Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Operní partie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ukázka algebraické šachové notace Tento článek používá k popisu tahů šachovou notaci.
Průběh partie

Operní partie je označení pro šachovou partii, kterou roku 1858 v pařížské opeře (v budově Opéra Le Peletier) sehrál americký šachista Paul Morphy proti dvěma konzultujícím aristokratům, německému emigrantovi, sesazenému vévodoviBrunšviku a Lüneburgu Karlu II. a hraběti Isouardu de Vauvenargues. Přestože prý chtěl Morphy původně nerušeně sledovat průběh operního představení, na které byl pozván, ze zdvořilosti šachové utkání během představení neodmítl.

Morphy měl bílé figury, zatímco vévoda a hrabě černé. Rozehrána byla Philidorova obrana a oba šlechtici se již v 6. tahu dopustili rozhodující chyby, která umožnila Morphymu provést dvojí úder. V 17. tahu Morphy po oběti dámy zmatoval černého krále, celou partii drženého v počátečním postavení. Operní partie se stala nejznámější Morphyho partií. V prvním svazku díla Amenities and Background of Chess-Play (1934) od amerického šachisty Williama Ewarta Napiera je dokonce Operní partie považována za nejslavnější šachovou hru vůbec a pochvalně se o ní zmiňoval i druhý mistr světa v šachu Emanuel Lasker. Zároveň je uváděna v řadě učebnic. Někdy však sklízí též kritiku. Britský velmistr John Nunn ji kritizoval mimo jiné proto, že by se dle něj k výuce šachu měly používat spíše partie novější, protože moderní šach se od toho z roku 1858 odlišuje, a nepovažoval ji obecně za obzvlášť dobrou.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Paul Morphy v roce 1859

Americký šachista Paul Morphy byl ve své době jedním z nejsilnějších hráčů na světě. V roce 1857 se zúčastnil šachového turnaje v New Yorku, kde triumfoval, a o rok později se vydal hrát s evropskými hráči. Svou tzv. operní partii sehrál v mezidobí mezi utkáními s Danielem Harrwitzem a Adolfem Anderssenem (zápasem s Anderssenem, tehdy považovaným za nejlepšího evropského šachistu, jeho kariéra vyvrcholila).[1][2] Soupeři Morphyho v operní partii byli dva aristokraté, německý emigrant, sesazený vévodaBrunšviku a Lüneburgu Karel II., a francouzský hrabě Isouard de Vauvenargues [Isuár d'Vóv(e)nárg], kteří spolu tahy konzultovali. Přestože se o síle těchto hráčů vedou debaty, vévoda z Brunšviku byl pravděpodobně dle jeho jiných partií celkem silným šachistou.[3]

Partie byla sehrána roku 1858 během představení v pařížské opeře (Opéra Le Peletier), kam vévoda amerického šachistu několikrát pozval. Podle Morphyho společníka Fredericka Milnese Edgeho byla vévodova lóže přímo na jevišti a natolik blízko, že „byste mohli bez potíží políbit primadonu”.[4] Přestože prý chtěl Morphy původně nerušeně sledovat operu (Edge se zmiňuje o tom, že Morphy vášnivě miloval hudbu),[4] ze zdvořilosti neodmítnul sehrát partii během představení (vévoda z Brunšviku hrával se svými společníky během představení i dříve a jednou byl ředitelem divadla kvůli hluku napomenut[3]) a oba spojence porazil během sedmnácti tahů.[5] O jakou operu se přesně jednalo, není jasné. Uváděla se opera Norma od Vincenza Belliniho, ale také Rossiniho díla Lazebník sevillský nebo Popelka, eventuálně také Figarova svatba od Wolfganga Amadea Mozarta (Fine, The World's Great Chess Games).[3] Podrobnější informace o utkáních Morphyho s aristokraty jsou uvedeny například v knize D. Lawsona Paul Morphy: The Pride and Sorrow of Chess. Ten uvádí:

…Vévoda z Brunšviku, se kterým se Morphy poprvé utkal 19. září, byl nenapravitelným šachistou, těžko jej bylo vidět jinak než při hře šachů. Edge říká, že jsou častými návštěvníky vévodovy lóže italské opery v Paříži a vévoda tam dokonce hrál šachy. Při své první návštěvě v říjnu hráli šachy po celé představení Normy. Edge se zmiňuje o nespokojenosti Morphyho, který byl hostem vévody a musel sedět zády k jevišti, zatímco čelil vévodovi a hraběti Isouardovi, co se s ním radil… …Dne 2. listopadu slyšeli Lazebníka sevillského, tehdy hrál Morphy svou nejslavnější hru a vévoda se opět radil s Isouardem…

Informace nicméně neodpovídají novinám La Presse, podle kterých se dne 2. listopadu 1858 žádné operní představení nekonalo.[3]

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Bílý: Paul Morphy
Černý: Karl II., vévoda z Brunšviku; hrabě Isouard de Vauvenargues
Zahájení: Philidorova obrana (ECO C41)
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
d8 černý dáma
e8 černý král
f8 černý střelec
g8 černý jezdec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
d6 černý pěšec
e5 černý pěšec
d4 bílý pěšec
e4 bílý pěšec
g4 černý střelec
f3 bílý jezdec
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
d1 bílý dáma
e1 bílý král
f1 bílý střelec
h1 bílý věž
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Pozice po 3…Sg4?
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
b8 černý jezdec
e8 černý král
f8 černý střelec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
b7 černý pěšec
c7 černý pěšec
e7 černý dáma
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
f6 černý jezdec
e5 černý pěšec
c4 bílý střelec
e4 bílý pěšec
b3 bílý dáma
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
a1 bílý věž
b1 bílý jezdec
c1 bílý střelec
e1 bílý král
h1 bílý věž
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Pozice po 7…De7
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
a8 černý věž
e8 černý král
f8 černý střelec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
d7 černý jezdec
e7 černý dáma
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
f6 černý jezdec
b5 bílý střelec
e5 černý pěšec
g5 bílý střelec
e4 bílý pěšec
b3 bílý dáma
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
c1 bílý král
d1 bílý věž
h1 bílý věž
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Pozice po 12. O-O-O
abcdefgh
8
Chessboard480.svg
e8 černý král
f8 černý střelec
h8 černý věž
a7 černý pěšec
d7 černý jezdec
f7 černý pěšec
g7 černý pěšec
h7 černý pěšec
e6 černý dáma
e5 černý pěšec
g5 bílý střelec
e4 bílý pěšec
b3 bílý dáma
a2 bílý pěšec
b2 bílý pěšec
c2 bílý pěšec
f2 bílý pěšec
g2 bílý pěšec
h2 bílý pěšec
c1 bílý král
d1 bílý věž
8
77
66
55
44
33
22
11
abcdefgh
Pozice před Morphyho závěrem 16. Db8+!! J×b8 17. Vd8#
1. e4 e5 2. Jf3 d6

Zahájením byla Philidorova obrana,[6] staré zahájení známé již z Göttingenského rukopisu, které bylo analyzováno v 19. století F. A. D. Philidorem.

3. d4 Sg4?!

Tah 3… Sg4 se považuje za nekorektní a tato odpověď černého je chybou. Přesto se v partiích tehdejší doby vyskytovala a reagovali tak i natolik silní šachisté, jako byl Daniel Harrwitz.[6] Jako vhodnější pokračování pro černého se jeví tahy 3… Jd7 nebo 3… exd4.[7]

4. d×e5 S×f3

Aby v příštích tazích černý nepřišel o pěšce, střelce mění za bílého jezdce.[7] V případě pokračování 4… Jd7 5. e×d6 S×d6 by měl sice černý měl o pěšce méně, ale mírný náskok ve vývinu.

5. D×f3 d×e5 6. Sc4 Jf6?

Další, rozhodující, chyba ze stran aristokratů. Útok na slabé pole f7 měl černý pokrýt tahy 6… Df6 nebo 6… Dd7, i tak by si ale bílý udržel v dalším pokračování výhodu.[6] Tento tah, který měl zároveň začít s vývinem černých figur, umožní Morphymu provést vidličku.[7] O dva měsíce dříve stejnou chybu v partii udělal i Harrwitz.[2]

7. Db3 De7

Silnější pokračování, které zahrál Harrwitz, je 7…Sd6.[2]

8. Jc3!?

Tento tah je označován jako překvapivý.[7] Morphy mohl získat pěšce tahy 8. D×b7 Db4+ 9. D×b4 S×b4+ 10. Sd2 anebo zvolit pokračování 8. S×f7+! D×f7 (8…Kd8 9. D×b7 Db4+ 10. D×b4 S×b4+ +-) 9. D×b7 +-. Aby však byla hra rychleji dohrána, rozhodl se americký šachista neměnit dámy a raději vyvinul jezdce.[2][6]

8…c6 9. Sg5

Jezdec černého se dostal do vazby. Černopolného střelce na poli f8 nelze vyvinout, protože je blokován vlastní dámou.[8]

9… b5?

Tento tah vévody a hraběte je chybný. Snaží se zbavit střelce útočícího na pole f7, ale pozice černého je špatná a figury nevyvinuty, a to umožní Morphymu provést v následujícím tahu oběť figury.[6][7] Korektním pokračováním by bylo 9… Ja6 10. S×a6 b×a6 11. Dc4 nebo útok na střelce na g5 pomocí h pěšce.[6] Někde se uvádí jako možné pokračování černého i 9…Dc7.[7] Po 10. O-O-O Sc5 11. S×f7+ D×f7 12. Vd8+ by nicméně bílý získal dámu.[6]

10. J×b5! c×b5

Morphy se rozhodl neustoupit a obětoval jezdce za dva pěšce. Naopak ústup střelcem na pole e2 by byl chybou pro pokračování černého 10… Db4!. Aristokraté oběť přijali, lepší pokračování by v tomto případě bylo 10… Db4+ s nuceným ústupem bílého jezdce zpět na pole c3. I tak by ale stál Morphy lépe.[2][6]

11. S×b5+ Jbd7

Černý se rozhodl pokrýt šach představením jezdce, při druhé možnosti 11… Kd8 by bílý reagoval 12. O-O-O+.[6] Střelci na b5 a g5 naprosto omezili černé figury.[9]

12. O-O-O Vd8

Pokud by nyní černý zahrál 12… Db4?, bílý by sebral 13. S×f6.[6] O výhře bílého je již rozhodnuto.[7]

13. V×d7! V×d7 14. Vd1 De6

Při pokračování 14… Db4? by bílý opět zahrál 15. S×f6.[6] Černému nezbývá žádné východisko.[10]

15. S×d7+ J×d7

Morphy by získal vyhranou pozici i pokud by vyměnil dámy nebo odebral jezdce na f6.[2] Takto partii zakončí obětí dámy.

16. Db8+!! J×b8 17. Vd8# 1-0

Max Euwe toto zakončení označil jako jiskřivé.[6] Podle knihy Morphy's games : a selection of the best games played by the distinguished champion in Europe and America, jejímž autorem je Johann Jacob Löwenthal, závěrečná oběť dámy přispívá ke kráse celé kombinace a vytváří nejelegantnější zakončení.[10] Podobný závěr jako v Operní partii se vyskytl například i v partii Albert Beauregard Hodges – Daniels, hrané v prosinci 1886 v Nashvillu.[3]

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Operní partie Paula Morphyho je pravděpodobně nejznámější hrou tohoto šachisty. Emanuel Lasker, druhý mistr světa v šachu, celou partii roku 1907 okomentoval jako skvělou. Lasker též vychválil 8. tah bílého, ve kterém Morphy nesebral pěšce (dle Laskera „řeznická metoda”) a dále rozvíjel figury, což Lasker považoval za „metodu umělce”. V prvním svazku díla Amenities and Background of Chess-Play (1934) od amerického šachisty Williama Ewarta Napiera je dokonce Operní partie považována za nejslavnější hru vůbec. Roku 2013 operní partii označil za svou nejoblíbenější britský velmistr Nigel Short. Od roku 1908 ji uvádí coby studijní materiál řada šachových učebnic[3][11] a jako ukázku díla Paula Morphyho ji zařadil bývalý mistr světa Garri Kasparov do své čtyřdílné knihy Moji velcí předchůdci jako jednu z pěti Morphyho partií.[6]

Operní partie však ne vždy sklízela pouze pozitivní reakce. Například jiný britský velmistr John Nunn se k ní vyjádřil kriticky. Napsal, že to není obzvláště dobrá hra, jaká by se dala očekávat, když se nejsilnější hráč své doby postaví proti dvěma amatérům. Kritizoval také stáří partie s ohledem na to, že je využívána i v moderních výukových materiálech. Dle něj by se k výuce šachu měly používat spíše partie novější, protože moderní šach se odlišuje od šachu 19. století.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The Editors of Encyclopaedia Britannica. Paul Charles Morphy [online]. Encyclopædia Britannica [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f BEIM, Valeri. Paul Morphy (A Modern Perspective). [s.l.]: Russell Enterprises, 2005. ISBN 978-1-888690-26-2. S. 126 až 128. (anglicky) 
  3. a b c d e f g WINTER, Edward. Morphy v the Duke and Count by Edward Winter [online]. chesshistory.com [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b EDGE, F. M. Paul Morphy, the chess champion, by an Englishman. Londýn: [s.n.], 1859. S. 154. (anglicky) 
  5. The Opera Box Game [online]. stmoroky.com [cit. 2018-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h i j k l m KASPAROV, Garri Kimovich; Dmitriĭ Germanovich Pliset͡skiĭ. My Great Predecessors Part I. [s.l.]: Everyman Chess, 2003. 464 s. ISBN 978-1-85744-330-1. S. 39 až 40. (anglicky) 
  7. a b c d e f g HÜTTNER, Miloš. KOMBINAČNÍ MOTIV „VAZBA“. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. S. 26. 
  8. Paul Morphy vs Duke Karl / Count Isouard (1858) A Night at the Opera [online]. chessgames.com [cit. 2018-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. BIOLEK, Richard. DVOJICE STŘELCŮ [online]. S. 88. Dostupné online. 
  10. a b LÖWENTHAL, J. J. Morphy's games : a selection of the best games played by the distinguished champion in Europe and America. New York: D. Appleton and Company, 1860. S. 268. (anglicky) 
  11. HORA, Vratislav. Z ODKAZU KLASIKŮ-PAUL MORPHY [online]. [cit. 2018-06-28]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]