Opel Calibra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Opel Calibra
Opel Calibra
Opel Calibra
Výrobce Německo Opel
Koncern USA GM
Další jména Vauxhall Calibra
Roky produkce 19891997
Vyrobeno 239 118
Místa výroby Německo Rüsselsheim, Německo
Finsko Uusikaupunki, Finsko
Předchůdce Opel Manta
Nástupce Opel Speedster
Příbuzné vozy Opel Vectra A
Konkurence Ford Probe
Volkswagen Corrado
Karoserie dvoudveřové kupé
Designér Wayne Cherry
Koncepce pohonu motor vpředu, pohon předních nebo všech kol
Třída sportovní
Platforma Opel Vectra
Technické údaje
Délka 4492  mm
Šířka 1688  mm
Výška 1320  mm
Rozvor 2600  mm
Rozchod 1426/1446 mm
Objem zavaz. prostoru 300 l
Objem nádrže 63 l
Aerodynamický odpor 0,26
Motor
Motor 2,0l nebo 2,5l
Počet válců 4 nebo 6
Výkon 85–150
Převodovky
Převodovka pětistupňová, u 2.0i 16V Turbo šestistupňová

Opel Calibra je sportovní automobil německé automobilky Opel. I přes to, že jeho výroba už neběží, tak se dodnes jedná o oblíbený vůz. Vyráběla se od roku 1989 do roku 1997. Celkem bylo vyrobeno 239 118 kusů.

Vozidlo je odvozeno z Vectry A a sdílí s ním řadu technických řešení. I jízdní vlastnosti jsou podobné. Na svou dobu měl vůz pokrokovou aerodynamickou karoserii se součinitelem odporu Cx 0,26. Ten byl v té době nejlepší u sériového vozu. Autorem designu byl Wayne Cherry, vrchní designér evropské pobočky General Motors. V roce 1993 se objevil pohon všech čtyř kol. Až do roku 1995 probíhala výroba v Rüsselsheimu. Poté se výroba přesunula do továrny Valmet Automotive ve finském Uusikaupunki. Kladně hodnocen byl vzhled a výkon přeplňovaného motoru. Mezi negativa patří spolehlivost typu 4x4 a jízdní vlastnosti.

Ačkoliv Opel tvrdí, že Calibra nemá nástupce, mohl by se do jisté míry za jejího nástupce považovat model Opel Astra Coupé, vycházející z Astry G, který má s Calibrou velmi podobnou siluetu karoserie, ale zároveň si zachovává typické prvky modelu Astra G. V Británii se jeho nástupce stal vůz Vauxhall Monaro, který byl upraven z australského vozu Holden Monaro.

Motory[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku výroby byl automobil osazen jednotkami 2,0i 85 kW a 2,0i 16V 110 kW. V roce 1992 přibyl přeplňovaný dvoulitr s výkonem 150 kW a pohonem všech kol. O rok později byla nabídka rozšířena o vidlicový šestiválec 2,5i, který nabízel 125 kW.

Roku 1994 byl motor 2,0i 16V 110 kW nahrazen o 10 kW slabším agregátem, který však splňoval přísnější emisní normu, a v roce 1996 se úprav dočkal i šestiválec.

Rozvody jsou u všech motorů poháněné ozubeným řemenem.

  • 2,0i C20NE, SOHC, 85 kW, 1989–1997
  • 2,0i 16V C20XE, DOHC, 110 kW, 1989–1994, Červené víko ventilů
  • 2,0i 16V Ecotec X20XEV, DOHC, 100 kW, 1994–1997
  • 2,0i 16V Turbo 4×4 C20LET, DOHC, 150 kW, 1992–1996
  • 2,5i V6 C25XE, 2 × DOHC, 125 kW, 1993–1996
  • 2,5i V6 Ecotec X25XE, 2 × DOHC, 125 kW, 1996–1997
Model Kód
motoru
Počet
válců
Počet
ventilů
Ventilový
rozvod
Vrtání × zdvih
[mm]
Zdvihový
objem

[cm3]
Kompresní
poměr
Příprava
směsi
Přeplňování Max. výkon
[kW (k) při ot./min]
Max. točivý moment
[Nm při ot./min]
Období
výroby
Zážehové motory
2,0i C20NE R4 8V SOHC 86,0 × 86,0 1998 9,2:1 MPI ne 85 (115) při 5200 170 při 2600 1989–1997
2,0i 16V C20XE R4 16V DOHC 86,0 × 86,0 1998 10,5:1 MPI ne 110 (150) při 6000 196 při 4800 1989–1994
2,0i 16V Ecotec X20XE R4 16V DOHC 86,0 × 86,0 1998 10,8:1 MPI ne 100 (136) při 5600 185 při 4000 1994–1997
2,0i 16V Turbo 4×4 C20LET R4 16V DOHC 86,0 × 86,0 1998 9,0:1 MPI T, IC 150 (204) při 5600 280 při 2400 1992–1996
2,5i V6 24V C25XE V6 24V 2 × DOHC 81,6 × 79,6 2498 10,8:1 MPI ne 125 (170) při 6000 227 při 4200 1993–1996
2,5i V6 24V Ecotec X25XE V6 24V 2 × DOHC 81,6 × 79,6 2498 10,8:1 MPI ne 125 (170) při 5800 230 při 3200 1996–1997

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]