Ovce sněžná
 Ovce sněžná | |
|---|---|
_by_Joseph_Smit.jpg) Kresba ovce sněžné z roku 1898 | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Cetartiodactyla) |
| Podřád | přežvýkavci (Ruminantia) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Rod | ovce (Ovis) |
| Binomické jméno | |
| Ovis nivicola Eschscholtz, 1829 | |
 Areál ovce sněžné | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ovce sněžná (Ovis nivicola) je druh divoké ovce endemické pro Sibiř a Ruský Dálný východ. Její nejblíže příbuzné druhy jsou ovce tlustorohá a ovce aljašská žijící v Americe.
Popis a chování[editovat | editovat zdroj]
Dosahuje délky 140 až 160 cm, v kohoutku pak měří okolo 1 metru. Hmotnost se pohybuje od 60 do 120 kg, přičemž samci jsou těžší než samice. Ocas je dlouhý 10 cm. Ovce má šedohnědou srst, s výjimkou srsti v oblasti hýždí. Tmavý pruh, který se táhne od čenichu pod očima až ke krku ostře kontrastuje s jinak světlým čelem. Jejich rohy jsou podstatně lehčí, než u severoamerické ovce tlustorohé. Samci mají až 90 cm dlouhé, zatočené rohy, které u hlavy dosahují obvodu až 38 cm. Samice mají rohy podstatně kratší a tenčí, zakřivené směrem dozadu. Po 8,5 měsíční březosti rodí samice jedno mládě, které odstaví nejpozději do půl roku. Samci pohlavně dospívají v 5 letech, samice už ve 2. Dožívají se věku asi 9 let. Ovce sněžné jsou velmi mrštné a tudíž velmi dobře vybavené pro život na strmých skalách. Hierarchie ve stádu je velmi závislá na velikosti rohů jednotlivých samců. Toto uspořádání je povětšinou stabilní a platí i v období rozmnožování. Samec s největšími rohy se páří s nejvíce samicemi. Pokud mají dva samci přibližně stejné rohy, mohou spolu bojovat. Souboje probíhají tak, že se samci proti sobě rozběhnou a srazí se rohy, podobně jako u ovcí tlustorohých.[2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Tento druh se vyskytuje v Rusku, konkrétně na náhorní plošině Putorana, na severu centrální Sibiře, severovýchodně od řeky Leny, na Čukotce a Kamčatce. Nejhojnější jsou na východ od Leny po pohoří Tenkany, na Čukotce a na západním okraji Beringovy úžiny.[3]
Poddruhy[editovat | editovat zdroj]
Nejčastěji jsou rozeznávány 4 poddruhy:
- O. n. borealis
- O. n. kodarensis
- O. n. koriakorum
- O. n. nivicola
Mnozí ruští autoři však rozeznávají poddruhů více.[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
- ↑ Snow sheep, Siberian bighorn sheep. Www.ultimateungulate.com [online]. 2015 [cit. 2015-08-15]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20160303205719/http://www.ultimateungulate.com/Artiodactyla/Ovis_nivicola.html
- ↑ Factsheet: Snox Sheep (Sheep, goats (Artiodactyla Bovidae Caprinae) > Ovis nivicola). Large Herbivore Network (LHNet) [online]. 2009 [cit. 2015-08-15]. Dostupné z: http://www.lhnet.org/snow-sheep/ Archivováno 31. 7. 2015 na Wayback Machine.
- ↑ Ovis nivicola (Snow Sheep). The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008, 15.8. 2015 [cit. 2015-08-15]. Dostupné z: https://web.archive.org/web/20150906000631/http://www.iucnredlist.org/details/15740/0
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu ovce sněžná na Wikimedia Commons 
Taxon Ovis nivicola ve Wikidruzích
