Orlík (hudební skupina)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Orlík
Základní informace
PůvodČesko Praha, Československo
ŽánryOi!
Aktivní roky1988–1991
VydavatelMonitor records
Příbuzná témataDaniel Landa
Dřívější členové
Daniel Landa
Adolf Vitáček
Šimon Budský
Petr Štěpánek
David Matásek
Jan Limburský
Jakub Maleček
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Orlík je kultovní česká hudební skupina působící na přelomu 80. a 90. let 20. století. Jako jedna z prvních komerčních skinheads formací představila domácímu publiku styl Oi!. Svým úspěchem přispěla k popularizací subkultury skinheads v tehdejším Československu.

Nejvýraznější osobností byl frontman a zpěvák Daniel Landa.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Skupina se profilovala jako skinheadská, hrající Oi!. Vystupovala v klasické rockové sestavě el. kytara, baskytara, bicí, zpěv. Melodické písně inspirované anglickými klasiky Oi! scény z osmdesátých let daly spolu s Landovým charakteristickým vokálním projevem skupině originální, nezaměnitelný „sound“.

V textech se mísila kritika společenských poměrů s vlastenectvím, národovectvím a xenofobií. Silná kritika národnostních menšin hraničící s rasismem (Bílá liga) na jedné straně, vyhranění se proti nacismu (Faschos) na straně druhé. Podpora konzumace alkoholu (Pivečko) spolu s odsouzením tvrdých drog (Perník) je pro tuto subkulturu již tradiční. Charakteristické pro tvorbu Orlíku jsou však odkazy na husitské hnutí a husitské války, jako příklad významného období českých dějin, sjednocení společnosti a válečných úspěchů.

Skupina se sice bránila přílišné medializaci, faktem zůstává, že se jedná o první skinheadskou hudební skupinu v Česku, která se z totalitního undergroundu stala „přes noc“ mainstreamovou. Pod tehdejším vydavatelstvím Monitor (dnes Warner Music CR) vydala 2 komerčně úspěšná alba, na všech dobových nosičích,[1][2] za jejichž prodejnost získala skupina zlatou desku. Umisťovala se také v dobových hitparádách.

Díky své oblibě značně zpopularizovala subkulturu skinheads, zejména na české straně federace. Skinheadi věrní myšlenkovému odkazu Orlíku se nazývají (z odkazu na husitství) kališníci.[3]

Historie kapely[editovat | editovat zdroj]

Členové:

Vznikla v roce 1988 transformací hardcorové kapely F.A.S. (Fetální alkoholový syndrom) na styl Oi!. Brzy po přetransformování kapely F.A.S. v Orlík přivedl Daniel Landa do kapely Davida Matáska (kytara).

1. července 1989 samovolně opustil kapelu kvůli hraní v kapelách Wanastowi Vjecy a Plexis Adolf Vitáček, kterého nahradil Jan Limburský. Odešli i Šimon Budský a Petr Štěpánek. Šimona nahradil Jakub Maleček. Sestava se ustálila a už se nezměnila až do rozpadu kapely v roce 1991.

Daniel Landa se pustil na sólovou dráhu a později se vyjádřil v tom smyslu, že v době své účasti v kapele byl mladý a nerozvážný.[4] David Matásek pokračoval v herecké kariéře (Básníci, Redakce, Letiště a Přešlapy).

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

dema:

kompilace:

  • Rebelie – Punk'n'Oi! – 1990- písně Skinhead, Karel G. mit uns, Viktorka Žižkov
  • Skin's songs vol. I – 1992 – písně Práče (Live Sokolov 1989), Boty (Live Bzenec 29. 6. 1991?), Dudy (Live Bzenec 1991)

alba:

video:

  • Videoklip k písni Čech, který vznikl výhradně pro dokument švédské televize o skinheads – 1990 [5]
  • Dokument Live in Bzenec, obsahující částečný záznam rockového open-air koncertu v moravském Bzenci – 1991 [6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. https://www.discogs.com/Orl%C3%ADk-Oi/master/44956
  2. https://www.discogs.com/Orl%C3%ADk-Demise/master/44958
  3. ŘEŘICHA, David. Kořeny a vývojové trendy hnutí Skinheads v 80. a 90. letech 20. století. Praha, 2011 [cit. 2020-06-06]. 117 s. diplomová. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav hospodářských a sociálních dějin. Vedoucí práce Jakub Rákosník. Dostupné online.
  4. Landova minulost už veřejnoprávním médiím nevadí
  5. Orlík - Čech [online]. csfd.cz [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 
  6. Live in Bzenec [online]. csfd.cz [cit. 2020-06-06]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]