují[1][3]:

Grafické metody řešení

[editovat | editovat zdroj]

Grafické metody se dnes již v běžné technické praxi nepoužívají, stále však mají významný vysvětlující potenciál. Podle[1][7] existují následující typy příhradových konstrukcí:

  • Cremonova metoda
  • jiné

Analytické metody řešení

[editovat | editovat zdroj]

Dle[1][3] existují následující analytické metody řešení:

Numerické metody řešení

[editovat | editovat zdroj]

Existují různorodé přístupy využívající[1][3]

Řešení vede buď k řešení soustav lineárních nebo nelineárních rovnic. Existuje široká škála počítačové aplikace numerických metod.

Princip diskretizace

[editovat | editovat zdroj]

Každou úlohu mechaniky lze zjednodušit, tj. pomocí diskreditace přijmout zvoléné zjednodušující předpoklady.[1][3]

  • Nahrazení reálných členů příhradové konstrukce pruty, nosníky či jednoduchými lany, přičemž se používají ideální členy bez imperfekcí (značné zjednodušení) nebo reálné členy s imperfekcemi (složitější použití).
  • Vhodná volba popisu deformací:
    • Dle teorie malých deformací – jednodušší aplikace teorie 1. řádu nebo složitější a přesnější aplikace teorie 2. řádu
    • Dle teorie velkých deformací – nejsložitější a nejpřesnější
  • Vhodná volba popisu materiálového chování:
    • lineární chování (Hookeův zákon) – jednodušší
    • nelineární chování – složitější
Jeden ze tří příhradových stožárů krátkovlnného vysílače Litomyšl

Měření příhradových konstrukcí

[editovat | editovat zdroj]

Příhrady lze také experimentálně ověřovat. Proměřují se hodnoty a změny hodnot posunutí, deformací, zatížení, napětí, případně růstu trhlin a koroze.

Další informace

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1931 byl silniční ocelový most v areálu Škoda a. s. (Jižní předměstí v Plzni) největším svařovaným příhradovým mostem na světě. Projekt celého mostu vypracoval a veškeré práce řídil prof. František Faltus.[8]

  1. a b c d e f g h FRYDRÝŠEK, Karel. Some Selected Tasks of Elasticity and Plasticity 4 (Basic Nonlinear Mechanics of Deformable Bodies in Examples). 1. vyd. Ostrava: Department of Applied Mechanics, Faculty of Mechanical Engineering, VSB – Technical University of Ostrava, 2016. 139 s. ISBN 978-80-248-4152-6. 
  2. FOJTÍK, Roman; LOKAJ, Antonín; GABRIEL, Jiří. Dřevěné mosty a lávky. 1. vyd. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2017. 156 s. ISBN 978-80-88265-04-7. 
  3. a b c d e f FRYDRÝŠEK, Karel. Basic Strength and Elasticity of Materials. 1. vyd. Ostrava, Czech Republic: VŠB - TECHNICAL UNIVERSITY OF OSTRAVA, Faculty of Mechanical Engineering, Department of Applied Mechanics, 2015. 264 s. 
  4. Konstrukce a stavba letadel - Dusan Slavětínský starší - Příhradové konstrukce. www.slavetind.cz [online]. [cit. 2021-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-11-17. 
  5. KARMAZÍNOVÁ, MARCELA. KOVOVÉ MOSTY I (MODUL M05 - PŘÍHRADOVÉ TRÁMOVÉ MOSTY, MOSTNÍ VYBAVENÍ). [s.l.]: VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ, FAKULTA STAVEBNÍ 
  6. a b FRYDRÝŠEK, Karel. Biomechanika 1. 1. vyd. Ostrava, Czech Republic,: VSB – Technical University of Ostrava, Faculty of Mechanical Engineering, Department of Applied Mechanics, 2019. 461. s. ISBN 978-80-248-4263-9. 
  7. ONDROUCH, Jan; ŠŇUPÁRKOVÁ, Jarmila. Příručka statiky s příklady. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báňská v Ostravě, 1986. 162 s. 
  8. ocelový most v areálu Škoda a.s. - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]